Family Resource Library si klade za cíl zprostředkovávat, a to v celosvětovém měřítku, knižní zdroje zabývající se otázkami rodinného soužití a šířit povědomí o hodnotách rodičovství. Ačkoli současný trh nabízí mnoho kvalitních publikací o rodičovství v angličtině, v mnoha zemích je jejich dostupnost v mateřském jazyce jen velmi omezená. Family Resource Library se proto snaží přenášet duše knih do duší lidí na celém světě, a to prostřednictvím spolupráce s dobrovolníky, kteří píší tzv. BookBridges (knižní mosty) – krátké výtahy knih o rodičovství a manželství, překládají je do cizích jazyků, a vyvěšují na stránku www.familyresourcelibrary.org.
BookBridges, které přinášíme, obsahují to, co nazýváme podstatou, nebo-li „duší“ knihy. Zachycují klíčové koncepce a myšlenky, doplněné o osobní zkušenosti autorů a o to, jak daná kniha ovlivnila jejich pohled na věc. BookBridges nejsou literárně-kritickými recenzemi. Jejich účel je ryze praktický, zaměřuje se na ¬aplikaci v reálném životě. Zajímají-li Vás další podrobnosti, navštivte prosím stránku www.familyresourcelibrary.org.
Autor: Paul David Tripp
Rok vydání: 1997
Vydavatel: P&R Publishing
Počet stran: 293
Webová stránka autora: http://www.paultrippministries.org
Jazyk vydání: anglický
Tato kniha pomáhá rodičům rozpoznat a vyrovnat se s osobními hříchy, jež jsou překážkou vzájemného vztahu s dítětem a Bohem. Rodiče tak mohou efektivněji využít boží slovo během složitého období dospívání a zaměřit se na základní roli rodičovství, přičemž mohou svým dětem pomoci otevřít se Bohu.
Období dospívání dává skvělé příležitosti k nasměrování dětí. Hříchy přítomné v životě rodičů však brání plnému využití těchto příležitostí. Boží úmysly spočívají v tom, že se děti naučí nejzákladnější principy života v kontextu rodiny: jak je vše spojeno s Bohem, jak milovat jeden druhého a jak žádat Ježíše o odpuštění za naše hříchy.
Rodiče potřebují své děti nasměrovat tak, aby během komplikovaného období dospívání nalezly v Ježíši naději. Dospívající děti mají tendenci zaměřovat se na vzhled, materiální věci a přijímání člověka skupinou. Mnohem hlubší podstatu však představuje vnitřní duchovní boj, jenž se odehrává v jejich srdcích. Rodiče jsou tu proto, aby pomohli svým dospívajícím dětem rozeznávat vnější negativní vlivy, vést je tak, aby dokázaly v konkrétních situacích aplikovat slovo boží a aby díky vlastní moudrosti uspěly v náročných situacích, do něž je okolní prostředí staví a uměly si vytvořit vlastní názor a přesvědčení.
Rozhodujícím úkolem pro rodiče je rozvíjet u dospívajících dětí upřímnou touhu po poznání, lásce a uctívání Boha. Rodiče by měli dospívajícím dětem pomoci nalézt oblasti, na nichž je třeba pracovat ještě předtím, než opustí rodné hnízdo. K tomu je zapotřebí, aby rodiče s dětmi neustále hovořili, a vedli je tak k pokání a naději.
Neustálé sekýrování vytváří bariéru ve vztazích. Jasně sdělené důsledky nevhodného jednání vám naproti tomu umožní udržet si s dětmi blízký vztah.
Nalezněte vzory uvedené v kapitole 2, které jsou pro vás jako rodiče důležité: útěcha, úcta, uznání, úspěch a ovládání.
Jděte za svým dítětem, vyzpovídejte se ze svých hříchů, a odstraňte tak překážky, které brání vašemu vzájemnému vztahu.
Dejte dítěti čas, abyste zjistili jeho názory na konkrétní situace, s nimiž se během puberty potýká a najděte způsob, jak v dané situaci použít slovo boží.
Přečtěte si negativní postoje dospívajících v kapitole 9 (relativismus, individualismus, přecitlivělost, prezentismus – přeceňování přítomnosti, materialismus, nezávislost a obětování se) a zjistěte, co z toho je vlastní vašemu dítěti a jaké alternativy k tomu naleznete v bibli.
Pomohla mi pojmenovat vlastní hříchy, které bylo třeba vynést na světlo v době, kdy se mé děti přiblížily k pubertě. Pomohla mi najít si čas promluvit si s mými dětmi, zjistit o čem přemýšlejí a s čím se potýkají a zaměřit se na zásadní priority v mém rodičovství, tj. aby děti našly v Bohu porozumění.
© 2014 The Family Resource Library
Autor: Henry Cloud, John Townsend
Rok vydání: 1999 (2001)
Vydavatel: Návrat domů, Praha ČR, http://www.navrat.cz (Zondervan)
Počet stran: 202 (224)
Webová stránka autora: http://www.cloudtownsend.com
Jazyk vydání: anglický, český
Chcete poskytnout svým dětem bezpečné prostředí k tomu, aby se naučily rozeznávat dobro od zla, nebezpečí od bezpečí, dobré od lepšího a život od smrti. Kniha vám také pomůže učit své děti přebírat zodpovědnost a rozvíjet charakter.
Kniha vysvětluje, jak vymezovat hranice ve vztahu k vašim dětem a pěstovat v nich charakter, který jim pomůže vést vyvážený, produktivní a naplněný život v dospělosti.
Když vymezíte svému dítěti hranice, necítí se méně, ale naopak více milované a v bezpečí. Na rodičovství je kromě jiného těžké tolerovat a snášet nenávist, kterou vaše dítě vůči hranicím má. Bude zkoušet vaši rozhodnost, aby poznalo realitu. Vaším úkolem je v těchto zkouškách obstát, ať už se jedná o hněv, trucování, záchvaty vzteku atd.
Je důležité vštípit dítěti, že každé jednání má své důsledky. Nepodléhejte emocím ani nesekýrujte. Buďte ke svému dítěti empatičtí, ale dbejte na to, aby ho nesprávné chování stálo příležitost udělat něco, co je pro něj důležité.
Dbejte na to, aby byly uplatněné důsledky přirozeným vyústěním přestupku. Pokud dítě chodí neustále pozdě k večeři, možná se bude muset jednou obejít bez jídla. Vždy dbejte na to, abyste předem stanovené důsledky dodrželi.
Důsledky by měly následovat po vážných přestupcích, jako je projev chování, u kterého hrozí, že se z něj vyvine špatný charakterový rys.
Důsledky by měly být uplatňovány okamžitě.
Mluvte se svým dítětem o jeho špatném chování ve chvíli, kdy nezlobí.
Dbejte na to, aby byla čestnost normou vašeho každodenního rodinného života, a stanovte jasné limity nečestnosti.
Jistě chcete, aby se ve vašem dítěti rozvíjela touha dělat, co je správné, a naopak se vyhýbat špatnému jednání z lásky k druhým lidem a Bohu.
Pomozte svému dítěti pochopit, že smyslem života není vyhýbat se bolesti. Nejde o to, utíkat před utrpením, ale o to, naučit se trpět správně.
Identifikujte charakterové vlastnosti, které chcete, aby vaše děti v dospělosti měly, a pomozte jim je rozvíjet už nyní (kdy jsou malé). Příklady vlastností, které stojí za to rozvíjet: láska, zodpovědnost, respekt vůči autoritám, iniciativnost (schopnost pouštět se do nových věcí), zralost, následování biblických pravd, život podřízený Bohu.
Vždy kombinujte hranice s láskou.
Když vymezujete svému dítěti hranice:
konkrétně definujte daný problém;
jasně mu sdělte, co od něj čekáte;
napište, co se stane, když dítě vaše očekávání nenaplní: přijde o svá privilegia atd. Trest by měl odpovídat přestupku. Například pokud vaše dítě chodí neustále pozdě k večeři, nebude jednoho večera jíst. Pokud vaše dcera neplní své domácí povinnosti, může přijít o výsadu, které se těší zbytek rodiny. Pokud začne dělat školní úkol na poslední chvíli, je možné, že dostane špatnou známku. Také formulujte pozitivní důsledky za úspěšné naplnění stanovených očekávání.
„Čestnost začíná u rodičů, kteří jsou jejím příkladem, vyžadují ji od svých dětí a zajišťují jim bezpečné prostředí, ve kterém mohou čestnost uplatňovat. V podstatě všechny děti zapírají pravdu, pokud je nějak ohrožuje. Proto rodiče potřebují vytvářet kontext, ve kterém lze přirozený sklon dítěte k zapírání překonat. To vyžaduje citlivou rovnováhu mezi bezpečím a měřítky.“ (str. 34)
„Dávejte dětem svobodu, vyžadujte zodpovědnost, uplatňujte důsledky a při tom všem milujte.“ (str. 65)
„Dávejte člověku milost (nezaslouženou přízeň) a pravdu (strukturu) a dělejte to po určitou dobu. Potom je největší šance, že z tohoto člověka vyroste jedinec s dobrým charakterem. Milost zahrnuje podporu, zdroje, lásku, soucit, odpuštění a všechny vztahové stránky Boží přirozenosti. Pravda je strukturou života; říká nám, jak máme vést svůj život a jak život skutečně funguje.“ (str. 67-68)
Pokud máte konflikt se svým dítětem, dejte mu najevo svou vstřícnost a lásku, ale zůstaňte dostatečně silní, aby si bylo vědomo toho, že vás jeho pocity nezahnaly pryč. Svou pýchu nechte stranou. Po skončení konfliktu navažte se svým dítětem pouto. Dejte mu najevo, že váš vztah je důležitější než daný konflikt. Vaše láska přetrvá i poté, co konflikt skončí.
Řešením nárokování (představy, že si něco zasloužíte) je pokora. Vaše dítě potřebuje vědět, že i když má legitimní potřeby, nemá na nic nárok.
Držte se vymezených hranic a buďte empatičtí vůči pocitům svého dítěte. Pokud nedovolíte, aby se vám do cesty dostal váš hněv, stud nebo ospravedlňování, nepřítelem bude daná hranice, nikoli maminka. Empatie vám umožní vyhnout se mocenskému zápasu se svým dítětem.
Jednou z výzev rodičovství je tolerovat a vydržet nenávist, kterou má vaše dítě vůči vámi vymezeným hranicím. Bude zkoušet vaši rozhodnost, aby poznalo realitu. Vaším úkolem je v těchto zkouškách obstát, ať už se jedná o hněv, trucování, záchvaty vzteku atd. Mám sklony k přecitlivělosti a beru si věci příliš osobně, a proto mi tato lekce pomohla oddělovat své emoce a držet se svých hranic.
Když děti dělají špatná rozhodnutí, buďte empatičtí vůči jejich ztrátám. Např.: Je smutné, že si dnes nemůžeš hrát. Vím. Je mi líto, že o přijdeš o tuto příležitost. Nesnáším, když nemůžu udělat něco, co chci. Určitě máš hlad. Taky mi hodně vadí, když přijdu o jídlo. Je důležité být empatičtí a zároveň se držet svých vymezených hranic to vás přibližuje k vašemu dítěti v rámci uplatňované disciplíny.
Odměňujte dítě za: osvojení nových dovedností a výjimečný výkon. Je v pořádku odměnit dvouleté dítě za to, že se naučilo chodit na nočník. Neodměňujte dítě za: plnění požadavků odpovídajících jeho věku (jako jsou životní dovednosti) a dělání toho, co od něj čekáte (jako je práce). Myslím, že to je důležitý bod, protože děti jsou velmi často odměňovány za to, že dělají věci, které jsou samozřejmé. Naučilo mě to odměňovat je pouze v určitých situacích. V opačném případě si může dítě začít přirozeně nárokovat, co mu nepatří.
Nevzbuzujte v dítěti dojem, že máte raději to, co je na něm dokonalé, výkonné, než to, co je průměrné, nedokonalé. Mám sklony k perfekcionismu a bývám na sebe tvrdá a rozhodně nechci, aby se to projevilo ve výchově mých dětí! Tento bod se bude hodit, až se mé děti pokusí něco udělat a neuspějí pokud jim dám najevo, že je mám ráda úplně stejně jako tehdy, když se jim něco podaří, nebudou se bát zkoušet nové věci.
Uplatňujte stanovené důsledky. Je velmi snadné od toho upustit, když se na mě mé dítě podívá s uplakanýma očima, ale musím pamatovat na to, že mu nepomůže, když stanovené důsledky neuplatním.
© 2014 The Family Resource Library
Autor: Dr. James Dobson
Rok vydání: 2003 (2001)
Vydavatel: Návrat domů, Praha ČR, http://www.navrat.cz (Tyndale House Publishers, Inc. Wheaton, Illinois)
Počet stran: 320 (257)
Webová stránka autora: http://www.family.org
Jazyk vydání: anglický, český
Jste rodičem(i) chlapců a vychováváte je v dnešní uspěchané moderní společnosti.
Dr. Dobsona v knize popisuje, že se chlapci „dostávají do vážných potíží“, jejichž příčinu vidí v několika faktorech současné moderní společnosti, která se vyznačuje rychlým tempem života.
Hlavní faktory přisuzuje Dr. Dobson feministickému hnutí, rozpadu rodiny, absenci otců v rodině – v kombinaci se současným zběsilým tempem života, které dnešní společnost vyžaduje.
V necelých 20 kapitolách se Dr. Dobson zaměřuje na následující témata: rozdíly mezi chlapci a dívkami, role otců a matek v životě jejich synů, soupeření, otázky homosexuality, neúplná rodina, uspěchaný životní styl, kázeň, nebezpečí, která chlapcům hrozí a chování chlapců ve školním prostředí.
Rodiče, kteří mají syny, utvářejí budoucí generaci mužské populace.
Chlapci a dívky se velmi liší a my jako rodiče bychom měli tyto rozdíly chápat z pohledu chlapců (především tři fyzické a biologické rysy a procesy – kapitola 3).
Chlapci jsou „muži na zkoušku“ a jejich agresivní naturel je připravuje na jejich budoucí roli „zaopatřovatelů a ochránců“. (str. 28)
Otcové zaujímají v životě chlapců velmi důležité postavení, především pak v necitlivějších obdobích života (dospívání a období po 3-5 roce věku).
Cílem nás, rodičů, je „učinit z našich nevyspělých chlapců čestné a starostlivé muže, kteří mají respekt k ženám, víru v manželství, jsou silnými vůdci a současně nepostrádají mužnost.“ (str. 245)
Dr. Dobson ujišťuje a povzbuzuje rodiče, že splnění tohoto náročného úkolu lze docílit díky moudrosti a vedení nejlepšího Otce, tedy Boha.
Chlapci mají sklony ignorovat své matky (podobně jako jejich otcové), proto je nutné usilovat o neverbální komunikaci a dotýkat se jich, aby vás vnímali a mohli jste jim říci, co je třeba. (str. 84)
Pomozte chlapcům vybít přebytečnou energii – vhodné jsou činnosti, které zahrnují neškodné šarvátky, smích, běh, křik apod. (str. 84)
Dbejte na společné stolování, učiňte z něj prioritu. (kap. 7)
Nedovolte, aby uspěchaný životní styl vaši rodinu „převálcoval“. (kap. 15 a 17)
„Jednotlivé příběhy ilustrují, že jedním z aspektů výchovy chlapců, jež přináší největší obavy, je jejich tendence bezdůvodně riskovat vlastní kůži.“ (str. 4)
„Je podstatně jednodušší vychovávat silné děti než dodávat sílu zlomeným mužům.“ (str. 60)
„Pro chlapce i dívky je důležité, aby vás viděli dělat, co je správné, a to i tehdy, když se to zrovna nehodí.“ (str. 70) „
Tzv. nechání volného průběhu věcem je proces, které nejlépe funguje postupně. Je čas začít.” (str. 110)
„Pravidla bez souvislostí vedou k rebelii.“ (str. 217)
„Važte si každého okamžiku a objímejte své děti, kdykoli je to možné.“ (str. 257)
Vězeňský pastor Bill Glass zjistil, že ani jediný z tisíců vězňů, s nimiž přišel do styku, nepociťoval vůči svému otci opravdovou lásku a celých 95 % vězňů odsouzených k smrti své otce upřímně nenávidělo. V roce 1998 bylo statisticky zaznamenáno, že vězni mužského pohlaví tvořili celých 98,6 %. (str. 60)
Výsledky národního průzkumu chování adolescentů (the National Longitudinal Study of Adolescent Healthy) v souvislosti s prevencí poruch chování prokázaly zásadní význam přítomnosti rodičů ve čtyřech klíčových obdobích dne – brzy ráno, po škole, u večeře, před spaním. (str. 91)
Dr. Catherine Snow, profesorka na Harvard Graduate School of Education, zjistila, že společná večeře má pro dětský rozvoj větší význam než hraní, pobyt ve škole či čtení pohádek. (str. 92)
*Všechny tyto studie jsou založeny na výzkumech prováděných v USA
V každé kapitole jsou obsaženy konkrétní otázky kladené rodiči a taktéž odpovědi pana Dr. Dobsona, které se týkají blízkých témat:
Skutečně je rozdíl mezi chlapci a dívkami tak radikální? Pokud ano, v čem?
Jakou roli hraje soutěživá hra ve vývoji chlapců?
V čem je přínos otce při výchově syna tak jedinečný?
Jaký vliv má současný uspěchaný životní styl na chlapce?
Jaký vliv má na chlapce rozvod rodičů?
Jaký je nejlepší způsob výchovy chlapců?
A mnoho dalších….
Naučila jsem se nechat věcem volný průběh, nechat své chlapce, aby „se chovali jako chlapci” a užívali si své odlišnosti!
© 2014 The Family Resource Library
Autor: Dr. Kevin Leman
Rok vydání: 1995
Vydavatel: Thomas Nelson Publishers
Počet stran: 353
Webová stránka autora: http://www.RealFamilies.com
Jazyk vydání: anglický
Se chcete dozvědět, jak dávat dětem dobrý příklad sebehodnocení a vychovat z nich sebevědomé, schopné a zodpovědné dospělé jedince.
Dr. Leman vysvětluje význam pozitivního sebehodnocení pro děti. Tento fakt popisuje jako ujištění dětí o vlastní sebeúctě. Uvádí příklady, jak si s dětmi vytvořit pozitivní vztah a současně zvládnout kázeň, odpovědnost, pochvalu a mnoho dalších rodičovských dovedností.
Zdravé sebehodnocení není příčinou sobectví a arogance. Ve skutečnosti těmto vlastnostem zabraňuje. Zdravé sebehodnocení přináší sebevědomé děti, které se vyznačují sebeúctou, nejsou domýšlivé ani arogantní. Zodpovědnost nás jako rodičů leží ve snaze nalézt způsob, jak dětem zdravé sebehodnocení předat, a to prostřednictvím povzbuzení, kázně, naslouchání, respektování a reagování vůči dětem. Musíme najít takovou výchovnou metodu, která není ani autoritářská, ani liberální.
Většina dětí má dvě základní potřeby: být milován(a) a mít pocit, že za něco stojí.
Sebehodnocení dětí má přímý vliv na jejich chování, dobré či špatné. Každé chování má určitý záměr a pokud děti zlobí, má to jeden z následujících důvodů:
snaží se získat pozornost
chtějí získat sílu k ovládnutí
snaží se vyhnout tlaku a očekávání tím, že vytvářejí dojem vlastní neadekvátnosti
hledají pomstu
Všechny děti se od přírody snaží získat pozornost. To, jak reagujete na jejich pokusy o získání pozornosti, přímo souvisí s tím, zda získávání pozornosti bude pozitivní či negativní. Vyhněte se přehnané reakci na to, co vaše dítě říká nebo dělá a snažte se projevit zájem, aniž byste na dítě vyvíjeli sebemenší tlak.
Aspekty zdravého sebehodnocení jsou přijetí a ujištění, sounáležitost a dovednost. Děti, které cítí přijetí a ujištění, vědí, že jsou milovány a že rodičům na nich záleží. Toho dosáhneme prostřednictvím povzbuzení, mazlení a trávení času s dětmi. Pocit sounáležitosti je jedním z nejranějších stavebních kamenů pro vybudování sebehodnocení každého jedince. Nejlepším způsobem, jak tento pocit v dětech rozvíjet, je nechat je pocítit, že jsou součástí rodiny. Má-li dítě pocit, že někam patří, řekne si, „Za něco stojím. Jsem důležitý(á). Patřím sem.“ Díky tomu si vaše dítě dokáže poradit s odmítnutím, s nímž se v určitém okamžiku v životě nevyhnutelně setká. Děti, které o sobě mají dobré mínění, si dokáží říci, „Dokážu to!“ Skutečnost, že dokážete něco udělat a něčeho dosáhnout, jakkoli je tato meta malá, vám navodí pocit, že za něco stojíte.
Šest základních pravidel pro funkční rodinu:
Buďte přísní, ale spravedliví
Žádejte – a dávejte – respektujte se
Učte se z chyb
Věci jsou takové, jak se jeví
Opravdová láska zahrnuje hranice
Naplňujte své hodnoty činy, ne pouze slovy
Zlaté pravidlo rodičovství: Chovejte se ke svým dětem tak, jak byste chtěli, aby se ony chovaly k vám.
Mezi láskou a hranicemi musí existovat rovnováha. Láska k dětem neznamená dávat dětem všechno co chtějí, ani pro ně dělat všechno, co jim vidíte na očích.
Šest pravidel pro skutečnou disciplínu:
Buďte pro děti zdravou autoritou
Nechte děti zažít odpovědnost za jejich činy
Nechte pracovat realitu
Nechte za sebe mluvit činy, ne slova
Držte se svých zbraní
Vztahy jsou nadřazeny pravidlům
Zodpovědnosti nemůžete své děti naučit. Zodpovědnost jim předáváte a necháte je učit se ji zvládnout.
Dr. Dinkmeyer říká, „Dítě, které cítí, že je užitečné, nemá potřebu rozvíjet destruktivní vzorce chování. Neuchýlí se k drogám ani revoltě. Má kooperativního ducha, smysl pro odpovědnost a pozitivní postoj vůči své rodině. Jeho vztah s rodiči je založený na vzájemné důvěře a respektu.“ (str. 5)
„Při vytváření pravidel kázně, je důležité si uvědomit, že přísný, i když spravedlivý přístup umožňuje velkou flexibilitu, zatímco volnost je zdrojem neúspěchu. Děti mají svobodu ve vyjádření pocitu zlosti, frustrace, smutku, strachu a vyjádření svých pocitů přiměřeným způsobem. Například v rámci pevného, ale spravedlivého přístupu, vezmeme na vědomí dětský hněv a snažíme se dětem ukázat, jak svůj hněv vyjádřit nedestruktivním a přijatelným způsobem.“ „Chceš-li křičet, pak můžeš, ale jen ve svém pokoji. Až se uklidníš, můžeš k nám přijít a můžeme si o tom promluvit.“ (str. 54)
„Výchova dětí bez hlubokých hodnot, přesvědčení a mravů je výchovou, kdy děti nevědí, čemu věří a kým jsou – oba tyto aspekty jsou přitom podstatnou součástí dobrého sebehodnocení.“ (str. 63)
„Neexistuje lepší budování sebedůvěry a sebeznání, než vědomí, že jste dílem všemocného Stvořitele – že jste někým, nikoli „něčím“ nebo jen náhodou.“ (str. 66)
„Nejsou-li rodiče ochotni mít a učit své děti takovým hodnotám jako je morálka, kde se je vaše děti naučí?“
Nechat se zaplavit každodenními úkoly ve výchově dětí je tak snadné, že jsem si uvědomila, že mnohokrát jen tyto úkoly slepě naplňuji. Tato kniha mi naučila uvědomit si, že musím vyvinout vědomé úsilí k tomu, abych svým dětem předala pozitivní sebeuznání prostřednictvím vlastního příkladu. Mnohem více dbám na to, abych své děti povzbudila k tomu, aby své úkoly plnily samy a pocítily radost z jejich zvládnutí. Trávím mnohem více času mazlením se s dětmi a zahrnuji je bezvýhradnou láskou. Přemýšlím o dalších způsobech, jak sebevědomí svých dětí zlepšit.
© 2014 The Family Resource Library
Autor: Lisa Whelchelová
Rok vydání: 2000
Vydavatel: Tyndale House Publishers
Počet stran: 320
Webová stránka autora: http://www.creativecorrection.com
Jazyk vydání: anglický
Vám došly nápady, jak vést své dítě ke kázni, a potřebujete získat nový pohled na věc.
Tato kniha nabízí mnoho různých postupů, které vám mohou pomoci s nápravou vašich dětí, a zmiňuje konkrétní nástroje, jako jsou biblické verše a hry, které vás i vaše děti na tento úkol připraví.
Odměna za velmi dobré chování: Sežeňte si sklenici od okurek, umyjte ji a nazvěte ji „Nádoba výsad“. Potom ji naplňte kousky papíru popsanými různými zábavnými a speciálními výsadami. Může jít například o návštěvu kina, polštářovou bitvu, něco sladkého k pití při večeři apod.
Motivační odměny: Narýsujte na papír tabulku se zhruba dvaceti políčky. Pokaždé, když dítě udělá něco dobrého, nalepte mu do jednoho políčka samolepku. Když je tabulka plná, dítě odměňte.
Biblické verše jako příklady dobrého chování:
Přísloví 24,3-4 – „Moudrost dovede postavit dům, šikovnost jej umí upevnit. Poznání pak jeho pokoje plní majetkem vzácným a překrásným.“ (Bible21) Když má vaše dítě dobré známky, odměňte ho tím, že mu dovolíte koupit si nějakou dekoraci do jeho pokoje.
Přísloví 1,8-9 – „Poslouchej, synu můj (dcero má), otcovo poučení, od matčiných pokynů se nevzdaluj. Půvabným věncem na tvé hlavě budou, náhrdelníkem budou na hrdle tvém.“ (Bible21) Když se vaše dcera rozhodne vás poslechnout místo toho, aby udělala věci po svém, odměňte ji šperkem.
Každé dítě je jedinečné a vyžaduje jiný způsob nápravy. Lisa Whelchelová nechává čtenáře nahlédnout do své vlastní rodiny a seznamuje ho s tím, jak řeší určité situace, jako je například sourozenecká řevnivost a lhaní. V části „Souprava nástrojů“ zmiňuje způsoby řešení konkrétních situací. Uveďme si několik příkladů popsaných v této části:
Konflikt mezi sourozenci: Jedno z dětí rozbije hračku tomu druhému. Dítě, jehož hračka se rozbila, si může vybrat jako náhradu některou z hraček svého sourozence.
Konflikt mezi sourozenci: Objetí, a to i vynucená, jsou dobrým prostředkem bourání bariér.
Konflikt mezi sourozenci: Pokud slyšíte, že se vaše děti dohadují, jděte k nim, aby si uvědomily, že je slyšíte. Řekněte jim, že mají několik minut na to, aby situaci samy vyřešily. Pokud toho nejsou schopné, vyřešíte problém za ně, což zřejmě nebude ani pro jedno z dětí nijak příjemné.
Lhaní: Uzavřete se svým dítětem smlouvu a dohodněte se na odpovídajícím trestu za lhaní. Smlouvu opatřete podpisem a datem. Kdykoli nastane problém s lhaním, jednoduše svému dítěti smlouvu připomeňte. Vědomí, že přistoupíte k dohodnutému trestu, může být pro dítě další motivací k tomu, aby se rozhodlo mluvit pravdu.
Zhodnoťte své priority: Co je skutečným cílem našeho rodičovství?
Děti reagují dobře na důslednost a rutinu.
Neříkejte, že uděláte něco, co nemůžete vyplnit. Pokud jste předem vymezili konkrétní hranice a stanovili důsledky jejich překročení, buďte připraveni je dodržovat.
„Když se rozhodujete, jaký trest zvolit, berte v úvahu pocity svého dítěte. Existuje jemná hranice mezi získáním a zraněním jeho srdce.“ (str. 137)
„Vypěstovat si nadhled v přístupu k rodičovství obnáší víc než jen zbavit své dítě negativních rysů. Zároveň musíme svým dětem pomáhat osvojit si pozitivní rysy, které se projeví coby jejich silné stránky v období dospívání.“ (str. 99)
„Mluvíme-li o podstatě poslušnosti, je také třeba vést naše děti k tomu, aby si uvědomovaly, jaký dopad mají jejich slova a činy na druhé lidi.“ (str. 64)
„Dávejte pozor na to, abyste nečekali příliš mnoho od nového páru bot: Je příjemné si je zkusit a dokonce ještě příjemnější, když vám padnou, ale to, zda jsou pro vás ty pravé, nepoznáte, dokud v nich nebude nějakou dobu chodit.“ (str. 332)
„Náprava naštěstí nemusí být vždy provázena slzami.“ (str. 138)
Tipy, jak zvládat výbuchy hněvu:
Vzteklé bouchnutí dveřmi: Řekněte dítěti, aby v klidu a dokořán stokrát otevřelo a zavřelo dveře.
Záchvaty vzteku: Řekněte dítěti, aby se šlo vztekat do svého pokoje. Nedovolte mu z pokoje odejít, dokud se neuklidní.
Dítě zapomíná uklízet věci: Příště, až vaše dítě „zapomene“ něco uklidit, řekněte mu, že si to musí samo najít.
Dříve jsem často měla pocit, že jsem u svých dětí vyzkoušela všechny možné formy nápravy, aniž by to mělo velký úspěch. Tato kniha mi poskytla několik různých tipů, které mohu doma uplatnit. Uvědomila jsem si, že rodina je důležitá a že je třeba, aby její členové spolupracovali a nesoupeřili spolu. Také mi poskytla kreativní nápady, jak svým dětem vštěpovat konkrétní hodnoty.
2014 The Family Resource Library
Autorka: Ginger Plowmanová
Rok vydání: 2003
Vydavatel: Shepherd Press
Počet stran: 151
Webová stránka autorky: http://www.gingerplowman.com
Jazyk vydání: anglický
Se potřebujete naučit řešit neposlušnost svého dítěte tím, že se zaměříte na jeho srdce. Autorka využívá příklady neposlušnosti z reálného života a ukazuje, jak se s nimi praktickým a biblickým způsobem vypořádat.
Kniha nabízí přístup k disciplíně zaměřený na srdce a vysvětluje, jak využívat Bibli za účelem povzbuzování a napomínání vašich dětí.
Pokud se snažíme změnit chování svých dětí namísto jejich nitra, způsobíme tím, že z nich vyrostou manipulátoři. Naučí se nám zavděčovat tím, že udělají, co jim řekneme, pouze ze strachu z trestu, aniž by se naučily žít tak, jak jim říká Bůh.
Pokud máme svým dětem skutečně pomoci, musíme zvolit opačný postup neboli na základě jejich chování odhalit postoje jejich srdce, které dané projevy motivují.
Místo abychom svému dítěti pouze říkali, co udělalo špatně a jak by to mělo napravit, mu musíme klást otázky, které ho povedou k zamyšlení.
„Je důležité pokárat své děti, když udělají něco špatně, ale stejně tak důležité, ne-li důležitější, je projít s nimi, co je správné.“ (str. 47)
Poučte své děti o tom, co říká Bible o jejich těžkostech ve chvíli, kdy neuposlechnou. Neříkejte svému dítěti jen to, co udělalo špatně a co by mělo udělat místo toho. Také ho veďte k tomu, aby to skutečně udělalo. Zeptejte se ho, co mohlo udělat pro to, aby zareagovalo lépe.
„K tomu, abyste pomohli svým dětem rozpoznat, co se odehrává v jejich srdci, je užitečné probrat s nimi tři otázky. O jaké pokušení šlo? Byl to hněv, modlářství, závist? Bylo to sobectví nebo svár? Jak dítě na pokušení zareagovalo? V čem byla jeho reakce nesprávná? Jak jinak mohlo zareagovat, aby se zachovalo lépe?“ (str. 44-45)
Jednou z velmi užitečných pomůcek při vedení dětí k tomu, aby uváděly do praxe, co se naučily, je hraní rolí.
Každý večer si udělejte na své dítě nikým nerušený čas. Nespěchejte. Nevyužívejte danou chvíli k poučování, ale prostě si sedněte na jeho postel a naslouchejte tomu, co vám chce říct. Když usne, vraťte se k němu do pokoje a modlete se, aby se ho Bůh dotkl v srdci.
Než své dítě napomenete, „prozkoumejte své motivy: Dělám to proto, že nebyla naplněna moje, nebo Boží vůle? Napomínám své dítě, protože zhřešilo proti Bohu, nebo protože mi bylo jeho chování osobně nepříjemné, zahanbilo mě či mi způsobilo problémy?“ (str. 85)
„Měli bychom od svých dětí očekávat okamžitou poslušnost. Učte je, že Bůh chce, aby poslouchaly ,plně, ihned a s radostným srdcem’.“ (str. 117)
Nekárejte své dítě, pokud došlo k nehodě (která se ovšem nestala v důsledku jeho neposlušnosti).
„Ptejte se svých dětí, jak se za ně můžete modlit. Modlete se nahlas spolu s nimi. Modlete se často. Modlete se formou rozhovoru. Modlete se všude, aby si vaše dítě uvědomilo, že jeho nebeský Otec je vždy k dispozici. Modlete se za malé věci, jako je ztracená hračka, i za velké. Říkejte svému dítěti, že Bůh je věrný a vyslýchá vás, když se za něj modlíte.“ (str. 151)
„Pokud bychom viděli ve veškerém jejich hříšném chování vzácnou příležitost k tomu, je něco naučit, byli bychom ve své výchově mnohem spravedlivější. Byli bychom neustále radostní a dychtiví, místo abychom měli zlost a propadali frustraci.“ (str. 70)
„Děti je třeba učit poslouchat, protože je to správné a těší to Boha, a ne proto, aby za to dostali odměnu. Odměňování dětí proto, abychom je přiměli poslechnout, v nich povzbuzuje sobectví.“ (str. 101)
„Motivem disciplíny vašich dětí by neměla být pomsta, ale láska. Vaším cílem by mělo být odstranit ze srdce vašeho dítěte pošetilost. Disciplína by neměla být založena na mentalitě ,Já ti ukážu!’ ani ,Tak, a teď to schytáš!’ Jejím motivem by mělo být: ,Miluju tě příliš na to, abych dovolila tomuto hříchu zakořenit a růst ve tvém srdci.’“
Nikdy byste neměli napomínat své dítě, aniž byste mu přesně řekli, co udělalo špatně a co může udělat pro to, aby situaci napravilo.
Když své dítě napomínáte za špatné chování, mluvte na něj normálním tónem hlasu.
Vždy, když své dítě upozorníte na možné důsledky nebo mu řeknete, že něco uděláte, dodržte své slovo.
„Správné uplatnění výchovného prostředku by mělo vždy mít pozitivní vyústění. Pokud dítě přímo neuposlechne maminku v obchodě, nekřičte na něj ani neodjíždějte domů v hněvu. Taková kázeňská opatření vysílají negativní signál: ,Nejsem s tebou spokojená.’ Měli bychom si přát, aby dítě spíš přemýšlelo o tom, co mohlo udělat správně, než o tom, co udělalo špatně.“ (str. 105)
Nečekejte, že vaše dítě udělá něco hned napoprvé, co mu to řeknete. Musíte ho naučit uvádět do praxe správné chování se správným postojem a ze správného důvodu.
Když vaše dítě neuposlechne, nepovažujte to za beznadějné selhání. Chopte se toho jako příležitosti naučit dítě poslušnosti, aby mu daný hřích nezakořenil v srdci.
Kniha mi poskytla mnoho užitečných a praktických příkladů, jak se vyrovnávat s otázkami zlobení svého dítěte tím, že mu budu klást správné otázky, které mu pomohou si uvědomit, co udělalo špatně, proč to bylo špatně a co mělo v dané situaci udělat.
Myslím, že je snadné propadnout frustraci, když naše děti zlobí, protože se to děje očividně velmi často. Tato kniha mi připomněla, že zlobení je příležitostí k tomu, ukázat mému dítěti, co je správné udělat; to mu pomůže rozvíjet charakter pozitivním způsobem.
Místo abych svému dítěti pouze vysvětlovala, co má a co nemá dělat, mě tato kniha povzbudila k tomu, abych mu nejen říkala, jak se má správně chovat, ale spíše mu pomáhala učit se správnému chování tak, aby si uvědomilo, v čem toto chování spočívá.
2014 The Family Resource Library
Autor: Dr. Tim Kimmel
Rok vydání: 2004
Vydavatel: Thomas Nelson
Počet stran: 230
Webová stránka autora: http://www.familymatters.net
Jazyk vydání: anglický
Jste frustrování a nejisti svým způsobem výchovy spokojený, a pokud hledáte milost a naději pro sebe a své děti.
Všichni potřebujeme milost. Nikdo z nás není dokonalý, a pokud máme dokonalost jako standard pro výchovu svých dětí či dokonce pro ně samotné, neokusíme radost spojenou s jejich vyrůstáním. Krom toho, je větší pravděpodobnost, že budou vyrostat s pocitem trpkosti a zášti vůči nám a vůči našim tradicím a hodnotám, tedy těm věcem, které si přejeme, aby jim byly drahé.
Děti se rodí se třemi potřebami: potřeba bezpečí, potřeba pocitu významnosti a potřeba pocitu síly.
Rodič vedený milostí uspokojuje tyto potřeby tím, že svému dítěti dává tyto tři dary: lásku, pocit účelnosti a pocit naděje.
Bezpečná láska: Děti se cítí v bezpečí, když vědí, že jsou přijímány takové, jaké jsou, když vědí, že jsou součástí milující rodiny, která ctí všechny své členy, a když přijímají pravidelné a štědré projevy milující pomoci.
Významný účel: Děti se cítí být významnými, když jsou pravidelně potvrzovány, když vědí, že mají naší pozornost, a když jsou citlivě napomínány.
Silná naděje: Děti si vyvinou silný pocit naděje, když vědí, že jejich rodiče uznávají dovednosti a schopnosti, které jim dal Bůh, a když je přetvářejí v předpoklady pro budoucnost, když je jejich rodiče vedou a povzbuzují k tomu, aby svůj život žily jako velké duchovní dobrodružství, a když jim jejich rodiče pomáhají, aby své dětství naplnily řadou pozitivních úspěchů.
V rodinách, které jsou vedené milostí, je dětem dána:
Svoboda být odlišnými: „jedinečnými“, „divnými“, „bizardními“, „podivínskými“, „praštěnými“ a „splašenými“.
Svoboda být zranitelnými: Nereagujte přehnaně, ale ani nebuďte lhostejní, nepodceňujte nedospělé pocity dětí jako velké výkyvy nálad, bláhové představy a přehnané strachy.
Svoboda být přirozenými: „Rodiny vedené milostí vytvářejí prostředí, ve kterém jsou děti respektovány a dávají jim možnost vyjádřit případnou frustraci z rodičů.“ (str. 203).
Svobodu chybovat: Raději odpovídejte, než reagujte. Nevyhýbejte se důsledkům. Ukázňujte způsoby, které jsou nejúčinnější a které se k vám nejvíce hodí.
Vzbuďte ve svém dítěti bezpečný pocit, že je milováno.
Vzbuďte ve svém dítěti pocit významného účelu (obecný, specifický, vztahový a duchovní).
Vzbuďte ve svém dítěti silný pocit naděje.
Dovolte svému dítěti být odlišným.
Dovolte svému dítěti být zranitelným.
Dovolte svému dítěti být přirozeným.
Dovolte svému dítěti chybovat.
Vše dělejte tak, abyste přitom byli vedení milostí!
„Různé přísné hlasy říkají rodičům, že pokud nebudou své děti krmit jistými způsoby, či je nebudou ukázňovat jistými způsoby či jistými způsoby vychovávat, pak své děti vedou k jistým zkázám… Jednou věcí je nabízet rady ve všech těchto oblastech, ale jinou je tyto rady vydávat za jediné způsoby, jak děti účinně vychovávat.“ (str. 8)
„(Rodiče vedení milostí) jsou plni milosti především v okamžicích, když si jejich děti zaslouží jejich lásku nejméně. Rady jejich dětem jsou směsí „Jsi Božím darem, běž a změň svět“ a „Někdy je těžké dělat to, co je správné, ale věz, že je ti odpuštěno.“ (str. 19)
„Pravidla, v nichž není milost, blokují vztah s našimi dětmi a vedou k jejich odporu. Na druhou stranu, vztahy bez pravidel nevedou k milosti o nic více.“ (str. 37)
„Výchova vedená milostí pochází a působí z nitra, výchova vedená strachem pochází a působí zvnějšku.“ (str. 133)
Už se nebojím vychovávat! Před pár lety jsem jako nová matka přečetla dvě nebo tři knihy o výchově, které mě zanechaly s pocitem, že když udělám jednu jedinou chybu, zničím svému dítěti život. Začala jsem si myslet, že ať učiním jakékoli rozhodnutí ohledně toho, co a kdy má dcera jí, jak si hraje, kdy spí, atd., navždy utvářím její povahu. Problémem bylo, že různí „odborníci“ měli různé představy o tom, co je tou „správnou“ metodou výchovy dětí. Byla jsem tím tak zmožena a frustrována, že jsem přestala číst knihy o výchově a to až do nedávné doby, kdy mi kamarádka doporučila knihu Výchova vedená milostí.
Dr. Kimmel ve své knize Výchova vedená milostí představuje naprosto odlišný přístup. Místo toho, aby předepisoval návod k výchově dokonalých dětí, zaměřuje se na podstatu milosti při výchově (nezasloužená přízeň, nezasloužená přívětivost). Pojednává nejen o potřebě milosti našich dětí ale také o naší vlastní potřebě milosti jakožto rodičů. Při tomto jiném postoji se zaměření posouvá od snahy být dokonalými rodiči, kteří se snaží vychovat dokonalé děti, k tomu, být rodiči vedenými milostí, jejichž prioritou je uspokojení vnitřních potřeb dětí.
S tímto novým přístupem nově doceňuji každé své dítě jakožto jedinečný a samo o sobě hodnotný dar od Boha. Každé je jiné a vyžaduje zvláštní péči, pozornost, potvrzení, vedení a dokonce i kázeň – vše však v atmosféře milosti. Jsme svobodni se těšit z našich rozdílností a učit se z našich chyb. Teď rozumím tomu, že Boží milost je v mém životě a v životech mých dětí dostatečně velká na to, aby zakryla naše chyby a selhání. A tato nová svoboda, kterou mi dává toto poznání, pokud jde o moji výchovu, dovoluje mým dětem, aby rostli ve své víře v Boha, neboť vidí, jak se Jeho milost projevuje v našich každodenních životech.
© 2014 The Family Resource Library
Podtitul: Nikdy není pozdě
Autor: Dr. Kevin Leman
Rok vydání: 2010 (2008)
Vydavatel: Návrat domů, Praha ČR, http://www.navrat.cz (Revell)
Počet stran: 300
Webová stránka autora: http://www.lemanbooksandvideos.com
Jazyk vydání: anglický, český
Si chcete osvojit metodu pro vybudování důslednější disciplíny a pomoci svým dětem přijmout více zodpovědnosti za důsledky svého chování.
Tato kniha předkládá velmi konkrétní, praktický akční plán k tomu, jak se stát lepším a důslednějším rodičem.
Vaším úkolem jako rodiče není vytvářet šťastné děti.
V naší kultuře zaznamenala role zodpovědnosti v životě dětí pokles a menší zodpovědnost se dětem toleruje.
Rodiče představují klíč ke změně dětského myšlení a jednání – to na nás klade nárok, abychom byli takovými rodiči, jakými chceme být.
Dlouhodobé zájmy rodičů zahrnují:
Postoj – jako rodiče musíte zůstat klidní – jdete příkladem.
Chování – očekávejte dobré chování a pokud se tak nestane, je třeba si klást následující otázky:
1) Proč dítě dělá to, co dělá?
2) Jak se já jako rodič cítím – pomáhají mé emoce a odpovědi dané situaci nebo jí spíše škodí?
3) Dělám z komára velblouda?
Charakter – charakter je to, jací jsme, když se nikdo nedívá. Naše děti toto získávají od nás (rodičů) a životních zkušeností. Povzbuďte to dobré a vyrovnejte se s negativy.
Učte své děti a přitom myslete na jejich dospělost – jaké chcete, aby v dospělosti byly.
Existují 3 typy rodičů:
Liberální – snaží se být se svými dětmi nejlepšími přáteli, jsou nedůslední při výchově a nikdy nedopustí, aby dítě selhalo
Autoritářští – mají vždy pravdu, křičí a vyhrožují, poskytují minimum svobody
Autoritativní – dávají na výběr, ponechávají děti, aby pocítily důsledky svých činů, jsou důslední, ve vztahu panuje vzájemný respekt.
První a druhý typ rodičů vyvolává vzpouru ze strany dětí, třetí typ představuje zlatou střední cestu, kde je hlavní důraz kladen na vztah a vše ostatní se považuje za méně podstatné.
Mluvte se svými dětmi s úctou.
Děti se snaží naplnit očekávání, která od nich máte – nebojte se očekávat mnoho.
Existuje rozdíl mezi hrdostí (dobrý pocit ze sebe sama) a sebeúctou.
Pilíře sebeúcty jsou:
Přijetí – děti touží po Vašem bezvýhradném přijetí – můžete jej projevit slovy nebo činy. Čím větší míru přijetí projevíte, tím méně jej děti budou hledat u svých vrstevníků.
Sounáležitost – vytvořte takový domov, který vyjadřuje sounáležitost – dejte členům rodiny možnost hlasovat, poslouchejte, podporujte se navzájem, najděte si na sebe čas, setkávejte se u večeře, jezděte na společné dovolené.
Kompetentnost – přeneste na děti zodpovědnost – budou hrdé na výsledky svých činů.
Chvála není pro děti dobrá – vytváří spojení mezi sebeúctou dítěte a tím, co dělá – jak „dobré” je. Namísto chvály své dítě povzbuďte – zdůrazněte to, co udělalo a ne to, jaké je. Chvála zpravidla vyznívá neupřímně a spojuje „dobro“ či „chytrost“ dítěte s tím, jak dítě vykoná daný úkol. Děti potřebují vědět, že jsou přijímány za všech okolností.
Chcete-li po svých dětech, aby něco udělaly,
Řekněte to jednou
Otočte se zády
Odejděte
3 hlavní strategie vedoucí ke změně chování:
Nechte realitu, aby převzala vzdělávací roli – přirozený průběh věcí zpravidla představuje dostatečnou disciplínu.
Naučte se spíše odpovídat než oponovat – neodpovídejte bez rozmyslu a nedovolte, aby emoce převálcovaly to dobré ve vás.
Není-li dokončeno „A“, nenastane „B“ – neuchylujte se k dalšímu kroku, nebyl-li naplněn váš požadavek.
Dávejte dětem úkoly odpovídající jejich věku – poskytováním takovýchto zkušeností, kdy děti přebírají vlastní podíl a učí se zodpovědnosti, vytváříte v dětech zdravou sebeúctu.
10 nejlepších způsobů jak pomoci dětem, aby se vyvíjely dle vašich představ:
10. Buďte 100% důslední.
9. Vždy dodržte, co jste slíbili.
8. Odpovídejte, nestavte se proti.
7. Počítejte do 10 a ptejte se sebe sama „Jak by se mé „staré já“ zachovalo v této situaci? Jak se zachová mé „nové já“?
6. Nikdy svým dětem nevyhrožujte.
5. Nikdy se nerozčilujte.
4, Nevyslovujte ultimáta.
3. Ptejte se sebe sama „Čí je to problém?”
2. Nemyslete si, že se špatné chování samo napraví.
1. Udržujte si šťastný výraz, i když se cítíte jinak.
„Klíčem ke změně vašeho dítěte je změna vašeho postoje.” (str. 39)
„Každé dítě někdy neuspěje, udělá chybu a uvede vás do rozpaků. Nemusíte se však těmito jeho neúspěchy donekonečna zaobírat. Usměrněte chování a život jde dál. Co je z dlouhodobého hlediska nejdůležitější, je charakter vašeho dítěte.“ (str. 44)
Různé…
Chcete-li se stát rodičem, jakým chcete být, pak se podívejte na popis jednotlivých dní, které ukazují, co byste měli udělat.
Pondělí
1. Pozorujte, co se u vás doma děje. Které oblasti ve vztahu s dítětem vás nejvíce trápí?
2. Přemýšlejte o tom, jak byste chtěli věci změnit.
3. Rozhodněte se vzít věci do svých rukou.
4. Očekávejte, že se stane něco velkého.
Úterý
1. Jaký je váš vztah k vašim dětem?
2. Jak vaše chování odhaluje vaše postoje?
3. Jaké změny v chování vůči svým dětem musíte udělat?
4. Pro jaký povahový rys byste chtěli být ceněni? Jak toho lze dosáhnout?
Středa
1. Jaký typ rodičovství používáte?
2. Jak na tento typ rodičovství reaguje vaše dítě?
3. Jak můžete svůj rodičovský styl změnit, aby byl vyrovnanější?
4. Jakým způsobem můžete zlepšit vztahy u vás doma?
Čtvrtek
1. Jak můžete svému dítěti projevit bezvýhradné přijetí?
2. Jak můžete ve své rodině zdůraznit sounáležitost?
3. Jakým způsobem (způsoby) můžete pobídnout své dítě ke kompetentnosti?
4. Přemýšlejte o rozdílu mezi chválou a povzbuzením. Co povzbudivého byste dnes svému dítěti mohli říci?
Pátek
1. Projděte si základní principy.
2. Označte si velké úkoly, s nimiž se chcete vypořádat.
3. Rozmyslete si, jak obvykle reagujete a jak budete reagovat nyní.
4. Připravte se, pozor, začínáte!
V této knize jsem našla několik věcí, které mě přiměly zastavit se, zamyslet se a hodnotit můj způsob výchovy dětí. Velmi se mi líbí princip, že „B“ nenastane, pokud není splněno „A“. Je pravda, že „B“ podstatně lépe funguje v případě, že jde o něco, co děti skutečně chtějí udělat, např. jít na návštěvu ke kamarádovi. Stále přemýšlím o tom, jak to udělat, když „B“ není něco, k čemu jsou děti motivovány, ale přemýšlení o přirozených důsledcích nesplnění „A“ v tomto případě velmi pomáhá.
Další věc, kterou nyní dělám, je, že říkám věci jen jednou a poté odcházím. Také se učím, že někdy je třeba klást požadavky v době, kdy děti nejsou uprostřed nějaké činnosti. Případně požadavek vyslovím a domluvíme se na době (ve velmi blízké budoucnosti), kdy ho děti mají splnit.
V neposlední řadě se snažím pracovat na koncepci povzbuzení versus chvála. Velmi se mi líbí myšlenka podpoření činů a úsilí, které do něj děti vložily, namísto směřování chvály na ně samé. Děti se tím učí dělat věci pro sebe a ne proto, aby se zalíbily druhým. Pozornost se tak věnuje danému úkolu a úsilí. Skutečně mě to přimělo zastavit se a přemýšlet o tom, co chci říci a jak to říci.
© 2014 The Family Resource Library
Autor: Dr. Marc Weissbluth
Rok vydání: 2003
Vydavatel: Ballantine Books, pobočka Random House, Inc.
Strany: 507
Webová stránka autora: NA
Jazyk vydání: anglický
Chcete, aby se vaše dítě naučilo samostatně usínat.
Dr. Weissbluth je dětský lékař, jehož kniha se opírá o rozsáhlý výzkum spánkového režimu dětí a objasňuje význam adekvátního spánku pro zdravý vývoj novorozenců a kojenců. Kniha popisuje různé metody, jak naučit malé děti samostatnému usínání.
Správné spánkové návyky se nerozvíjejí samy od sebe. Jako rodiče můžeme tento zásadní proces ovlivnit jak pozitivním, tak negativním způsobem.
Nedostatek spánku má vliv na následující činnosti: učení, rozvoj sociálních dovedností, pozornost, podrážděnost, impulsívnost, úroveň aktivity a schopnosti přizpůsobit se změnám.
Nejlepší doba pro usínání je tehdy, kdy dítě začíná jevit známky ospalosti. K příznakům dětské ospalosti patří snížená aktivita, pomalejší pohyby, méně hlasitá komunikace, pomalejší sání, opadnutí zájmu o okolní prostředí, snížení zrakových vjemů a zívání.
Mezi příznaky přetažení dítěte patří neklid, mnutí očí a podrážděnost.
Spánkové rituály jsou důležité proto, aby se dítě před spánkem uvolnilo. Tyto činnosti by měly být prováděny před každým spánkem ve stejném pořadí, např. čtení pohádky, zpívání, houpání v křesle, koupání, krmení a/nebo masáž.
Odpočinuté děti spí lépe než děti unavené.
Trendem současné doby je mít „flexibilní“ dítě, které v kteroukoli denní hodinu bereme všude s sebou. Dalším jevem je, že zapisujeme malé děti do mnoha zájmových kroužků a zatěžujeme je velkým množstvím činností, které nerespektují jejich spánkové potřeby. Denní program dítěte se jistě neobejde bez drobných změn a odchylek, pro dítě (a nakonec i pro rodiče) je však mnohem prospěšnější, pokud se mu dostává přiměřeného kvalitního spánku, a to jak ve dne, tak v noci.
1. Metoda ignorace, „uplakání do usnutí“, utišení pláče:
Tato metoda spočívá v tom, že po uložení dítěte k spánku ho rodiče nechají plakat tak dlouho, dokud neusne.
Při prvním pokusu o aplikaci této metody zpravidla dochází ke krátkodobému zvýšení intenzity pláče.
Úspěch se dostaví dříve než u ostatních metod.
2. Kontrolovaný pláč, částečná ignorance či stupňované utišení pláče:
Nechte dítě 5 minut o samotě, poté se vraťte a pokud stále pláče, utište ho.
Nechte dítě o samotě 10 minut, pokud nadále pláče, utište ho.
Začne-li dítě po vašem odchodu opět plakat, vydržte 15 minut a poté se vraťte a utište ho.
Opakujte celý proces, přičemž po každém konejšení přidejte dalších 5 minut, dokud dítě neusne.
Tuto metodu lze rovněž přizpůsobit tak, že prodloužíte dobu návratu za účelem utišení dítěte jednou za pár dní o 5 minut.
3. Zkontrolujte dítě a utište ho:
Pokud dítě pláče poté, co ho necháte samotné v postýlce, můžete se k němu vrátit a uklidnit ho například hlazením po bříšku či houpáním postýlky, ale neberte dítě do náruče.
Tato metoda je obtížná, protože utišit dítě, aniž byste ho zvedli do náruče, může být náročné.
Současně se může stát, že se děti naučí déle plakat, aby přivolaly k postýlce rodiče.
„Začnete-li s nácvikem spánku brzy, podaří se vám vyhnout problémům.“ (str. 12)
„Občasné vynechání spánku po obědě patrně nebude mít žádné následky. Stane-li se to však pravidlem, může se stát, že vaše dítě bude spánek odmítat častěji a jeho přetaženost bude velmi obtížně zvládnutelná.“ (str. 23)
„Dobře odpočinuté děťátko se správnými spánkovými návyky se probouzí veselé a šťastné. Unavené dítě se probouzí mrzuté.“ (str. 57)
„Nikdy nebuďte spící dítě.” (str. 108)
„Čím více odpočatí jste, tím snadněji usnete a spíte. Čím unavenější jste, tím je spánek obtížnější.“ (str. 118)
„Pocity vzteku vůči plačícímu dítěti vás mohou poněkud vyděsit – mít takové pocity je však normální. Můžete mít své dítě velmi rádi a současně nenávidět jeho pláč před spaním. Každý rodič občas zažívá protichůdné pocity ve vztahu ke svému dítěti.” (str. 159)
„Nechat dítě „vyplakat“ není jediný možný způsob, jak ho naučit samostatně usínat. Miminka i větší děti se naučí usínat za předpokladu, že jejich rodiče budou dbát na správné načasování, klidný spánek a důslednost v konejšení jejich pláče.“ (str. 229)
„Nejrozšířenější obavou, která nedovoluje rodičům uložit dítě večer ke spánku dříve, je, že dítě bude příliš brzy ráno vstávat. Ve skutečnosti je pravý opak pravdou. Díky včasnému uložení ke spánku bude dítě spát déle, pozdní uložení ke spánku bude mít naopak za následek příliš časné vstávání. Mějte na paměti, že spánek vyvolává spánek. Není to logické, ale je to biologické.“ (str. 280)
„Únava způsobuje zvýšenou aktivitu. Proto je pro přetažené dítě obtížnější usnout či setrvat ve spánku nebo obojí.“ (str. 292)
20% miminek trpí nadměrnou mrzutostí či kolikami.
„Zveřejnění průzkumu prováděného u dětí ve věku od sedmi do dvaceti sedmi měsíců ve skutečnosti prokázalo, že pokud se rodiče drželi instrukcí a nepodlehli pláči svých dětí (tato technika se nazývá ‚utišení‘), pocit jistoty malých dětí následkem toho výrazně vzrostl a matky byly méně nervózní.“ (str. 275)
Pomalu jsem začínala podléhat depresi a byla jsem nesmírně vyčerpaná v důsledku potíží, které moje dítě mělo s usínáním a se spánkem během noci i ve dne. Po přečtení této knihy (a vracím se k ní znovu a znovu) si mnohem více věřím a dokáži se s potížemi lépe vypořádat. Jsem si vědoma toho, že své dítě nemohu mít zcela pod kontrolou a i nadále občas mívá „špatnou noc“. Podařilo se mi však lépe porozumět tomu, jak zlepšit jeho spánkový režim a poradit si se specifickými poruchami spánku. Možná se nám nikdy nepodaří dosáhnout dokonalého spánku, ale mohu se alespoň opřít o spolehlivé a systematické rady pro případ, že se potíže znovu objeví.
© 2014 The Family Resource Library
Autor: Dan B. Allender, Ph.D.
Rok vydání: 2003
Vydavatel: WaterBook Press
Počet stran: 217
Webová stránka autora: http://www.thepathlesschosen.com
Jazyk vydání: anglický
Máte pocit, že dobré rodičovství je nedosažitelné, nebo se toužíte zbavit neefektivních rodičovských návyků.
Naše děti nás vychovávají prostřednictvím toho, jak my vychováváme je.
Rodiče spoléhají na pravidla a principy a horlivě se snaží dělat všechno správně. Metody však nedají vašim dětem to, po čem touží nejvíc: vědomí, že jsou jedinečné, hluboce milované a že z nich máte vy i Bůh radost.
Uznejte, že vaše děti vás ve skutečnosti naučí víc než vy je.
Buďte vděční za své děti i za zralost, které díky nim dosáhnete. Využijte toto období, smiřte se se svou vlastní nedostatečností a skutečně naslouchejte hlasu svých dětí.
Místo abyste se neustále snažili aplikovat na své děti nějaká pravidla, při řešení složitých situací usilujte o to, své dítě „přečíst“. Každé z dětí bude vyžadovat v rámci svých jedinečných zápasů vaši flexibilitu.
Zralosti nelze dosáhnout bez zkoušek. Pokud pochopíme, že naše utrpení bude řídícím faktorem života, můžeme své děti učit tím, že jim upřímně odhalíme své zápasy. Dávejte si pozor na nutkání předstírat radost coby cestu k úspěchu a na vštěpování postoje, že nejvyššími hodnotami v životě jsou štěstí a produktivita.
Nemůžeme se držet falešné představy, že správné působení nám zajistí pozitivní výsledky. Místo toho musíme dovést své děti na rovinu, na které budou moci zahlédnout Boží charakter, zejména Jeho milosrdenství a sílu.
Všechny děti se přirozeně ptají: „Jsem milovaný/-á?“ a „Mohu si dělat věci po svém?“ Na tyto otázky nemůžeme odpovědět správně, pokud jsme na ně sami nenašli odpověď. Jestliže se obrátíte na Boha, odpoví vám: „Ano, jsi milovaný/-á, víc než můžeš kdy pochopit“ a „Nemůžeš si dělat věci po svém. Pokud ale půjdeš po mé cestě, najdeš to nejhlubší uspokojení, jaké může tvé srdce kdy poznat.“ (Za mnoha záchvaty hněvu a vzteku našich dětí se v podstatě skrývá jedna ze zmíněných otázek, a proto se musíme soustředit a dětem naslouchat.)
Autor v souvislosti se dvěma základními otázkami našich dětí „Mohu si dělat věci po svém?“ a „Jsem milovaný/-á?“ poukazuje na nejčastější odpovědi rodičů. Tyto odpovědi bývají nebezpečné a ponižující, upjaté a hloupé, přezíravé a rezervované nebo se za nimi skrývá síla a radost. Autor zdůrazňuje, že právě posledně jmenované odpovědi prospějí vašemu dítěti nejvíc.
Hlasy našich dětí bývají překřikovány dalšími dobře míněnými hlasy našich rodičů, médií, školy, církve a přátel. Mnohé z nich odkrývají naše vlastní nezhojené rány a zatemňují naši vděčnost a radost. Musíme zapojovat své děti do dění, aniž bychom se cítili nuceni opravovat svou minulost.
V případě rodičovství nelze vždy uplatnit rychlé nápravné postupy. Musíme najít způsob, jak se smířit s tajemstvím protikladných sil demonstrovaných Bohem: intimity a individualismu, síly a milosrdenství. Dokonce i navzdory naší bezprostředně hrozící neschopnosti odrážet Boží charakter se setkáváme s Jeho něžností, a tak rozvíjíme svou jedinou naději, jíž je obrátit svou tvář k Tomu, který nás dokáže dokonale milovat.
Tím, že pobýváme v hlubší realitě Boží milosti, Jeho charakter nám začíná poskytovat rámec bezpečí a svobody. Právě v tomto pravém bezpečí budou naše děti schopné směle spočinout a poklidně si hrát.
Tím, že si se svými dětmi hrajeme, vštěpujeme jim schopnosti, charakter a kontext potřebný k tomu, aby prakticky prožívali své Bohem dané povolání. Proces, kdy si spolu správně hrajeme, je důležitější než výsledek.
„Jedním z problémů je, že se soustřeďujeme na děti až příliš. Utrácíme příliš mnoho peněz a věnujeme příliš mnoho času aktivitám v jejich zájmu, soupeřícím s jednoduchou a skutečnou vděčností, kterou bychom měli ve vztahu ke svému dítěti cítit. Peníze a čas věnovaný tomu, že vláčíme děti na [různé akce] a mnoho dalších zpropadených aktivit, v nich vyvolávají dojem, že na to mají nárok, a v rodiči probouzejí pocit, že jeho dítě z něj vysává veškerou energii, čas a peníze.“ (str. 7)
„Ze surovin, které nám předali naši rodiče, potřebujeme vytvořit něco naprosto nového. Naše děti žijí v jiném světě, a pokud se máme naučit, jak je dobře vychovávat, musíme naslouchat jejich hlasu.“ (str. 69)
I když autor nenabízí řešení v postupných krocích, uvádí, že jeho rodičovský záchranný systém spočívá ve formulaci zřejmé skutečnosti. Například když jeho dospívající dcera plakala, zaklepal na dveře jejího pokoje se slovy: „Slyšel jsem pláč. Dveře byly zavřené. Teď nepláčeš, ale mračíš se. Vím, že soukromí je pro tebe důležitější než jídlo. Teď děláš obličeje a vystrkuješ spodní ret dál, než kam ti sahá nos.“ To ji nakonec odzbrojilo. Už jsem to zkusila se svým čtyřletým synem a obvykle to dopadne tak, že se začne usmívat a je otevřenější.
Danova upřímnost, co se týče jeho vlastních selhání, je působivá a osvěžující. Motivuje mě k tomu, pokorně hledat Boží pomoc, zatímco poznávám mnoho nových skutečností o Jeho lásce a milosrdenství vůči mně. Kniha obsahuje řadu dalších příběhů a anekdot.
© 2014 The Family Resource Library
Autor: Jim Burns, Ph.D.
Rok vydání: 2001
Vydavatel: Word Publishing
Počet stran: 188
Webová stránka autora: http://www.youthbuilders.com
Jazyk vydání: anglický
Chcete vychovávat své děti k vyššímu sebevědomí a zároveň přenést na příští generace trvalý odkaz lásky a zdraví. Tato kniha vás ubezpečí, že žádná „perfektní“ metoda pro rodičovství neexistuje a že většina rodičů si ve výchově dětí a rodičovství vede velmi dobře, jen o tom neví.
Existuje 10 rodinných zásad, které fungují. 1. Buďte své rodině vždy oporou, 2. Vyjadřujte přízeň, laskavost a podporu, 3. Budujte zdravé morální zásady a hodnoty, 4. Disciplína a důslednost, 5. Zbavte se bez milosti stresu, 6. Komunikace je klíčová, 7. Pro pevná rodinná pouta je zásadní hra, 8. Milujte svého partnera, 9. Nejlepší věci v životě nejsou věci, 10. Povzbuďte duchovní růst své rodiny.
Rodič vyjadřuje přízeň, laskavost a podporu. Od svých dětí neustále vyžadujeme kázeň, zároveň je však neponižujeme ani nezesměšňujeme. Komunikace je klíčem – důraz je kladen více na interakci jako takovou než na její výsledek, základem je dobrý vztah a nikoli obsah sdělení. Při komunikaci s dětmi musí být rodiče vždy otevření a jednotní.
Hra, humor a zábava jsou pro zdravou a šťastnou rodinu zásadní. Společná hra nám poskytuje hlubší pocit sounáležitosti. Rodiče musí aktivně pracovat na tom, aby se tento pocit stal hlavním cílem rodiny.
Láska k partnerovi a její vyjádření před dětmi je optimálním faktorem pro výchovu sebevědomého dítěte. Vaše manželství se může stát největším rodinným vkladem.
Finance mohou rodinu zničit, proto dbejte na to, aby se peníze nestaly ve vašem životě předmětem úspěchu. Naučte se utrácet méně než vyděláte, nepřekračujte rodinný rozpočet, nevytvářejte si dluhy a upozaďte věci, po nichž toužíte. Buďte věrnými správci vlastních prostředků a uvědomte si, že vlastníkem všeho je Bůh, který nám pouze půjčuje věci, z nichž se můžeme radovat.
Nejlepším způsobem k dosažení disciplíny je důslednost. Cílem disciplíny je naučit děti zodpovědnosti a ne jen slepému poslouchání. Nechceme své děti ovládat. Chceme je ovlivnit příkladem vlastního chování.
Chceme-li vytvořit šťastnou a zdravou rodinu, je třeba z rodinného života vyškrtnout stres. Všichni si potřebujeme ve svém programu vytvořit prostor, který nám umožní trochu se nadechnout tak, abychom své závazky nepřeháněli a nedostali se do krizových situací. Krizové situace, vznikající na základě příliš velkého množství činností, jsou velmi nebezpečné a mohou ohrozit rodinný život. Vzájemné vztahy se tímto životním stylem naruší a všichni členové rodiny budou trpět citovou vyprahlostí.
Čas strávený s Bohem je klíčem k tomu, aby se člověk stal dobrým rodičem a předal trvalý odkaz do budoucna. Modlete se se svým partnerem za svou rodinu, pomůže vám to nalézt v životě skutečné priority a věci, které jsou opravdu důležité. Zaměřte se na rodinný duchovní život společně strávenými zbožnými chvílemi, modlete se společně a vytvořte si rodinnou ústavu. Rodinná ústava je písemný seznam tužeb, hodnot a postojů vaší rodiny.
Každých šest měsíců by rodiče měli naplánovat den, jenž se bude vymykat běžnému režimu a pomůže jim strávit více času s každým ze svých dětí. Zmapujte si rozvrh činností každého dítěte a rozhodněte, do čeho se chcete zapojit. Nezapomeňte vzít v úvahu kulturní vlivy a na následujících 6 měsíců si vytvořte program rozvoje morálních zásad, vztahů/přátelství, zdraví a duchovního růstu svého dítěte.
Udržujte komunikaci tím, že si každý den najdete čas promluvit si s dítětem a naslouchat mu.
Rozhodně omezte ty rodinné činnosti, které vás nutí zvládnout více činností a věnujte se spíše vztahům než činnostem.
Buďte důslední, pokud jde o disciplínu a neobviňujte se, pokud občas selžete.
„Ve snaze vybudovat pevná rodinná pouta rodiče často vyhledávají nejnovější trendy. Odpověď je přitom velmi jednoduchá a leží na dosah ruky. Investujte čas a energii a buďte tu pro své děti. Výsledkem je naděje a jistota pro všechny.“ (str. 12)
„Většina odborníků na rodinné otázky tvrdí, že rodina, která se společně modlí, spolu i zůstane. Já bych k tomu dodal, že rodina, která si společně hraje, bude mnohem šťastnější a zdravější.“ (str. 122)
„Pokud umožníte svým dětem, aby začali chodit na rande ve věku 12 let, 91% z nich okusí sexuální styk před svým 18. rokem. Pokud jim randění umožníte až ve věku 16 let, sníží se toto procento na 20%.“ Str. 39
Autor knihy Jim Burns je křesťanský psycholog, který pracoval s mnoha rodinami, jež se ocitly v krizi. Média mají převážně tendenci prezentovat ve vztazích rodičů a dětí negativní otázky, na celém světě však existují tisíce a tisíce rodin, které jsou velmi úspěšné a dokáží zvládnout rodinné záležitosti pozitivním způsobem.
Tato kniha mi skutečně pomohla zjednodušit náš rodinný život. Vždycky jsem si přála, aby můj život byl jednodušší a méně chaotický, ale měla jsem pocit, že musíme dělat všechno to, co dělají ostatní. Tato kniha mi dovolila se zastavit a začít dělat to, co je nejlepší pro mou rodinu a nesnažit se pouštět se do všeho. Díky menšímu počtu činností jsme teď všichni vyrovnanější a máme více času vzájemně si užívat to, čemu se každý z nás věnuje. Vztahy jsou mnohem důležitější než to, co v daný moment děláte.
© 2014 The Family Resource Library
Autor: Jim Fay & Charles Fay, Ph.D.
Rok vydání: 2000
Vydavatel: Love and Logic Institute, Inc.
Počet stran: 165
Webová stránka autora: http://www.loveandlogic.com
Jazyk vydání: anglický
Máte dítě v předškolním věku a chcete se naučit vychovávat ho konstruktivně a láskyplně.
Vychovávejte dítě tak, aby mělo dobrý pocit ze sebe sama.
Vytvořte si s dítětem pevné pouto založené na lásce a důvěře.
Dovolte svému dítěti dělat spoustu chyb a poučit se z nich již v útlém věku.
Umožněte svému dítěti, aby si vyzkoušelo praktické řešení problémů.
Prvních šest let života dítěte je nejdůležitějších pro jeho kognitivní, emocionální a behaviorální rozvoj. Rodiče mohou svým dětem poskytnout zásadní informace prostřednictvím čtyř základních kamenů Love and Logic:
(1) Vybudujte sebeposouzení dítěte – sebeposouzení rovná se chování dítěte. Pokud ze sebe mají děti dobrý pocit, existuje vysoká pravděpodobnost, že se budou dobře chovat. Ukažte dětem, že je dokážete zvládnout bez velkých problémů. Děti si z toho vezmou myšlenku, že „Když mě rodiče dokáží tak snadno zvládnout, určitě jsem v pohodě!“ Pokud hněv a frustraci nahradíte milými slovy a důrazným, nicméně laskavým přístupem, posílíte tak vlastní sebeposouzení dítěte.
(2) Podíl na přebírání kontroly – dejte dětem na výběr ve věcech, které nepůsobí potíže ostatním a odehrávají se v rámci pevně stanovených hranic, které dodávají dětem pocit, že přebírají kontrolu nad vlastním rozhodováním. Rodiče mohou takto například učinit „vklad“ do dětské „kontrolní banky“ položením jednoduchých otázek typu „Chceš k snídani raději mléko nebo džus?“ Sestavte si seznam věcí, v nichž můžete svým dětem dát na výběr. Klíčem k podílu na přebírání kontroly je, že se jako rodiče ujistíte o tom, že výběr, který dítěti nabízíte, vyhovuje i vám a že jste schopni splnit všechny varianty volby dítěte. Pokud dítěti během dne dáváte na výběr mezi vícero možnostmi, posilujete tak jeho „banku výběru“. Když pak potřebujete z této „banky“ „vybrat“ nebo něco požadujete, bude dítě lépe spolupracovat.
(3) Před vysvětlováním důsledků projevte velkou dávku empatie – Snažte se na chyby svých dětí nahlížet jako na příležitost k učení. Rodiče, kteří mají na paměti lásku i logiku, vědí, že frustrace ze špatného výběru pomáhá dětem vyhnout se chybám. Když k chybě dojde, zajistěte, aby věc měla láskyplný průběh. Cena za chyby u malých dětí je podstatně nižší než cena za chyby u adolescentů. Ocitnete-li se se svým dítětem v potencionální „situaci, kdy se dítě má poučit“, je třeba si klást tyto otázky: a) Může si mé dítě ublížit, pokud se dopustí chyby? (b) Jak se mé dítě z této situace poučí?
(4) Podíl na přemýšlení – Pokaždé, kdy se vaše dítě dostane do potíží nebo udělá chybu, stavte se k této situaci jako k příležitosti k ponaučení. Nechte ho, aby o situaci přemýšlelo více než vy sami. Čím více empatie a pochopení projevíte, tím více přimějete dítě, aby přemýšlelo o nepříjemnostech, které si způsobilo. Čím více hněvu a frustrace projevíte, tím méně bude dítě o situaci přemýšlet – a tím méně se naučí řešit své vlastní problémy.
Podíl na rozhodování
Pokud vše probíhá hladce, přenechejte 99% výběru z možností na dítěti; sledujte, kolik takových “vkladů” během dne zvládnete.
Dávejte na výběr jen v případech, které nejsou nebezpečné a nepůsobí potíže ostatním.
Dávejte na výběr ze dvou možností, s nimiž oběma souhlasíte.
Pokud si dítě nezvolí během 10 sekund žádnou možnost, proveďte výběr za něj.
Vynutitelná prohlášení
Říkejte dětem pouze takové věci, které dokážete vymáhat. Pokud dítě opakovaně žádáte, aby udělalo něco, co nedokážete vymáhat, poškozujete si svou autoritu. Například, namísto opakované žádosti typu „Seber si svoje hračky“ zkuste vynutitelné prohlášení typu „Klidně si seber ty hračky, s nimiž si chceš hrát zítra. Ostatní hračky posbírám já a ty si jejich vrácení budeš muset odpracovat domácími pracemi.“
Stanovte hranice a dodržujte je
U malých dětí, které nerozumějí jazyku, jednoduše změňte jejich polohu. Příklad – dítě sedí ve vysoké židličce a začíná házet jídlem. Použijte empatický výraz typu „ach jo“ nebo „škoda“, následně vyndejte dítě ze židličky a řekněte „Večeře skončila, zdá se, že je čas jít spát.“
U starších dětí rezervujte svou pozornost na šťastné okamžiky. Pokud má dítě záchvat vzteku nebo zlobí, řekněte mu, že je třeba, aby strávilo nějaký čas ve svém pokoji. Dítě zůstane v pokojíčku tak dlouho, dokud se neuklidní. Rodič by měl být poblíž a jakmile se dítě uklidní, měl by vstoupit do pokoje, obejmout dítě a říci „To bylo nepříjemné. Budeš už teď milý?“ Pokračujte ve své předchozí činnosti a již se k jeho chování nevracejte. Dítě se brzy naučí, že je mnohem zábavnější, když se chová dobře, než když zlobí.
Nejlepší je zvolit si jednu frázi a používat ji opakovaně v případech, kdy se něco přihodí, takže dítě ví, co bude následovat, jakmile uslyší „ach jo“ nebo „to je nepříjemné“.
Namísto výhrůžek či varování, řekněte “ach jo” a přejděte k činu.
Toto nelze aplikovat u kojenců či malých dětí v případě, že je nutné uspokojit jejich potřeby.
Jemně odveďte nebo odneste dítě do jeho pokoje.
Řekněte, „Až budeš připraven chovat se mile, můžeš klidně přijít“.
Nezačněte dítě kárat, jakmile přijde; projevte mu náklonnost a začněte znovu tam, kde jste přestali.
Když se děti chovají dobře, užívejte si s nimi.
„Když se nás lidé ptají ‚Kdy můžeme začít používat Love and Logic s našimi dětmi?‘ odpovídáme ‚Začněte již od miminka … začněte, když jsou roztomilé, aby jim to vydrželo!‘“ (str. 30)
„Když se děti předvádějí, pak to, co říkají ve skutečnosti znamená ‚Prosím, projev mi svou lásku tím, že mi stanovíš určité hranice!‘“ (str. 31)
„Chcete-li aby vaše děti měly vlastní vnitřní kontrolu a vnitřní svobodu, musíte jim nejprve poskytnout vnější kontrolu.“ (str. 54)
Schopnost dítěte milovat a respektovat sebe sama i ostatní je primárně určena tím, jak dalece byly v průběhu prvních dvou let jeho života naplněny jeho základní potřeby.
Po přečtení knihy je teď mnohem méně pravděpodobné, že jako rodič budu na zlobení svého dítěte reagovat hněvem, frustrací a zoufalstvím. Mám pocit, že dokáži vhodně odpovídat na potřeby své dcery a zajistit tak rozvoj jejích návyků, které zaručí její vývoj ve zdravou, produktivní a milující lidskou bytost.
© 2014 The Family Resource Library
Podtitul: Poskytněte svému miminku dar nočního spánku
Autor: Gary Ezzo
Rok vydání: 2001 (přepracované & rozšířené)
Vydavatel: Parent-Wise Solutions, Inc.
Počet stran: 252
Webová stránka autora: http://www.gfi.org
Jazyk vydání: anglický
Se chcete připravit na příchod svého miminka a získat informace o tom jak a kdy ho nakrmit, jaké činnosti mu připravit, když je vzhůru a jak ho přimět ke spánku.
Podle tohoto konceptu dokáže většina miminek ve věku 8-10 týdnů spát 6-9 hodin vcelku (v noci). Z toho vyplývá, že děťátko dokáže spát celou noc vcelku brzy, a může se tak vyspat i maminka. Tento koncept je vypracován pro období od narození do 6 měsíců věku dítěte.
Od narození do 8 týdnů kojíte své dítě každé 2,5 až 3 hodiny, počítáno od ZAČÁTKU jednoho kojení do začátku dalšího.
V průběhu 24 hodin tak kojíte dítě 8krát.
K tomu připočítejte další kojení, které potřebuje dítě nebo vy (potřeba stimulace tvorby mléka či úlevy přeplněných prsů).
Neuspávejte dítě houpáním, ale položte ho do kolébky, když je vzhůru, aby se naučilo usnout samo.
Existují 3 základní činnosti, které je třeba si při používání následujícího rozvrhu zapamatovat, a to v uvedeném pořadí: doba kojení, doba bdění a doba spánku.
Toto je příklad 3hodinového intervalu pro získání představy, jak rozvrh funguje. Potřebuje-li vaše dítě interval 2,5 hodiny místo plných 3 hodin, upravte tento rozvrh podle potřeb SVÉHO dítěte. CELKOVÁ doba, kdy je dítě vzhůru, včetně kojení, by měla být 90 minut, přičemž spánek trvá rovněž 90 minut, což dohromady dává 3 hodiny. Jak dítě poroste, tato doba se postupně upraví na 4 hodiny, přičemž se prodlouží doba bdění. Ve věku 24 týdnů (8 měsíců) dítěte bude tento rozvrh odpovídat modelu rodinného stravování: snídaně, oběd, večeře.
Trvalo mi několik týdnů, než se mi podařilo vše sjednotit. Buďte trpěliví a vytrvalí!
Zde je příklad rozvrhu dne. Upravte si časy podle svých potřeb a ZAČNĚTE kojením miminka, poté přičtěte 2,5 až 3 hodiny.
Brzy ráno: 7:00 hod.
1. Krmení: Vezměte děťátko do náruče a začněte ho krmit (z prsu nebo z láhve, z hlediska tohoto programu to není důležité, děti však preferují kojení). Po 15-45 minutách kojení z jednoho prsu (nebo v polovině vypité láhve) děťátko nechte odříhnout. Poté začněte krmit z druhého prsu (nebo mu dejte dopít zbytek láhve). Poté opět nechte odříhnout. Dle potřeby vyměňte plínku, není-li třeba, udržujte děťátko během krmení vzhůru, aby se vydatně najedlo.
2. Bdění: Houpejte děťátko a zpívejte mu. Položte ho do postýlky a nechte ho sledovat hračky nad postýlkou.
3. Spánek: Uložte děťátko ke spánku do postýlky (zajistěte tmu a klid).
Dopoledne: 10:00 hod.
1. Krmení: Nakojte miminko z prsu, z něhož jste naposledy kojila během předchozího krmení, nebo mu dejte láhev s mlékem. Dodržte instrukce k odříhnutí (viz výše) a vyměňte plínku dle potřeby.
2. Bdění: Uložte děťátko do kočárku a vezměte ho na procházku, na návštěvu k sousedům či na jiné pochůzky. Doufejte, že zůstane vzhůru.
3. Spánek: Uložte děťátko do postýlky.
Odpoledne: 13:00 hod.
1. Krmení: Viz instrukce výše.
2. Bdění: Vykoupejte děťátko a uložte ho do autosedačky v blízkosti okna.
3. Spánek: Položte ho do postýlky.
Pozdní odpoledne: 16:00 hod.
1. Krmení: Viz instrukce výše.
2. Bdění: Rodinné chvíle. Děťátko je v ohrádce nebo v houpacím sedátku a sleduje, jak maminka uklízí či vaří.
3. Spánek: Uložte dítě ke spánku do jeho postýlky.
Podvečer: 19:00 hod.
1. Krmení: Viz instrukce výše.
2. Bdění: Pokud je děťátko ospalé, položte ho po nakrmení zpátky do postýlky.
3. Spánek: V tomto případě není na překážku, pokud prospí i obvyklou dobu bdění.
Pozdě večer: 22:00 hod.
1. Krmení: Viz instrukce výše.
2. Spánek: Zpátky do postýlky.
Noc: 1:00 am and 4:00 hod.
1. Krmení: Viz instrukce výše.
2. Vyměňte plínku.
3. Položte miminko zpátky do postýlky!
POZNÁMKA: Po tomto krmení děťátko na další krmení již nebuďte, V PRVNÍCH ČTYŘECH TÝDNECH ŽIVOTA VŠAK NENECHÁVEJTE DÍTĚ V NOCI SPÁT DÉLE NEŽ PĚT HODIN.
Autor radí neukládat děťátko do postele dospělých. Nemusíte se tak bát, že ho zalehnete nebo že vám spadne z postele. Já jsem si dala dětskou postýlku do ložnice.
Autor vytvořil „GRAF RŮSTU ZDRAVÉHO DÍTĚTE“, do něhož si můžete zaznamenat každé krmení. V horní části grafu jsou dny v týdnu, na levé straně grafu jsou pak čtyři řádky:
1) kdy bylo dítě nakrmeno (zaškrtněte);
2) kdy mělo mokrou plínku (zaškrtněte);
3) tento řádek slouží ke krátkému popisu každé mokré plínky (POZN.: sytě žlutá moč není v pořádku a je třeba navštívit lékaře, moč by měla být světle žlutá až průhledná);
4) má-li dítě bolení bříška (plynatost).
OSVĚDČILO SE MI ZAPISOVAT SI POČET POČURANÝCH/POKAKANÝCH PLÍNEK ZA DEN. ZÁZNAMY JSEM POTOM UKÁZALA SVÉMU LÉKAŘI. Rovněž jsem se tak utvrdila v tom, že moje děti dostávaly dostatečné množství jídla a byly zdravé.
Dala mi směr a řád. Moje děti spaly v noci bez potíží, takže jsem se mohla vyspat i já. Byla jsem ráda, že je během růstu vydatný spánek posiluje. Myslím, že jsou díky tomu chytřejší, protože ve spánku roste mozek i tělo. Také jsem přesvědčená o tom, že díky tomuto programu získaly dobré spánkové návyky, díky nimž si dobře odpočinuly i když již byly starší. A já jsem tím získala stálý řád, který mi pomohl plánovat další dny.
Autor: Dr. Scott Turansky, Joanne Millerová
Rok vydání: 2005
Vydavatel: David C. Cook
Počet stran: 256
Webová stránka autora: http://www.effectiveparenting.org
Jazyk vydání: anglický
Chcete pomoci svým dětem změnit se nejen navenek, ale i uvnitř. Takové změny jsou trvalé a vedou k rozvoji svědomí. To dětem pomůže v průběhu jejich života rozhodovat se mezi dobrem a zlem.
Většina rodičovských strategií se zaměřuje na chování. Děti tak mohou změnit své vnější projevy, ale skutečně se mohou změnit pouze tehdy, když rodiče spolu s Bohem pracují na jejich srdci.
Změna chování vašeho dítěte často funguje jen krátkodobě, aniž by však vedla k proměně jeho srdce do budoucna. Když se rodiče zaměří v disciplíně dětí na srdce, změny v jejich životě budou trvalé.
Bůh mění naše srdce prostřednictvím spasení. Naše chování se mění v důsledku toho, co dělá Bůh v našem srdci.
Děti potřebují vědět, že: Bůh je Stvořitel; Bůh má plán; Bůh všechno ví; Bůh dal svého Syna, aby za nás zemřel; Bůh bude soudit svět.
Děti se učí od rodičů, jak vypadá víra v každodenních situacích, kdy různé tlaky, nepříjemnosti a povinnosti narušují jejich pokoj a radost.
Většina dětí potřebuje pomoci se zpracováním důsledků, které jsou vyústěním jejich nesprávného chování. Pokaždé, když musíte dítě napomenout, si s ním zároveň promluvte a to i v případě drobných přestupků. To učí děti mluvit o problémech. V určitém bodě byste se jich měli zeptat: „Co jsi udělal špatně?
Rodiče potřebují udržovat silný vztah s Bohem. To jim umožní být efektivnější ve vztahu k jejich dětem.
Začněte sledovat srdce svého dítěte. Věnujte pozornost jeho hlubším problémům. Proste Boha, aby vám ukazoval skutečné problémy, kterým váš syn nebo dcera čelí. Obětujte svůj čas a mluvte s Bohem o tom, co vaše dítě v srdci prožívá.
Když vaše dítě zlobí, buďte si vědomi toho, že se něco děje v jeho srdci. To, co se v něm odehrává, se můžeme naučit rozeznávat na základě toho, že mu budeme naslouchat a pochopíme, co je pro něj důležité.
Dejte si za cíl strávit s každým svým dítětem o samotě 10 minut denně nebo jednu až dvě hodiny týdně.
„Až budete naslouchat tomu, co prožívá vaše dítě v srdci, identifikujte cílové oblasti, které vnímáte jako problematické. Chování naznačuje, co se odehrává dítěti v nitru, a proto až rozpoznáte konkrétní slabost, zapište si ji. Můžete si poznamenat projevy, jako je otálení, pýcha, strach, melancholie a pocit zmaru nebo nedostatek sebedůvěry.“ (str. 132)
Každý týden se učte zpaměti biblické verše. Vybírejte si je na základě potřeb, které podle vás vaše rodina má, a diskutujte o nich se svými dětmi.
„Děti potřebují rodiče, kteří jsou ochotní hájit, co je správné, vědí, jak vést, a jsou schopní vymezovat pevné hranice. Potřebují maminky a tatínky, kteří jim ukáží správnou cestu a povzbudí je, aby z ní nesešly.“ (str. 52)
„Trest se zaměřuje na spravedlnost; disciplína se zaměřuje na učení. Zatímco trest je třeba si prostě odpykat, disciplína je příležitostí k růstu.“ (str. 184)
„Často se za své děti modlete. Bůh používá vaše modlitby nejen k tomu, aby změnil vaše děti, ale také aby ve vás probudil větší citlivost vůči tomu, co dělá v jejich srdci. Během svého modlitebního času dbejte na to, abyste naslouchali i mluvili.“ (str. 18-19)
„Adolescentní vzpoura nezačíná ve třinácti letech; začíná už mnohem dříve, v srdci malého dítěte.“ (str. 43)
„Když selžete, uznejte to. Buďte ve svém růstu příkladem pokory. Totéž požadujte od svých dětí.“ (str. 107-108)
Je důležité být ve vztahu k dětem pevní, ale pokud budete tvrdí nebo rozzlobení, zabrání to vaší vzájemné blízkosti.
Kniha nám říká, že když má vaše dítě zlost, neměli byste se nechat unést svými emocemi a místo toho byste měli být ochotní mu naslouchat. Myslím, že to je důležité, protože je velmi snadné se rozzlobit nebo propadnout frustraci, když děti neuposlechnou. Kniha uvádí, že takové chování je kontraproduktivní. Nasloucháním se ke svým dětem přiblížíte a také vám to umožní řešit danou situaci racionálněji.
Příliš rychlé řešení problémů místo projevené empatie brání rozvoji hlubších vztahů. Často chceme jen vyřešit daný problém a přejít k další věci, ale tím se můžeme ochudit o vzácnou příležitost promluvit si se svými dětmi o tom, co se děje. Pokud vaše dítě zlobí, je důležitější s ním diskutovat než ho pouze napomenout a jít dál.
Je pozoruhodné, jak děti dovedou být transparentní, když si uděláte čas a aktivně nasloucháte tomu, co vám potřebují říct. Většina z nás je velmi zaneprázdněných, a proto pro mě bylo užitečné si připomenout, že bych měla zpomalit a praktickým způsobem se učit aktivně naslouchat svým dětem. Díky tomu se můžeme hodně dozvědět o tom, co se odehrává v jejich životě a srdci.
© 2014 The Family Resource Library
Subtitle: Jak učit děti zodpovědnosti
Autor: Foster Cline, MD and Jim Fay
Rok vydání: 1990, 2006
Vydavatel: NavPress http://www.navpress.com
Počet stran: 271
Webová stránka autora: http://www.loveandlogic.com
Jazyk vydání: anglický
Se zajímáte o hledání efektivních způsobů, jak vychovávat děti a přitom se vyhnout mocenským bojům.
Toto je přístup k rodičovství, který lze označit jako „každý vyhrává“. Děti se učí zodpovědnosti a logice v životě skrze řešení vlastních problémů. Rodiče vycházejí ze sporů vítězně, protože prokazují zdravou sebekontrolu, aniž by se uchylovali ke vzteku, výhrůžkám, sekýrování a vyčerpávajícím mocenským bojům. Tento přístup vnáší do rodičovství prvek zábavy.
Existují dvě základní pravidla výchovy typu „láska a logika“:
V první řadě, milující rodiče musí pevně stanovit pravidla, založená na vymahatelných úkolech, aniž by se přitom nechali ovládnout vztekem, sekýrováním či výhrůžkami. Rodiče dbají na to, aby se jim dařilo prosadit si vše, čeho chtějí dosáhnout. Poté musí důsledně tato pravidla dodržovat, aby děti pochopily, že jsou samy zodpovědné za své činy a že za nesprávné činy ponesou odpovídající následky. Na základě tohoto poradenského stylu rodičovství rodiče kladou dětem v co nejrannějším věku otázky a dávají jim na výběr namísto toho, aby jim přesně říkali, co mají dělat. Břemeno odpovědnosti tak přenášejí na bedra dětí. V době, kdy se děti dostanou do puberty, jsou tudíž schopné se rozhodovat samy.
Za druhé, když dítě způsobí nějaký problém, dospělí projeví empatickou reakci ve formě lítosti a s porozuměním vrátí problém i s jeho důsledky zpět dítěti. Rozumní rodiče projeví empatii, přičemž ponaučení za ně provedou přirozené a způsobené následky. Neuchýlí se k frustraci, vzteku či prosbám. Namísto toho projeví empatii v případě, kdy špatná volba dítěte vyústila ve strach, bolest a lítost. Umožní důsledkům chyb, aby obstaraly učení za ně. Tyto důsledky nutí dítě k sebezpytování a zamyšlení.
Rodiče, kteří se řídí láskou a logikou, kladou svým dětem otázky a dávají jim na výběr namísto toho, aby jim říkali co mají dělat. Možnost výběru funguje, protože rodiče dávají dětem prostor k přemýšlení. Dávají dětem příležitost k tomu, aby dělaly chyby a učily se z jejich důsledků. Možnost výběru nám pomáhá vyhnout se konfliktům s dětmi. Děti od nás slyší, že věříme, že dokáží přemýšlet, když jim dáváme na výběr a rozhodnutí, která činí, je připravují na celoživotní rozhodování, které na ně čeká v dospělosti.
Když se dítě chová nepřístojně, rodič může říci „ach jo” nebo „smůla“, je-li dítě starší. V tomto případě udržte barvu hlasu tak, aby vaše poznámka nevyzněla naštvaně, frustrovaně nebo sarkasticky.
Poskytněte dětem možnost výběru. Neříkejte jim, jak se mají chovat. Namísto toho dejte dětem na výběr ze dvou možností, z nichž obě jsou přijatelné pro rodiče a je možné je v případě, že se dítě rozhodne nic nedělat, vymáhat. Kontrolu a veškeré důsledky tak přebírá dítě. Dítě rozhoduje, ne rodič.
Splnění možností, které jste dali na výběr, vymáhejte s klidem.
„Tím, že dětem již v ranném věku umožníme rozhodovat o jednoduchých věcech, je připravujeme na to, aby se zamýšlely a přebíraly kontrolu nad svým životem. Když pak udeří puberta, nenechají se děti tak snadno ovlivnit svými vrstevníky a jsou lépe odolné vůči hrozbě alkoholu, drog, sexu a dalších pokušení. Naučily se totiž, že se mohou rozhodovat dle svého vlastního uvážení.“ (str. 44)
„Zodpovědné chování má přímý vztah k množství rozhodnutí, které se od dětí očekávají. Čím více rozhodnutí učiní, tím zodpovědnějšími se stávají.“ (str. 52)
Než jsem zjistila, jak důležité je nastavit dětem hranice tím, že jim poskytneme výběr a necháme je prožít si důsledky svých rozhodnutí, byla jsem spíše direktivním rodičem. Myslela jsem si, že vedení dětí ke vhodnému chování je pro ně v dlouhodobém měřítku lepší, takže jsem jim často říkala, co mají dělat. Nevěřila jsem, že by se dokázaly rozhodovat samy, protože jsem se jednoduše obávala toho, že by nebyly „perfektní“. Bála jsem se nechat je dělat chyby, takže jsem je okradla o mnoho důležitých příležitostí, jak se poučit, protože jsem se je příliš často snažila ochraňovat.
Nemohla jsem se dočkat, až tento poradenský styl výchovy vyzkouším a stanu se spíše rádcem a společníkem svých dětí než policajtem. Pamatuji si, když jsem to poprvé vyzkoušela se svým desetiletým synem. Byla jsem už znavená neustálým opakováním, aby si posbíral oblečení ve svém pokoji. Rozhodla jsem se tedy, že mu dám na výběr. „Jasone, můžeš si ustlat postel a posbírat oblečení, než půjdeš do školy. Pokud se rozhodneš pro tuto možnost, pak budeš mít čas dívat se na svůj oblíbený pořad v televizi, až se vrátíš ze školy. Nebo si můžeš ustlat postel a uklidit rozházené oblečení, až přijdeš ze školy. Pokud si vybereš tuto možnost, pak ses sám rozhodl, že se nebudeš moci na televizi dívat. Nechám to na tobě.“
Pochopitelně se hned napoprvé pokusil stanovené hranice posunout. Když přišel ze školy, běžel do svého pokoje a jako o závod začal sbírat oblečení a poté se zeptal, zda se může dívat na televizi. Řekla jsem mu, „Jasone, myslím, že vím, jak se cítíš. Je mi to velmi líto, ale když ses dnes ráno před odchodem do školy rozhodl, že necháš své věci poházené na podlaze, už tehdy sis sám zvolil tu variantu, že se nebudeš po návratu ze školy moci dívat na televizi. Mrzí mě to, ale můžeš se znovu rozhodnout zítra.“ Ten den se na televizi nedíval a nedíval se ani po několik následujících dní. Ale netrvalo to dlouho, než se rozhodl, že se bude na televizi dívat každé odpoledne.
Být rodičem-rádcem je mnohem zábavnější, než být direktivním rodičem a ještě důležitější je, že to změnilo můj vztah s mými dětmi. Naučily se důvěřovat samy sobě a důsledkům svých rozhodnutí.
© 2014 The Family Resource Library
Autor: Dennis & Barbara Raineyovi
Rok vydání: 2004
Vydavatel: FamilyLife
Počet stran: cca 120
Webová stránka autora: http://www.FamilyLife.com
Jazyk vydání: anglický
Máte děti na prahu dospívání – tj. ve věku 11-15 let.
Tato kniha představuje manuál pro rodiče – pomůže jim naplánovat víkendový pobyt s dětmi za účelem upevnění vzájemných vztahů, a to ještě před tím, než děti vstoupí do období dospívání. Rodiče si tak připraví půdu k tomu, aby s dětmi probrali, co je čeká v oblasti fyzické, emocionální a sociální. Děti se tak v předstihu seznámí s pravidly, která se dotýkají přátelství, chození na rande a sexu.
Příprava na dobrodružství zvané dospívání. V tomto období čekají vašeho potomka poměrně klíčové změny. Tato kniha pomáhá připravit rodičům půdu k prodiskutování důležitých otázek týkajících se sexu, chození na rande a rovněž tlaku ze strany ostatních vrstevníků. Existuje jen velmi malá šance, že se vaše dítě bude dobrovolně řídit vašimi radami a následovat směr, který mu ukážete. Proto je velmi důležité zahájit otevřenou komunikaci a rozvíjet úzký vztah rodič-dítě co nejdříve.
Část knihy je věnována tlaku ze strany vrstevníků. Pro dítě je nesmírně důležité, aby si dokázalo předem promyslet, jakým způsobem bude zvládat situaci, v níž všichni jeho kamarádi pijí alkohol a provozují sex. Jaké základní myšlenky z bible mu v jeho rozhodování pomohou.
Co je sex? Co se o něm praví v bibli? Jaké hranice si děti samy určí? Pokud učiní tato rozhodnutí dopředu, budou na ně připraveny později.
Co je chození na rande a k čemu je to dobré? Rodiče potřebují v tomto ohledu znát prožitky svého dítěte.
Najděte si čas, který strávíte společně s dítětem. Nejlepší je vypravit se na víkend mimo domov.
Dejte si záležet, aby tento víkend byl skutečně výjimečný. Ušetřete peníze na dobrou večeři nebo kupte svému potomkovi malý dárek, aby měl na tento společně strávený čas vzpomínku.
Plánujte dopředu a je-li to možné, zajistěte nějaký program. Kupte lístky na sportovní utkání, do kina, zajděte společně na manikúru, apod.
Jak dobře znáte své dítě? (Zde je nástin několika otázek)
Kdo je jeho/její nejlepší kamarád/ka?
Koho považuje za největší vzor?
Co ho/jí připadá nejtrapnější?
Čeho se nejvíc obává?
Jakou hudbu nejraději poslouchá?
Co ho/jí rozčiluje?
Které domácí práce nejvíc nesnáší?
Jaké víkendové činnosti má nejraději?
Připravte si vlastní zkušenosti z dospívání (jak jste se změnili po fyzické stránce, jak jste se vypořádali s tlakem ze strany vrstevníků, jak jste prožívali první schůzky). Dbejte na to, abyste sdělili jen to, co je v dané chvíli vhodné.
Napište svému dítěti, které se ocitá na hranici dospívání, dopis – nejprve nanečisto. Pokuste se mu přirozeným způsobem sdělit vlastní pocity. Uveďte, že berete jeho dospívání na vědomí a že si ho vážíte. Vyzdvihněte jeho kladné stránky. Sdělte mu své příjemné pocity ze společně stráveného víkendu. Vyjádřete, že mu jste ochotni v tomto obtížném období pomáhat a že ho máte upřímně rádi.
Buďte připraveni odpovídat na následující otázky:
K čemu je sex? Chození na rande? Jaký typ ženy/muže by sis chtěl/a vzít? S jakým typem bys chtěl/a chodit?
Jak moc sexuálně aktivní by podle tebe člověk měl být před svatbou? (objetí, držení za ruku, líbání, vášnivé objímání a líbání, dotyky v oblasti horní části těla, dolní části těla, svlékání šatů, pohlavní styk). Kam až by vaše dítě podle vás nemělo zajít? Kdy je obtížné přestat?
„Podle mého odhadu se celých 99,9 procent rodičů dívá na své jedenácti či dvanáctileté děti a nemá nejmenší představu o tom, že již v tomto věku začínají řešit problematiku dospělých.“ (str. xxi)
„Naše zkušenosti nás vedou k domněnce, že nejdůležitější volby probíhají mezi jedenáctým a patnáctým rokem věku. Špatné volby mohou směr života dítěte tragickým způsobem ovlivnit.“ (str. xxi)
„Nad přípravou vašeho předpubertálního potomka na dospívání je nutné převzít aktivní kontrolu, jinak to za vás učiní jiní.“ (str. xxii)
„Vaším úkolem je provázet své děti…Nelze je jednoduše vzít a přenést do dospělosti, každý si musí tou cestou projít sám. A vy jste tu proto, abyste je na této cestě provázeli.“ (str. xxii)
„Udržení pevného vztahu s vlastním dítětem je pro roli průvodce dospíváním klíčové.“ (str. xxviii)
„Na každého teenagera čekají nástrahy. Tyto nástrahy vás mohou polapit. Abyste se jim vyhnuli, je třeba činit moudrá rozhodnutí, založená na vlastním přesvědčení.“ (str. 4)
„Tlak ze strany vrstevníků pocítí každý. Tento tlak prověří vaše přesvědčení.“ „Musíte vědět, co je při výběru přátel nejdůležitější, jaké vlastnosti musí mít.“ (str. 9)
„Bůh spojil sex s manželstvím proto, abyste se mohli těšit z blízkosti svého manžela/manželky.“ (str. 19)
„K mladým ženám se chovejte s úctou. Ovládejte svou sexuální touhu.“ (str. 28)
„K čemu je chození na rande? Abyste objevili toho pravého, s nímž máte na základě boží vůle vstoupit do manželství.“ (str. 40)
Má dcera ví, že se mnou může mluvit o čemkoli, i když to nemusí zpočátku být vždy příjemné. Tato kniha však zdůrazňuje, že je důležité a správné, aby rodiče byli součástí vašeho života, že u svých kamarádů nemusí vždy nalézt odpovědi na své otázky. Také jsem se dozvěděla spoustu informací o určování pravidel a získání povědomí o vlastních přesvědčeních ještě před tím, než je člověk vystaven zkoušce během dospívání.
© 2014 The Family Resource Library
Autor: Tim Kimmel
Rok vydání: 2006
Vydavatel: W Publishing Group
Počet stran: 220
Webová stránka autora: http://www.familymatters.net
Jazyk vydání: anglický
Chcete vychovat děti, které budou velké v Božích očích, a nejen úspěšné podle měřítek světa.
Učte své děti sloužit Bohu a druhým lidem zde na zemi a Bůh je jednoho dne bohatě odmění v nebi.
Naučte se připravovat své děti na pravou velikost tím, že jim pomůžete zodpovědět tři zásadní otázky:
1) Jaké bude jejich životní poslání?
2) S kým stráví svůj život?
3) Kdo bude jejich pánem?
Buďte svým dětem příkladem v tom, jak vypadá ryzí víra v Boha a skutečný zájem o druhé lidi.
Učte je vracet životu mnohem víc, než od něj dostávají.
„Pokud bude cílem vašich dětí cokoli menšího než velikost, unikne jim celý smysl jejich života,“ říká autor Tim Kimmel. „Když nepotřebujeme všechno to, co nám svět nabízí, je mnohem příjemnější v něm žít.“
Tato kniha obsahuje v závěru každé kapitoly seznam „Deseti způsobů, jak…“, který se mi velmi líbí! Nabízí praktické tipy z různých oblastí. Jednou z nich je Deset způsobů, jak být skvělým členem rodiny:
1) Každý pomáhá každému, a to stále a tak, jak je potřeba.
2) Buďte vstřícní, pozitivní a povzbuzujte se.
3) Pamatujte, že slova „prosím“ a „děkuji“ nejsou jen projevem dobrého vychování; jsou vizitkou vděčného srdce.
4) Užívejte si co nejvíc zábavy, ale ne na úkor někoho jiného.
5) Každý týden se jako rodina snažte strávit co nejvíc času u společného jídla. O polovinu tak snížíte možnost, že vaše děti začnou kouřit nebo brát drogy, a zdvojnásobíte šanci, že budou mít na vysvědčení jedničky!
6) Respektujte prostor a věci druhých členů rodiny. Pokud něco chcete, požádejte o to a s největší pravděpodobností to dostanete.
7) Zachovávejte rodinné tradice a snažte se oslavovat všechny narozeniny, svátky a hlavní životní události.
8) Chraňte morálku a bezúhonnost všech blízkých osob. Buďte citliví v tom, jak komunikujete, na co se díváte a koho vodíte do rodinného kruhu.
9) Buďte vždy připraveni podpořit člena rodiny, který se necítí dobře, ať už z důvodu nemoci, zranění, selhání, odmítnutí nebo ztráty odhodlání.
10) Počítejte s tím, že Pán Ježíš se z „moci úřední“ účastní každého detailu vašeho rodinného života. Dbejte na to, aby se u vás vždy cítil jako doma a bylo mu příjemné, co se u vás děje.
Seznam „Deseti způsobů, jak…“ dále zahrnuje témata: Jak být skvělým zaměstnancem, …pěstovat v srdci dětí správný postoj k Bohu, …být skvělým členem týmu, … být skvělým spolužákem, …být skvělým přítelem, …být skvělým sousedem, …učit děti dávat přednost Bohu, …být skvělým členem církve, …pomáhat svým dětem vytěžit co nejvíc z organizovaného sportu.
Posunula mé hodnoty správným směrem. Žijeme ve velmi soutěživé společnosti a máme pocit/ očekáváme, že našim dětem se musí ve všem dařit a že musí být úspěšné. Kniha mi pomohla nesoustřeďovat se na srovnávání s druhými a definovat, co si přeji pro své děti nejvíc aby byly velké v Božích očích!
© 2014 The Family Resource Library
Subtitle: Jak výchova dětí utváří naše duše
Autor: Gary Thomas
Rok vydání: 2004
Vydavatel: Zondervan
Počet stran: 223
Webová stránka autora: http://www.garythomas.com
Jazyk vydání: anglický
Jste rodičem dítěte jakéhokoli věku.
Autor rozebírá, jak Bůh používá naše děti k tomu, aby nás změnil a přitáhl blíž k sobě.
Když si uvědomíme, že pokud máme děti, nejde ani tak o nás jako o Boha, budeme snáze čelit zkouškám a obětem spjatým s rodičovstvím. Už nejde o to, nakolik mohu být na své děti pyšná, ale o to, jak jsem věrná v tom, co po mně Bůh chce.
Je důležité, aby naše děti viděly, že můj manžel a já věnujeme čas a úsilí tomu, zaměřovat se na Boha.
To, co po nás požadují naše děti, není nic ve srovnání s tím, co žádáme my od Boha. Nikdy nesmíme zapomenout na to, že nám Bůh odpustil, má s námi trpělivost a snáší naše selhání v mnohem větší míře než my ve vztahu k našim dětem.
Pokaždé, když se nám podaří probudit v našich dětech radost, Bohu se rozhostí úsměv na tváři.
Když své nemluvně koupete, myjete Boží nemluvně. Zastavte se na chvíli během svého rušného dne a vzhlédněte k nebi. Když sloužíte svému maličkému, dokážete si představit, že se na vás Bůh usmívá? Když připravíte své hladové šestileté ratolesti sendvič s arašídovým máslem a džemem, krmíte jedno z Božích dítek.
Snažte se děkovat Bohu za své děti víc než Ho prosit, aby je změnil. Modlete se s vděčností za to, co Bůh v jejich životě dělá, a napište si seznam dobrých vlastností, kterými je obdařil a za které jsem vděčná.
Musíte být tím člověkem, za jakého se modlíte, aby vyrostl z vašich dětí. Pokud chci, aby byl můj syn modlitebník, já sama se nejprve musím stát modlitebnicí.
Jedním z největších darů, jaké může rodič dát svým dětem, je mít z nich radost, milovat je, smát se s nimi, dávat ji najevo, že jsme velmi vděční za to, že jsou našimi dětmi.
Když dítě neuposlechne, Bůh chce, abychom zareagovali v lásce. Děti potřebují vidět, že jsme jim plně oddaní a že nám záleží především na jejich dobru.
„Rodič, soustřeďující se na Boha, jedná z velké úcty k Němu. Bez ohledu na to, jak se ke mně moje děti chovají, vím, že Bůh chce, abych jim byla nablízku, byla součástí jejich života, poskytovala jim biblickou nápravu a láskyplnou oporu. Nezáleží ani tak na tom, jak vůči mě reagují, jako na tom, k čemu mě Bůh povolal. Přestože své děti velmi miluji, nevstávám každý den z postele po pár hodinách spánku pouze z lásky k nim, ale z úcty k Bohu.“ (str. 21)
Naši manželé ani naše děti nedokáží uhasit duchovní hlad, který nám Bůh vložil do duše. Když Boha zanedbáváme, říkáme si o to, aby se naše manželství a rodičovství stalo Jeho náhražkou tedy něčím, čím nikdy nemělo být.“ (str. 21)
„Mnozí z nás jsme natolik v pokušení zaměřovat se na očišťování svých dětí, že zanedbáváme svůj vlastní duchovní růst.“ (str. 19)
Opět jsem si uvědomila, že nejde o mě, mé pohodlí, mé štěstí nebo o to, že mohu být na své dítě pyšná, ale o to, abych poslouchala Boha tím, že budu svému dítěti sloužit. Kniha mi také připomněla, že musím růst, abych se podobala víc Kristu, a tak byla tou nejlepší matkou, jakou mohu být. Tím nejdůležitějším pak je každý den předávat svému dítěti evangelium.
© 2014 The Family Resource Library
Subtitle: Revoluční a klidný přístup k výchově dětí
Autor: Hal Edward Runkel, LMFT
Rok vydání: 2007
Vydavatel: Broadway Books, divize nakl. domu Random House, Inc.
Počet stran: 218
Webová stránka autora: http://www.screamfree.com
Jazyk vydání: anglický
Vás zneklidňuje chování Vašich dětí a reagujete na něj emotivním způsobem.
Tato kniha pojednává o tom, jak vytvořit vztahy, po nichž toužíme tím, že se naučíme soustředit na sebe sama, uklidnit se a chovat se dospěle.
Staňte se „klidnými“ rodiči, které vaše děti skutečně potřebují – naučte se ovládat a chovat dospěle.
Zůstat klidným znamená vytvořit dětem prostor pro jejich vlastní rozhodnutí a zároveň vytvořit prostor pro sebe sama, abychom zmírnili naše obavy, které s jejich rozhodováním souvisejí.
Zůstat klidným znamená zaměřit se na přirozené důsledky jednání a neuchýlit se ke zbytečnému vyhrožování.
Udělejte si čas pro sebe.
Abyste si mohli užívat „osobní“ stránku rodičovství (zábava/ hra), musíte se nejprve postarat o tu „pracovní“ stránku (prosadit se jako autorita).
Vaše schopnost uklidnit se, a to i tehdy, kdy nemáte děti pod kontrolou, je nejlepší způsob, jak určit postavení dětí v rodině.
Namísto křiku se zaměřte na přirozené důsledky.
Přijměte tyto důsledky a poté se staňte životním průvodcem svých dětí; buďte jim nablízku, když se s těmito důsledky vyrovnávají.
Vyzkoušejte si různé polohy svého vztahu k dětem a sledujte změny, které se kolem vás odehrávají.
Mějte se rádi kvůli svým dětem.
Nasaďte nejprve sobě kyslíkovou masku, abyste měli dost sil na to starat se o své děti (podobně jako při cestování letadlem, kdy v případě nehody nasazujete masku NEJPRVE sobě a teprve poté dítěti).
Najděte si čas na své koníčky, kávu s přítelkyní, apod.
„Emocionální reakce jsou nejhorším nepřítelem dobrých vztahů.“
„Kdykoli se poddáme vlastním obavám, vytváříme přesně ten výsledek, jakému se snažíme vyhnout.“
„Jediným způsobem jak si udržet pozici vlivu na své děti je znovuzískat kontrolu nad sebou samými.“
„Vaše emocionální odpověď je na vás. Vždycky máte na výběr.“
„Nedostanou-li naše děti prostor pro dělání chyb, žijí pouze životy někoho jiného.“
„Stát se klidným rodičem, jenž se vyvaruje křiku, spočívá naučení se fungovat mimo své nejvyšší principy, nikoli v reakci na vlastní nejhlubší obavy.“
„Vaše dítě vás zkouší, aby si ověřilo, zda jste vyrovnaní a důslední. A přeje si, abyste tuto zkoušku složili.“
„Vaším cílem není potlačit emoce dětí, ale spíše je nasměrovat k produktivnímu projevu.“
„Stabilita a struktura jsou nezbytnými složkami funkčního rodinného prostředí.“
„ScreamFree Parenting (výchova bez křiku) nepředstavuje model řešení problému či výchovy; je to model růstu.“
„Jedinou cestou, jak být klidným rodičem, je mít rád sebe sama, protože to je jediný způsob k nalezení vnitřního klidu. Je to jediný způsob jak skutečně prospět svým dětem, aniž byste je zatěžovali potřebou být ku prospěchu vám.“
Po přečtení této knihy jsem zjistila, že jsem klidná, když můj dvouletý syn říká „ne“ nebo napřahuje ruku jako projev vzdoru vůči mým požadavkům. Dávám mu vybrat, zda poslechne či neposlechne a pocítit přirozené důsledky svého jednání. Výběr nechávám na něm a poté klidným způsobem vymáhám důsledky, aniž bych se nechala zneklidnit jeho výběrem. Zjistila jsem, že stačí, abych se ovládala a dokáži si najít více času pro sebe, takže mám více energie a má duševní a emocionální kondice je podstatně lepší, takže se mohu lépe starat o svého syna.
© 2014 The Family Resource Library
Podtitul: Účinná pomoc pro matky potýkající se s hněvem
Autorka: Julie Ann Barnhillová
Rok vydání: 2001
Vydavatel: Harvest House Publishers
Počet stran: 272
Webová stránka autorky: http://www.juliebarnhill.com
Jazyk vydání: anglický
Si říkáte: „Už znovu neztratím nervy a nerozzlobím se na své děti.“ A přesto se opět rozčílíte a zanechá to ve vás jen pocit viny a zoufalství. Knihu byste si měli přečíst i tehdy, když vám rodičovství nepřináší mnoho radosti a/nebo se nedokážete plně radovat ze svých dětí.
Tato kniha pojednává o otevřené a upřímné rodičovské cestě jedné matky a o jejím zápasu s hněvem. S nádechem humoru autorka otevřeně vypráví o svých každodenních bitvách a chybách, kterých se jako matka dopouští. Znovu ujišťuje všechny ostatní matky, že nejsou na zápasy spojené s výchovou rodiny samy. Nabízí užitečné a prospěšné rady, jak se vypořádat s hněvem ve svém životě a jak začít dělat kroky směřující ke změně.
Julie Ann Barnhillová rozděluje svou knihu na dvě části.
V první zkoumá různé důvody, proč se ženy potýkají s hněvem, a přirovnává je k sopkám. Zaměřuje se na porozumění vašeho „způsobu výbuchu“. Uvádí, že existují tři takové způsoby. Prvním z nich je doutnající hněv, který se často projevuje negativním přístupem k životu. Druhý způsob autorka popisuje jako výbuch chrlící „verbální uhlíky sarkasmu“ (str. 35). Třetím způsobem je explozivní výbuch mající za následek jak verbální, tak fyzické zneužívání. Autorka upozorňuje, že všechny zmíněné způsoby výbuchu mohou poškodit vaše děti, a proto bychom měly chtít nechat si poradit.
Julie se také zaměřuje na rozpoznávání varovných signálů a problémů, které se za hněvem skrývají, a také známek, že jsme zašly příliš daleko. Uvádí tři varovné signály, které mohou vést k výbuchu. První z nich popisuje slovy „malé spouštěče, velké výbuchy“ (str. 53). Jedná se o nejrůznější drobnosti, které mohou vyvolávat stres. Druhým signálem je sarkasmus, ke kterému se uchylujeme, když nás něco dráždí, a třetím je náš vlastní fyzický stav (tj. PMS), který může vést k výbušným reakcím. Problémy skryté pod povrchem rozděluje do tří kategorií tlaku, kterému ženy čelí. Vysvětluje, že tlaky spjaté s minulostí, vnitřní tlaky a narůstající vnější tlaky mohou být kořenem našeho hněvu. A konečně autorka na základě vlastní zkušenosti uvádí, že pokud ve svém hněvu způsobíte svému dítěti nějakou škodu, zašly jste příliš daleko. Láskyplně proto povzbuzuje ženy, aby vyhledaly pomoc.
Ve druhé části knihy Julie nabízí rozumné a praktické rady, jak dosáhnout změny. Uvádí 14 poučných a užitečných strategií, jak „zachovat chladnou hlavu“. Navíc v dodatcích ke knize poskytuje nespočet informací o depresi, vývojových stadiích dítěte a také široký seznam doporučené četby.
V každé kapitole Julie uvádí příklady Oddechového času/Krotitelů hněvu neboli praktické tipy, které mohou pomoci matkám zvládat svůj hněv. Deset nejdůležitějších zahrnuje:
1. Dané chvíle jsou dobrou příležitostí k tomu, začít opakovat krédo rozumné matky: „Také to pomine.“ (str. 21)
2. Někdy můžete překonat sopečný výbuch tím, že se soustředíte na své fyzické reakce. Nezapomeňte zhluboka a pomalu dýchat… (str. 36)
3. Pokud vás rozčilují hromady špinavého prádla nebo jakýkoli jiný vizuální podnět, snažte se ze sebe své rozčílení setřást a najděte způsob, jak daný podnět nemít na očích, dokud nebudete schopná s ním něco udělat. (str. 51)
4. Naučte se rozpoznávat fyzické známky hněvu, abyste nad nimi dokázaly získat kontrolu a zabránily tomu, aby se váš hněv vystupňoval. (str. 60)
5. V mnoha stresujících situacích vás může coby rodiče zachránit smích. Využijte skutečnosti, že vaše děti jsou skutečně legrační, a uvolněte napětí raději prostřednictvím smíchu než výbuchu. (str. 88)
6. Nikdy nepodceňujte sílu upřímné omluvy. Když si uvědomíte, že jste svůj hněv nesprávně namířily proti svým dětem, uznejte to. (str. 89)
7. Můžeme snížit stres a zlepšit své vztahy, pokud se vědomě rozhodneme odpustit dítěti, které „pořád“ dělá něco, co nás rozčiluje nebo nám vadí. (str. 95)
8. Podívejte se dítěti zpříma do očí a jemně ho uchopte za tvář se slovy: „Mám tě ráda takového, jaký jsi!“ (str. 102)
9. Pokud vás dovedou rozhodit nečekané okolnosti, vyvolávající ve vás hněv, udělejte si pár minut na to, abyste se na ně připravily, a tak zabránily případným výbuchům hněvu. (str. 122)
10. Pokud je vaším problémem PMS, můžete odbourat svou rozmrzelost částečně tím, že jednoduše snížíte příjem soli. (str. 179)
„Máte dojem, že jste jediná matka, která zápasí s hněvem vůči svým dětem? Matka, do které byste to řekly nejméně, je možná nejvíce zatížena utajovaným hněvem a vztekem.“ (str. 26)
„Pocit viny coby matky je skutečně tíživý. A v případě většiny z nás je to opravdu varná káď tlaku, protože jsme přijaly za svůj předpoklad, že všechno, co se děje našim dětem, je moje vina, protože já jsem přece matka’.“ (str. 86)
„Měly jste vysoké ideály… a zažily jste, jak se mnohé z nich zhroutily a sesypaly na hromadu reality kolem vašich cukrem polepených prstů… Ale hlavu vzhůru, milé přítelkyně. Na konci tunelu svítí světlo… a tentokrát to není otravná modrá mašinka jménem Tomáš! Ne, je to světlo naděje, představující láskyplný a uspokojivý vztah, který budete spolu se svým dítětem prožívat v důsledku toho, že uznáte… a vypořádáte se se svým hněvem.“ (str. 232)
Jako matce, která se potýká s vlastním hněvem, se mi ulevilo, když jsem zjistila, že nejsem sama. Tato kniha mě povzbudila k tomu, abych se jako rodič dál otevřeně sdílela o svém zápasu s hněvem. Dokázala jsem říci o svých bojích přátelům a založit podpůrnou skupinu, a to i když její členové neprožívají nutně tytéž zápasy. Těmi největšími poklady moudrosti, které jsem v knize objevila bylo, že jsem se naučila přiznávat své chyby a omlouvat se svým dětem a zároveň jim odpouštět jejich drobné rošťárny a milovat je coby úžasné malé osobnosti. Strategie Julie Ann Barnhillové mi zprostředkovaly několik praktických kroků k tomu, jak zvládat svůj hněv.
Strategie č. 3: Starejte se o své fyzické já: Dbejte na to, abyste si udělaly čas na návštěvu lékaře/zubaře a na cvičení.
Strategie č. 6: Vypracujte si kázeňský plán: Malá předchozí příprava může značně zredukovat nastalý stres.
Strategie č. 10: Dávejte si pozor na to, co říkáte před dětmi: Mějte pod kontrolou svůj jazyk a přemýšlejte dříve, než promluvíte.
Strategie č. 12: Přehodnoťte své postoje: Naučte se být spokojená za všech okolností.
Strategie č. 14: Založte podpůrnou skupinu: Vyhledejte tři nebo čtyři další maminky, které prožívají podobné zápasy, a pravidelně se scházejte.
© 2014 The Family Resource Library
Autor: Tedd Tripp
Rok vydání: 2005 (1995)
Vydavatel: Návrat domů, Praha ČR, http://www.navrat.cz (Shepherd Press)
Počet stran: 188 (237)
Webová stránka autora: http://www.shepherdpress.com/blog/notes-from-tedd-tripp
Jazyk vydání: anglický, český
Se chcete seznámit s biblickým přístupem k rodičovství, který se zaměřuje na kořen problému – postoj srdce.
Stav srdce je základem toho, proč děti dělají konkrétní věci. Pokud nedojde k proměně srdce, nemůže dojít ani ke skutečné změně chování. Abyste dosáhli změny chování, potřebujete pochopit „stav srdce“ svého dítěte a důvod, proč se chová tak, jak vidíte.
Důslednost je klíčem k bezpečí, utvářející pohled dítěte na svět. Kladení otázek vám pomůže pochopit, co se děje v srdci dítěte. Důvody jeho chování lze identifikovat pouze tehdy, když pochopíte „stav jeho srdce“.
Chování nepředstavuje hlavní problém; změna chování není nutně známkou proměny srdce. Tato skutečnost je základním předpokladem všech vztahů, a to nejen s dětmi, ale i s dospělými.
Rodiče si potřebují uvědomit, že to, co se děje doma nebo ve škole, může vyvolávat u dítěte projevy chování, které ovlivňují jeho srdce. Příklady: rozvod, stres, dlouhá pracovní doba rodičů, manipulativní postoje, drogy, problémy se spolužáky, špatné známky, pocity nejistoty.
Dbejte na to, abyste byli se svým manželem/manželkou důslední v tom, jak posuzujete „stav srdce“ svého dítěte, jaká kázeňská opatření přijímáte a jak dítěti sdělujete, o jaké změny v jeho chování vám jde.
Vynasnažte se pochopit, co vaše dítě za účelem proměny chování potřebuje. Pokud dítěti pomůžete pochopit jeho chování a stav jeho srdce, dosáhnete trvalé změny.
Rodinné modlitby a spoléhání na Bibli za účelem nalezení pokoje, radosti a posily může mít nesmírný dopad jak na dítě, tak na rodiče.
Schopnost říct „Promiň“ nebo „Udělal jsem chybu“ vám coby rodičům otevře dveře ke komunikaci a je pro dítě dokladem bezpodmínečné lásky.
Potřebujeme duchovně vést své děti, aby si vypěstovaly biblické postoje. Podepíráme je Písmem, aby zjistily odpověď na otázku „proč“.
Písmo učí, že srdce je řídícím centrem života. Život člověka je odrazem jeho srdce. V Přísloví 4,23 se píše: „Především dobře chraň své srdce – právě z něj všechen život vychází.“ (str.3).
Před tím, než jsem si přečetla tuto knihu, mě zajímaly a spatřovala jsem řešení v poznatcích, které jsem se dozvěděla o vývoji dítěte a psychologii na vysoké škole. Sekulární průprava mi sice pomohla pochopit, jakými fyziologickými a emocionálními stadii dítě prochází, ale otázky duchovnějšího rázu pro mě zůstaly nezodpovězené.
Na příkladu své vlastní dcery jsem si uvědomila, že sekulární metody často přinášejí jen dočasné změny, a nikoli trvalé výsledky, kterých jsem si u svého dítěte přála dosáhnout. Chtěla jsem, aby se dcera naučila být disciplinovaná a měla dobrý postoj. Je třeba, aby ve svém srdci sama chtěla dělat, co je správné, tedy ne proto, že ji k tomu vždy přinutím.
Když jsem pracovala s hluboce zraněnými a odmítnutými dětmi v Africe, zjistila jsem, že jim můžete pomoci k uzdravení jedině tím, že pochopíte, co je v jejich srdci. Mnoho sekulárních postupů zaměřených na důslednost představuje skvělou pomůcku, ale rozhodujícím faktorem je, že změna chování nenastane, pokud nedojde k proměně srdce. To bylo to nejdůležitější, co jsem si uvědomila i ve vztahu ke starším dětem. Pokud uděláte chybu, je důležité být pro dítě příkladem pokory a omluvit se. Nikdy není příliš pozdě na to, pozměnit svůj přístup ke starším dětem. Velmi mě povzbudilo, když jsem se mohla omluvit své dospělé dceři za věci, které jsem v období jejího dětství nezvládla dobře. Bůh je skvělý odborník na obnovu a kniha je povzbuzením pro každého rodiče.
© 2014 The Family Resource Library
Autor: Adele Faberová & Elaine Mazlishová
Rok vydání: 2009 (1987)
Vydavatel: CPress (HarperCollinsPublishers)
Počet stran: 176 (246)
Webová stránka autora: http://www.fabermazlish.com
Webová stránka knihy: http://www.knihy.cpress.cz/KZ0093
Jazyk vydání: anglický, český
Chcete, aby spolu vaše děti lépe vycházely a vytvořily si mezi sebou dobrý vztah.
Rivalita mezi sourozenci je běžnou součástí vyrůstání. Aby v této době nedošlo k narušení vztahů mezi dětmi, nabízí tato kniha nástroje, díky nimž se děti naučí spolu vycházet podstatně pozitivnějším způsobem.
• Rivalita mezi sourozenci je běžná; není to nic, čeho je třeba se obávat. Naopak, bereme ji jako „třídu“,v níž se děti učí formovat zdravé vztahy. Všechny další dovednosti, které se v rodině naučí, jako je zvládnutí konfliktních situací, zklamání při neprosazení vlastní vůle, dělení se o věci, apod., si odnášejí do života.
• Uznání negativních pocitů vůči svým sourozencům je zásadní pro vytváření pozitivních pocitů. Naším úkolem je dát dětem prostor k vyjádření a uznání těchto pocitů.
• Vzájemné srovnávání dětí, ať už v pozitivním či negativním významu, je škodlivé.
• Jednat s dětmi individuálně je podstatně důležitější, než jednat vždy spravedlivě. Děti chtějí pocítit, že jsou milovány a chtějí, abychom respektovali jejich individualitu. Jsou jedinečné a jedinečné jsou i jejich potřeby.
• Nikdo (rodiče, dítě, sourozenci) by neměl dítě uzavírat do jakékoli role. Rodiče by nikdy neměli dětem přisuzovat nálepky (nepořádník, chytrolín, stydlín), dokonce ani v případě, kdy si myslí, že je tím oceňují.
• Pokud tyto principy začleníte do svého rodinného života, rivalita mezi dětmi se zmenší a dobré vztahy převáží.
• Nesnažte se, aby vaše děti byly „nejlepšími přáteli“. Zaměřte se na to, abyste je vybavili dovednostmi (např. naslouchání) a postoji (např. skromnost), které budou ve vztazích potřebovat.
• Uznejte pocity svých dětí (negativní i pozitivní) vůči sobě navzájem a ukažte jim, jak přijatelným způsobem zvládnout hněv a pocity vzteku.
• Ohodnoťte sami sebe, jak zvládáte vlastní hněv a vztek – jací jsme?
• Vyhodnoťte individuální potřeby každého dítěte. Vysvětlete jim, že vše nemusí být vždy posuzováno stejně a že je to tak v pořádku.
• Neuzavírejte děti do rolí, podpořte je, aby zkusili různé činnosti.
• Namísto mluvení o negativním chování použijte věty jako „Vím, že dokážeš být velmi laskavý. Prokaž to, prosím!“
• Řekněte dětem, že ubližování není přípustné.
• Nenuťte děti, aby se dělily o své věci. Můžete je k tomu povzbudit, násilné nucení však ještě zvýší zášť mezi sourozenci.
• „Vynucování dobrých pocitů mezi dětmi vede ke špatným pocitům. Umožnění projevu špatných pocitů mezi dětmi vede k dobrým pocitům.“ (str. 49)
• „S nadšením, které cítíte, když se dítěti něco podaří, počkejte na chvíli, kdy se spolu ocitnete sami. Pro ostatní sourozence může být příliš těžké tomu naslouchat.“ (str. 58)
• „Být milován stejně je něco jako být milován méně. Být milován specificky – za něco, co má jen ona konkrétní osoba – znamená být milován přesně takovou měrou, jakou očekáváme.“ (str. 69)
• „Jednejte se svými dětmi ne podle toho, jaké jsou, ale podle toho, jaké chcete, aby byly.“ (str. 103)
• „V zásadě se snažíme nezasahovat (pokud se děti perou). Pokud však musíme zasáhnout, činíme tak ve snaze navést děti k tomu, aby se co nejdříve přiblížili dohodě.“ (str. 156)
Jak zvládnout dětské bitky (str. 143-144):
• Běžné pošťuchování: Ignorujte je; Řekněte si, že děti získávají důležité zkušenosti pro řešení konfliktů.
• Situace se vyhrocuje: Uznejte jejich hněv; Vyjádřete názor každého dítěte; Popište problém s vážností; Vyjádřete své přesvědčení ve schopnosti dětí najít své vlastní řešení; Opusťte místnost.
• Situace může být nebezpečná: Zeptejte se: „Perete se jenom „jako“ nebo doopravdy?“ (Praní „jako“ je dovoleno, skutečné praní dovoleno není.); Sdělte dětem: „Praní „jako“ je dovoleno jen po vzájemném souhlasu“; Vyjádřete své pocity: „Možná si jen hrajete, ale mě je to nepříjemné. Je třeba, abyste si našli jinou činnost.“
• Situace je výrazně nebezpečná. Zásah dospělé osoby je nutný: Popište, co vidíte; Oddělte děti od sebe.
Tato kniha obsahuje pár skvělých praktických rad. Ty se dají poměrně snadno použít, protože jakmile o nich přemýšlíte, dávají vám okamžitě smysl. Nikdy jsem moc nepřemýšlela o nástrojích, které mohou pomoci ukončit pošťuchování mezi dětmi. Tuto knihu jsem začala číst s pocitem, že naše děti potřebují změnit své chování. Postupem času jsem si ale uvědomila, že to jsme my, můj manžel a já, kdo musí změnit svůj rodičovský přístup. Zjištění, že se naše děti chovají zcela normálně, bylo velmi povzbudivé, stejně jako zjištění, že vzájemnou interakcí děti získávají cenné životní zkušenosti.
Zrovna nedávno jsme společně mluvili o tom, jak posuzovat každého stejně a obě naše děti odešly s tím, že být posuzovány ve všem stejně je to poslední, co by chtěly. Chtěly být posuzovány individuálně.
Výše zmíněná pravidla o dětských bitkách skutečně velmi pomohla: oprostila jsem se od vnějšího tlaku řešit spory ze své pozice.
Měla jsem dojem, že by se mé děti měly o všechno dělit a snažila jsem se je nutit k tomu, aby to dělaly. Uvědomila jsem si ale, že je dobré ponechat jim možnost volby, o co se chtějí dělit.
Rivalita mezi sourozenci v sobě skrývá mnohem více, než jen neustálé bitky a spory a je velmi důležité, abychom my rodiče pomohli děti v jejich vzájemném vztahu správně nasměrovat.
© 2014 The Family Resource Library
Podtitul: Jak motivovat své děti k tomu, aby ze sebe vydaly to nejlepší
Autor: Jo Frostová
Rok vydání: 2005
Vydavatel: Hyperion
Počet stran: 223
Webová stránka autora: http://www.jofrost.com
Jazyk vydání: anglický
Hledáte jednoduché strategie, jak řešit každodenní problémy, kterým čelíte coby rodiče dětí mladších pěti let.
Tato kniha rozebírá různá témata, která jsou užitečná pro rodiče dětí do pěti let věku.
Základní postupy Basic
Věkové kategorie a stadia:
Od narození do šesti měsíců – Vaše miminko potřebuje mnoho lásky a kontaktu. Nelze ho nutit k návykům ani ho rozmazlit. Proto mu věnujte pozornost pokaždé, když pláče. Brzy dokážete rozlišit, o jaký druh pláče se jedná (hlad, únava, špinavá plenka atd.).
Šest až osmnáct měsíců – Vaše dítě je aktivnější a začíná zkoumat svůj svět. Proto mu z bezpečnostních důvodů přizpůsobte svou domácnost. Dítě také začíná rozvíjet svůj charakter. Můžete ho vést ke kázni, ale pouze pevným, nezvýšeným hlasem. Dítě bude reagovat na tón hlasu, i když nerozumí vašim slovům.
Osmnáct měsíců až tři roky – Vaše batole je ve stadiu, kdy chce zkoumat a poznávat svět jako pětileté dítě, ale chybí mu sebekontrola nutná k tomu, aby dělalo správná rozhodnutí. Nastává tak zkušební období známé jako „hrozný věk dvou let“. Vaše batole bude většinou postrádat trpělivost, nebude schopné plánovat dopředu, nedokáže se ovládat a rozpoznávat nebezpečí. Je to věk, kdy je vhodné začít dítěti vymezovat hranice a také je důsledně dodržovat.
Tři až pět let – V tomto věku bude váš předškolák schopen víc ovládat své činy a začne si hrát s druhými dětmi. Bude vám klást mnoho otázek typu „proč“ a bude mít patrně živou představivost.
Režim a pravidla: Zavedením každodenního režimu zajistíte, že budou ve správný čas uspokojeny fyzické potřeby vašeho dítěte, a tím zamezíte výbuchům hněvu pramenícím z hladu nebo únavy. Je to také způsob, jak zredukovat jeho vzdor v případě, že má následovat další aktivita (např. koupání, ulehnutí k spánku), protože vaše dítě už bude díky každodennímu režimu vědět, co má následovat. Pravidla jsou pro děti nezbytná a je třeba být v tomto ohledu důslední bez ohledu na to, kdo má právě vaše dítě na starost. Zároveň je třeba zavést taková pravidla, která dokáže vaše dítě v daném věku skutečně dodržovat.
Vymezení hranic: Kázeň představuje tenkou linii mezi zavedenými pravidly na straně jedné a vřelostí a láskou na straně druhé. Respekt je potřeba ze strany rodičů i dětí. Pokud však vedete své děti ke kázni až příliš, můžete zlomit jejich ducha. Pokud kázeň podceňujete, vystavujete je selhání, až opustí bezpečí domova (např. až začnou chodit do školy, najdou si kamarády). Když vedete své děti ke kázni, pamatujte na to, že vnímají tón vašeho hlasu a řeč vašeho těla. Dbejte na to, abyste s nimi jednali na jejich rovině a mluvili pevně, aniž byste zvyšovali hlas. Kromě toho nezapomínejte své dítě pochválit, když udělá něco dobře. Zabráníte tak tomu, aby se přetvařovalo jen proto, aby upoutalo vaši pozornost. Buďte důslední a veďte dítě ke kázni okamžitě, ale nikdy ne tehdy, když je nemocné, když není jasné, kdo komu co udělal, když je samo dítě svým chováním zaskočené a skutečně ho lituje, když rodina prožívá velkou změnu (stěhování, narození dalšího dítěte atd.) nebo když už kázeň proběhla.
Řešení problémů
Oblékání: Pokud nastávají problémy s oblékáním, dbejte na to, abyste při jejich řešení postupovali podle těchto kroků: Nabídněte svému dítěti několik možností, co si obléknout, a jasně mu vysvětlete, jaký typ oblečení si musí vzít. Zapojte dítě do činnosti a naučte a povzbuďte ho, aby se oblékalo samo. Pokud se problém s oblékáním opakuje, buďte pevní, ale spravedliví.
Chození na záchod: Optimální věk, kdy začít učit dítě chodit na záchod, je 2,5 až 3 roky. V tomto věku je už dítě dost staré na to, aby dokázalo ovládat svůj močový měchýř a střeva a uvědomilo si svou potřebu. Pokud k tomu vedete dítě příliš brzy, může se to učit celé měsíce. Pokud ale počkáte, až je dítě připravené, učební proces potrvá jen několik týdnů. Když je čas začít učit dítě chodit na záchod, naučte se rozpoznávat známky toho, že má vaše dítě potřebu, oblékejte mu jednoduché oblečení, pochvalte ho, když se vyčůrá nebo vykaká, v průběhu celého dne se ho ptejte, zda potřebuje na záchod, mějte při ruce nočník a buďte důslední, klidní a sebejistí. V tomto stadiu nepoužívejte tréninkové kalhotky. Dítě to zmate. Používejte buď plenky nebo kalhoty.
Stravování: První čtyři měsíce života by mělo vaše dítě pít jen mateřské mléko nebo dětskou výživu. Pokud má dítě hlad i po krmení, potřebuje víc mléka, nikoli pevnou stravu. Kravské mléko by dítě nikdy nemělo dostat před prvním rokem života. Obsahuje příliš mnoho bílkovin. Po čtyřech měsících začněte dítě krmit pevnou stravou v případě, že má hlad i po krmení nebo nepřibírá na váze. Zpočátku se mu možná nebude chuť ani složení podávané stravy zamlouvat, ale zkoušejte ho dál po kouscích krmit a v případě potřeby jeden nebo dva týdny počkejte. Zkoušejte vždy jeden konkrétní pokrm, abyste zjistili, zda mu chutná nebo mu nezpůsobuje alergickou reakci. Po roce a půl by mělo být batole schopné jíst to co rodina za předpokladu, že je jídlo nakrájené na malé kousky. Už zpočátku mu dávejte jíst nejrůznější pokrmy. Porce by měly být malé a podávané pravidelně třikrát denně; kromě toho dávejte dítěti každý den dvě zdravé svačiny.
Sociální dovednosti: Pro dítě je velmi důležité, aby se naučilo vycházet s druhými lidmi. Zatímco batole je může považovat za překážku toho, co chce udělat, předškolák si brzy uvědomí, že dělit se o věci a střídat se jsou dobré a užitečné dovednosti. Můžete svému dítěti pomoci tím, že mu jasně sdělíte, jaké jsou hranice, když si hraje. Tím, že se k němu připojíte a bavíte se s ním v každém vývojovém stadiu, mu vštípíte sociální dovednosti. Hrát si neznamená jen se bavit, ale také učit. Užitečné sociální dovednosti můžete vštípit dítěti i tím, že vám „pomůže“ s domácími pracemi. Dítě nedokáže rozlišit „práci“ od „hry“. Pokud se má dítě naučit dělit o věci a střídat se, procvičujte to doma prostřednictvím jednoduchých lekcí. Pokud si děti spolu pěkně hrají, nezasahujte jim do toho. Vyřeší si své problémy a najdou si přátele i bez toho, že byste museli být neustále s nimi.
Spánek: Zavedení režimu, co se týče uléhání k spánku, je klíčem k tomu, jak usnadnit přechod od denní k noční době. Nejprve stanovte čas, kdy bude dítě chodit spát. V případě předškoláků se nejlépe osvědčuje doba mezi 19. a 20. hodinou. Pevně stanovená doba umožňuje starším dětem být s vámi o samotě a vám a vašemu partnerovi zajistí tolik potřebný odpočinek. Při zavádění tohoto režimu je důležité, abyste jednotlivým krokům věnovali jen tolik času, kolik jste stanovili. Není žádoucí tyto kroky (jako je koupání, čištění zubů atd.) protahovat, aby si dítě nezačalo myslet, že toho může zneužívat. Zároveň však není dobré tyto kroky uspěchat.
Společně strávený čas: Výchova dítěte je náročná práce a není realistické očekávat, že strávíte každou společnou chvíli „kvalitně“. Odměnou vám však jistě bude, že si můžete toto vzácné období v životě svého dítěte užít, protože uběhne velmi rychle. Využijte každou příležitost k tomu, aby se z práce stala zábava. Každý člen rodiny by se navíc měl těšit individuální pozornosti a měl by mít možnost „vypnout“.
Hlavní věc, kterou jsem si z této knihy odnesla, je důležitost denního režimu. Mám sklony být jako rodič poněkud laxní, ale zjistila jsem, že od té doby, co jsme režim zavedli (přestože není přehnaně přísný), jsou mé děti uvolněnější, obecně šťastnější a méně rozmrzelé v průběhu dne i před spaním.
© 2014 The Family Resource Library
Autor: Dr. Kevin Leman
Rok vydání: 1998
Vydavatel: PORTÁL, s.r.o. (Revell, divize Baker Publishing Group)
Počet stran: 224 (351)
Webová stránka autora: http://www.drleman.com
Jazyk vydání: anglický, český
Chcete rozumět sourozenecké konstelaci, aby vám to pomohlo v osobních vztazích, v manželství, rodičovství a světě obchodu.
„Sourozenecká konstelace je vědou o porozumění vašemu místu v rodinné posloupnosti.“ (str. 14) Vaše sourozenecká konstelace ovlivňuje váš život a pomáhá porozumět vám samým a vyřešit vaše problémy.
Jsem prvorozené dítě, takže mi kniha pomohla se dozvědět více o sobě a o mých tendencích k perfekcionismu. Po přečtení knihy budu své prvorozené dítě (a všechny své děti) povzbuzovat spíše k výtečnosti než dokonalosti. Například, když syn pomáhá s domácími pracemi, nebudu opravovat jeho nedokonalosti, ale prostě mu jen poděkuji za jeho pomoc.
Tato kniha mi také pomohla lépe porozumět tomu, proč můj manžel, který je věkově prostředním sourozencem, často dělá některé věci jinak, než já. Teď to umím ocenit a být vděčná za naše rozdíly.
Také teď rozumím tomu, jak důležité je, věnovat dostatečnou pozornost nejmladšímu dítěti. Je sice jednodušší nejmladší dítě nechat jen tak splynout s rodinou, ale tato tendence může vést k permisivnosti, která pak působí problémy celému systému rodiny.
© 2014 The Family Resource Library
Autor: Gary Chapman & Ross Campbell, M.D.
Rok vydání: 2002 (1997)
Vydavatel: Návrat domů, Praha ČR, http://www.navrat.cz (Moody Press, Chicago)
Počet stran: 169 (189)
Webová stránka autora: http://www.5lovelanguages.com
Jazyk vydání: anglický, český
Máte zájem naučit se projevovat svému dítěti upřímnou lásku tak, aby ji dokázalo pochopit a přijmout. Protože láska je nejzákladnější potřebou každého dítěte, potřebujeme zjistit, jakým způsobem naše dítě lásku přijímá a naučit se ho tímto způsobem milovat. Tento proces pomůže lépe a efektivněji zvládnout prosazování disciplíny i proces učení.
Láska pomáhá dítěti rozvíjet zdravé sebevědomí. Díky ní se děti naučí ovládat svůj vztek, rozvíjet sociální dovednosti a rovněž své nadání. Tato kniha popisuje pět základních jazyků lásky a rovněž způsob, jak zjistit, který z nich je ten hlavní pro naše dítě a který pro vás. Naučíte se adekvátně reagovat na potřeby svého dítěte a dosáhnout porozumění v oblasti vyžadování disciplíny, procesu učení, projevů vzteku či potřeby povzbuzení.
Pět jazyků lásky zahrnuje:
Dotyky – všechny děti potřebují fyzický kontakt, některé ho však vyžadují více. Pro malé děti mají velký význam vaše polibky, objetí a chování na klíně. U starších dětí lze projevit kontakt např. zápasem se synem na podlaze či poplácáním po zádech, objetí dcery po návratu ze školy či při jejím odchodu za kamarády.
Povzbuzení – děti hluboce věří tomu, co říkáme. Pokud nemají dostatek povzbuzujících slov nebo pravidelně neslyší slova „mám tě rád/a“, pak některé děti nepocítí lásku, ani když jim ji budete projevovat jinými způsoby. Slova „mám tě rád“ nejsou totéž jako slova chvály za dobře vykonaný úkol. Tato slova však znamenají pochvalu a uznání osobnosti dítěte a jeho výsledků. Častá nahodilá chvála bez reálného vztahu ke konkrétnímu činu může pro dítě, které vnímá lásku skrze slova, vyznít jako prázdné lichocení. Buďte proto při používání slov opatrní a pravdiví – pomůže vám to vést dítě k projevu upřímné lásky.
Kvalita stráveného času – vaše plná pozornost – je darem pro vaše dítě. Projevujete tím, že je dítě pro vás důležité a rádi s ním trávíte čas. Můžete si zahrát nějakou hru nebo zajít společně na oběd. Od rodičů to vyžaduje obětování vzácné komodity – času – aby strávili čas sami se svým dítětem. Je-li kvalita času hlavním jazykem lásky vašeho dítěte, pak tu existuje nebezpečí, že nebude-li společně strávený čas dostatečně kvalitní, tedy nebudete-li dítěti věnovat plnou pozornost, dítě vycítí, že ho nemáte doopravdy rádi.
Dárky – každý rád dostává dárky, ale dítě, které se cítí nejvíce milováno právě prostřednictvím dárků, bude své speciální dárky uchovávat na speciálním místě a nikdy se nezapomene ostatním zmínit, od koho je dostalo. Takové dárky většinou nejsou ani příliš drahé ani příliš velké. Není dobré kupovat dětem cokoli a kdykoli, dbejte na to, aby váš dárek skutečně odrážel vaši náklonnost. Zároveň nezapomeňte projevovat svou lásku prostřednictvím ostatních jazyků lásky. Vaše dárky tak vaši upřímnou lásku ještě prohloubí.
Servis – rodičovství zahrnuje mimo jiné i dostatečný „servis“, který však není čistým projevem lásky, ale spíše povinnosti. Děti, kterým se dostává lásky prostřednictvím „servisu“, pociťují rodičovskou lásku tehdy, když pro ně rodiče dělají věci, které samy nezvládnou nebo které zvládají jen s velkými obtížemi.
Objevení hlavního jazyka lásky vašeho dítěte nějakou dobu trvá. Malé děti stále experimentují s různými způsoby přijímání a projevování lásky. Je třeba používat všech pět jazyků lásky a současně vyprofilovat ten, který je pro vaše dítě hlavní.
Pozorujte, jak vám dítě projevuje lásku.
Pozorujte, jak dítě projevuje lásku druhým.
Naslouchejte tomu, co dítě nejčastěji vyžaduje.
Všimněte si, na co si dítě nejčastěji stěžuje.
Dejte dítěti na výběr mezi dvěma variantami (dvěma jazyky lásky).
Dítě je nutné v lásce vycvičit. Při tom je nutné si uvědomit, že děti neustále testují naši lásku svým chováním. Zeptejte se tedy sami sebe, co vaše dítě potřebuje, když se nechová podle vašich představ. Vaším cílem není jen korigovat jeho projevy, ale vést ho ke správnému chování, správným volbám, vyjadřování pochopení a projevování nesobeckosti.
„…používání hlavního jazyka lásky pomáhá dítěti pocítit, že je milováno. Když se vaše dítě cítí milováno, když je jeho emoční nádoba plná, bude vnímavější vůči rodičovskému vedení ve všech oblastech života.“ (str. 97)
„Naučíme-li se my, rodiče, používat hlavní jazyk lásky svých dětí, i když se může lišit od toho našeho, ukazujeme jim nesobecký způsob, jak přinášet užitek ostatním.“ (str. 98)
-Dbejte na to, abyste v jednání s dítětem používali jeho hlavní jazyk lásky předtím i poté, co korigujte jeho chování či jej trestáte.
-Vstřícný a láskyplný vztah mezi rodičem a dítětem je základem dětské chuti a schopnosti učit se, protože aby se dítě mohlo dobře učit, musí být emocionálně vyzrálé příslušně svému věku. Rodiče mají na emocionální růst svého dítěte největší vliv a mohou svým dětem poskytnout výhodu v učení tím, že naplní jejich nitro láskou, a to právě tím konkrétním způsobem, jakým jejich děti lásku přijímají.
-Vztek a láska spolu úzce souvisí. Musíme si uvědomit, co je vztek a jak ho přiměřeně zvládnout, abychom dokázali své děti naučit totéž. Vztek představuje pro naše dítě základní životní hrozbu, a pokud se ho nenaučí dobře zvládat, může jej poškodit nebo úplně zničit.
Když se mé děti špatně chovají, tak se namísto okamžitého potrestání snažím ujistit, že dělám vše pro to, abych je přesvědčila o své náklonnosti tím, že používám jejich jazyky lásky. Sama sobě pak kladu otázku, co asi mé děti potřebují, že se takto chovají.
Pokud jde o mou nejstarší dceru, potřebuje cítit lásku skrze společně strávený čas a někdy i skrze dárky. Pokud s ní netrávím dostatek času, vzdoruje mým rodičovským radám a vymezuje se i vůči disciplíně a nápravě.
Mé nejmladší se dostává lásky prostřednictvím slov a někdy i fyzického kontaktu, protože jsou jí teprve čtyři roky. Kdykoli musím uvést na pravou míru její chování, vždy dbám na to, abych ji objala před pokáráním i po něm a zdůraznila jí, že ji mám ráda a děkuji jí za to, že poslouchá, co jí říkám a snaží se podle toho chovat.
© 2014 The Family Resource Library
Autor: Gary Smalley
Rok vydání: 1999 (1984)
Vydavatel: Samuel (Word Publishing) http://www.samuelcz.com/shop
Počet stran: 176
Webová stránka autora: http://www.garysmalley.com
Jazyk vydání: anglický, český
Vaše dítě má velké sklony izolovat se od ostatních členů rodiny NEBO se vzteká či trucuje bez zjevného důvodu či déle než jeden, dva dny, ANEBO pokud hledáte nové kreativní nápady, jak vychovávat své adolescenty, motivovat je a učit a vést k zodpovědnosti.
Tato kniha mi pomohla porozumět jednomu z mých dětí, kterého se něco dotklo, aniž bychom si toho byli vědomi. Bylo pro něj těžké přijímat naši lásku a komunikovat s námi. Ve svém duchu se uzavřelo vůči nám i druhým lidem, které, jak jsme věděli, mělo rádo. Tato kniha nám ukázala, jak ho v duchu opět otevřít a jak lépe pochopit, co a proč se ho dotklo. V té době mu byly tři roky.
Vychovávejte své děti v otevřeném duchu, láskyplně určujte pravidla a vytvářejte vřelé rodinné prostředí, ve kterém budete žít ve vzájemné blízkosti. Tímto způsobem nejen pomůžete svým dětem získávat sebedůvěru a učit se odpovědnosti, ale také si s nimi vypěstujete naplněný celoživotní vztah.
Čtyři základní typy rodičovství: dominantní (pěstuje v dětech ty nejnegativnější vlastnosti), ledabylé (má sklony poskytovat v nedostatečné míře jak láskyplnou oporu, tak dohled nad dětmi), povolné (vřelé a podpůrné, i když slabé v zavádění a uplatňování pravidel a hranic pro děti), láskyplné a pevné (jasně definuje životní pravidla, hranice a měřítka).
Kniha uvádí 84 způsobů, jak se můžeme negativně dotknout našich dětí: nechápeme správně jejich motivy nebo jsme vůči nim emocionálně necitliví či tvrdí a/nebo nedodržujeme sliby, které se nám zdají bezvýznamné. Pokud je dítě v duchu uzavřené vůči druhým lidem, můžete to poznat podle toho, že vzdoruje, dohaduje se, vyhledává nezdravé vztahy, mluví neuctivě. Pokud jsme v duchu uzavření vůči lidem, nejsme schopni hlubokých vztahů ani komunikace s nimi. Můžeme se uzavřít a začít se izolovat buď od těch, kdo nás zranili, nebo od těch, kteří by nás podle našeho názoru zranit mohli.
5 způsobů, jak dítě v duchu znovu otevřít: buďte něžní, snažte se ho víc chápat, uznejte, že jste se ho dotkli, pokuste se ho pohladit nebo obejmout, poproste ho o odpuštění.
Láskyplně své děti podporujte: Autor konkrétně mluví o aspektech vztahů mezi lidmi, o kterých běžně nepřemýšlíme, např. o bezpodmínečné oddanosti, společném plánování času, dostupnosti pro naše děti, něžném zacházení s nimi a používání očního kontaktu. Autor také pomáhá čtenáři pochopit, jak si mohou členové rodiny lépe vzájemně naslouchat, jak se mohou lépe chápat a jak mohou používat smysluplný dotek.
Navrhované jednoduché hranice pro děti od 3 do 5 let:
1. Budeme poslouchat Boha v souladu s tím, jak chápeme Bibli.
2. Budeme poslouchat maminku a tatínka.
3. Budeme se dobře chovat k lidem i věcem – Božímu stvoření.
Tři způsoby, jak děti motivovat – účinná metoda změny chování:
1. Využijte jejich přirozené sklony – Snažte se pochopit, jakou má vaše dítě osobnost a temperament, a poznejte jeho základní zájmy a vlohy. Když znáte jeho cíle, můžete je využít při četbě, zdravém stravování, setkávání s lidmi atd.
2. Používání principu „soli“ – Staré rčení „Můžete přivést koně k vodě, ale nemůžete ho přinutit pít“ není nutně pravdivé. Pokud zamícháte koni do ovsa sůl, dostane žízeň. Využijte zájmy svého dítěte k tomu, abyste se s ním dělili o to, co mu pomůže dosáhnout úspěchu. Vodítka: jasně formulujte, co si přejete dítěti sdělit, identifikujte nejdůležitější zájmy svého posluchače, podělte se s ním o svou myšlenku jen natolik, abyste vzbudili jeho zájem, za stejným účelem používejte otázky, o důležitou informaci nebo nápad se podělte až poté, co uvidíte, že jste získali zájem a pozornost svého dítěte.
3. Používejte emocionální slovní obrazy – spojovat si emoce buď s reálným nebo imaginárním vysvětlením nám umožňuje navazovat mezi sebou hluboký kontakt. („Cítím se jako modrá barva.“ „Auta se neobejdou bez benzínu, ty se neobejdeš bez jídla.“)
Členové rodiny, kteří jsou si blízcí, se vzájemně uznávají, tráví spolu mnoho času, uplatňují dobré komunikační principy, jsou jeden druhému hluboce oddaní, jsou vysoce nábožensky orientovaní a dokáží se pozitivním způsobem vypořádat s krizí.
„Zjistil jsem, že když pozorně sledujeme jeho neverbální projevy, můžeme lépe pochopit, co se děje v nitru našeho dítěte.“ (str. 35)
„Lidé dělají to, co kontrolujete, ne to, co očekáváte.“ Henry Brandt (str. 93)
Při výchově dětí by měl být kladen důraz ze 45% na strukturu a hranice a z 55% na láskyplný vztah.
Rozhodla jsem se napsat recenzi k této knize, protože principy v ní uvedené radikálně a pozitivně ovlivnily způsob výchovy našich čtyř malých dětí. Od té doby už uplynulo 25 let a mám dojem, že naše dnes už dospělé děti jsou všestrannější právě díky některým principům, které jsme se dověděli z této knihy. Velmi ji proto doporučuji jako vhodný zdroj do vaší domácí knihovny. Jistě bude užitečné se k ní během let jako rodina vracet. Myslím, že tato kniha vám bude mít vždy co říct!
© 2014 The Family Resource Library
Autor: Dr. James Dobson
Rok vydání: 1997 (1970, 1992)
Vydavatel: Návrat domů, Praha ČR, http://www.navrat.cz (Tyndale House Publishers, Inc.)
Počet stran: 208 (288)
Webová stránka autora: http://www.focusonthefamily.com
Jazyk vydání: anglický, český
Se chcete dovědět, jak efektivně a láskyplně vést své děti ke kázni. Prostřednictvím povzbudivých slov Dr. Dobsona se naučíte vymezovat hranice ve své rodině.
Kniha Dr. Dobsona vysvětluje, jak citlivě aplikovat kázeň prostřednictvím výchovy založené na zdravém rozumu a s využitím zákona posílené reakce s cílem vštípit dětem pozitivní chování a změnit chování negativní. Kniha také pomáhá vyučujícím překonávat překážky spjaté s výukou a kázní ve třídě.
Láskyplná kázeň funguje při správné aplikaci. Existuje rozdíl mezi kázní a trestem: kázeň se zaměřuje na dané chování, trest na daného jedince. Pro dítě jsou skvělé verbální pochvaly; rodiče by měli stále svým dětem říkat, že je milují, a srozumitelně poukazovat na činnosti, které chtějí, aby opakovaly. Jinými slovy, ignorujte činnosti, kterým jako rodiče chcete, aby se dítě vyhýbalo. Vážná kázeňská opatření, jako je naplácání, mají své místo v případě svévolného vzdoru vůči rodiči, nikoli v případě dětské nezodpovědnosti.
Druhá polovina knihy je určena pro učitele/vychovatele a rozebírá, jak zavést dostatečnou strukturu a kázeň ve třídě s cílem motivovat studenty k určitému chování. Jedním ze záměrů vzdělávání je připravit mládež na zodpovědnost, která je čeká v dospělosti (dochvilnost, domácí úkoly, připravenost, schopnost vycházet s druhými lidmi, schopnost soustředit se s cílem splnit úkol atd.).
Výchova dítěte založená na zdravém rozumu
Pěstování úcty k rodičům je zásadním faktorem ve výchově dítěte. Batolecí fáze je nejvhodnější dobou k tomu, dát dítěti citlivě, ale důrazně najevo, že hlavní slovo máte vy. Plácnutí by mělo být okamžitou reakcí na vzdorovité projevy typu „To neudělám“ nebo „Zmlkni“. Tím, že odhalí, co dané chování motivuje, rodič může aplikovat vhodný kázeňský prostředek a usilovat o konečný cíl, kterým je udržet si respekt dítěte.
Nejlepší příležitost ke komunikaci nastává po aplikaci kázeňského prostředku. Poté, co je dítě ukázněno, zatouží po rodičovské lásce. Svou otevřenou, láskyplnou náručí dáváte najevo, že neodmítáte dítě, ale jeho chování.
Autorita bez sekýrování (je možná).
Nezahlcujte dítě materialismem. „Pokud dítěti nikdy nedovolíte, aby něco chtělo, nikdy si nevychutná radost z toho, že to dostane.“ (str. 45)
Usilujte o rovnováhu mezi láskou a disciplínou. Dbejte na to, aby vaše dítě vědělo, kdo má hlavní slovo, dávejte mu najevo svou lásku a chovejte se k němu s úctou a důstojností. Můžete pak očekávat, že k vám bude přistupovat stejně.
Dalším tématem, které Dr. Dobson ve své knize rozebírá, je zákon posílené reakce. Píše, že „chování, které přináší žádoucí výsledky, se bude opakovat“. Všichni jsme motivováni tím, co je nám příjemné, a toho lze využít při vštěpování zodpovědného chování chlapcům a děvčatům. Jedním ze způsobů jsou odměny, které je však třeba dávat rychle. Není přitom nutné, aby byly materiálního rázu, protože dané chování může vypůsobit jakýkoli vhodný podnět (např. pochvaly). Všechno, co se zdá člověku žádoucí, může být motivací ke konkrétnímu chování. Děti jsou tak různé, že jednomu stačí k poznání toho, kdo má hlavní slovo, přísný pohled, zatímco na jiné může zapůsobit jen silné a dokonce i bolestivé kázeňské opatření.
Když kázeňské prostředky selžou, jedná se většinou o chybu v jejich aplikaci. Existuje několik základních důvodů nedostatečného úspěchu. Největším problémem je sporadická a nečekaná kázeň. Rodiče musí být ve věci disciplíny dítěte vytrvalí a důslední. Dítě také může být cílevědomější než rodič, přičemž obě strany jsou si toho vědomy.
Existují tři typy překážek, které brání některým dětem se učit: opožděný žák, pomalý žák a žák nepodávající výkon podle svých schopností. Opožděný žák je vývojově pozadu a může mu pomoci, pokud „se zdrží“ o rok déle ve škole. Pomalý žák není schopen učit se stejně rychle jako jeho spolužáci. Pomalí žáci mohou začít prospívat díky tomu, že je budeme učit individuálně, v prostředí vylučujícím selhání s jeho negativními důsledky, a přitom budeme pamatovat, že úspěch plodí úspěch. Žák nepodávající výkon podle svých schopností postrádá jistou sebekázeň, která by ho motivovala k dobrému výkonu. Takového žáka se snažte stimulovat na základě stanovení cílů ve spojitosti s pozitivním posilováním reakcí.
„Rodiče, kteří jsou vůči svým synům a dcerám chladní a přísní, je často poškodí na celý život.“ (str. 12)
„Vztah mezi rodičem a dítětem představuje pro mladého člověka první a nedůležitější interakci.“ (str. 18)
„Projevy rodičovské autority vzbuzují úctu jako žádný jiný proces.“ (str. 35)
„Disciplína adolescentů a teenagerů by měla zahrnovat ztrátu výsad, finanční postih a podobné formy nefyzických trestů.“ (str. 72)
„Verbální motivace může být pro lidské bytosti tím nejsilnějším stimulem.“ (str. 92)
„… cenná formule pro výchovu dětí a dospívajících: poskytněte co nejpádnější důvod k tomu, aby bylo vyhověno vašim přáním. Váš hněv je tím nejméně efektivním stimulem…“ (str. 118)
„11. kapitola: Vyhrazeno pro maminky“
Udělejte si čas sama na sebe – zařaďte své jméno do seznamu priorit.
Nebojujte s tím, co nemůžete změnit.
Nezabývejte se složitými problémy pozdě večer – v tuto dobu se všechny problémy zdají neřešitelné a rozhodnutí, která uděláte, mohou být spíš emotivní než racionální.
Snažte se psát si seznamy – seznam povinností, které je třeba splnit, vám přinese úlevu.
Hledejte pomoc shůry – všechna řešení mohou rodiče najít prostřednictvím modlitby a osobní komunikace s Bohem, naším Stvořitelem.
Mám teď k dispozici nástroje k tomu, vychovávat své děti v disciplinovaném a láskyplném ovzduší. Už nemám strach vést je ke kázni nebo je plácnout (když je to nezbytné), protože vím, že veškerá láska a pozitivní čas s nimi strávený nám umožní, aby tato kázeňská opatření upevnila naše pouto. Zároveň jsem lépe vybavena k tomu, abych pracovala na pozitivním posilování reakcí.
© 2014 The Family Resource Library
Autor: Michael Gurian
Rok vydání: 1996/2006
Vydavatel: Jeremy P. Tarcher/ Penguin
Počet stran: 295
Webová stránka autora: http://www.michaelgurian.com
Jazyk vydání: anglický
Chcete rozumět tomu, jak Bůh stvořil chlapce takové, jakými jsou a v případě, že chcete vědět, co potřebují k tomu, aby z nich vyrostli dospělí a mravní muži a jaké praktické kroky můžete udělat, abyste své syny vedli z dětství k dospělosti.
V kmenových kulturách jsou chlapci vychováváni všemi muži kmene k tomu, aby ctili a respektovali svoji biologickou rozdílnost. V naší kultuře je třeba rodičů, mužských rolových vzorů a společnosti (médií, vzdělávacích institucí, vlády, atd.) k tomu, aby byl chlapec vychován, aby respektoval tělo, které mu Bůh dal, aby si vytvořil osobní vztah s Bohem, aby si našel smysluplnou práci, aby se naučil společenskému styku s muži a ženami a aby byl platným členem společnosti. Tato kniha je také velmi přínosná pro matky samoživitelky, neboť jim pomáhá najít mužské rolové vzory pro jejich syny. Nemusejí tak nést břímě výchovy svých synů zcela samy.
Chlapci potřebují, aby do jejich výchovy byl zapojen „kmen“ tří rodin: Primární pečovatelé, rozšířená rodina (lidé, které vidí denně), kultura a společenství (sbor, média, lidé místního společenství, atd.)
Bůh stvořil dívky a chlapce přesně tak rozdílné, jak zamýšlel: Chlapci potřebují velký prostor k objevování, slyší na jedno ucho lépe než na druhé, zpracovávají a projevují své city v rychlých výbuších energie díky testosteronu, opožďují své citové reakce, aby daný problém nejdříve vyřešili a jistá agresivita (ale ne násilí) jim je vlastní. My, jakožto rodiče, bychom těmto kvalitám chlapců měli rozumět a přistupovat k nim pozitivně.
Chlapci a muži potřebují soutěž a účelově zaměřenou práci. Skupinové sporty a koníčky jsou pro ně důležité, aby realizovali svatý účel, který pro ně Bůh má.
Chlapec prožívá své druhé zrození při dospění v muže (str. 10 a následující). Dorostenci potřebují mužské vedoucí, se kterými by mohli otevřeně mluvit o „šedých/hříšných“ stránkách jáství, o sebe-kontrole, o duchovnosti, o vztazích s ženami a o nalezení smysluplné práce, atd.
Gurian vysvětluje prvky a techniky zdravé kázně. Gurian v knize nabízí celou řadu praktických nástrojů. Několik hlavních kázeňských technik zahrnuje: ukázat chlapci, jak jeho jednání ovlivňuje svět kolem něho, přeorientovat jeho agresi na neživé objekty, užívat vážný tón, zabavit hračky či ho zbavit určitých výsad, vyjednávat a poskytnout mu možnosti výběru, když je to možné, stanovit úkoly a zapojit ho do „her“ a NIKDY ho neuhodit či při ukázňování neužít násilí.
Při učení morálky, hodnot a duchovnosti si musíme nejdříve sami vyjasnit svoji vlastní pozici. Gurian vysvětluje stádia morálního vývoje chlapců a jak tato stádia usměrňovat. Příběhy o „hrdinech“ (z mytologie a z pravdivých biblických příběhů) zaujmou jejich pozornost spíše než přednášky a jsou výborným způsobem, jak chlapce poučit o kvalitách mravných, silných a duchovních mužů.
Poučování chlapců o sexu a o lásce vyžaduje upřímný rozhovor o sexu, lásce a závazku. Chlapci potřebují vědět, že jejich sexuální pocity nejsou špatné sami o sobě a že Bůh stvořil jejich těla pro svatý účel. Mužští vedoucí jim mohou pomoci uvědomit si tyto potřeby a zároveň je učit sebekontrole a respektu k ostatním.
Dejte chlapcům důležitou práci od brzkého věku. Bůh nás stvořil k tomu, abychom pracovali na důležitých dílech v jeho království. Práce mužům pomáhá pociťovat sounáležitost, dává jim sebejistotu a pomáhá jim stát se zodpovědnými „manžely“ ve společnosti.
V několika posledních desetiletích se učitelé, vlády a média soustředily na pozvednutí dětí a vzdělání se soustředilo na ženy, aby jim v naší společnosti přineslo rovnost. Nicméně, výzkumy ukazují, že nevěnujeme dostatek času a zdrojů výchově chlapců:
U chlapců je vyšší pravděpodobnost zanechání školy.
Ženy překonávají muže, pokud jde počty studentů na vysokých školách a dalších institucích vyššího vzdělávání.
Chlapci se častěji než dívky stávají oběťmi fyzického zneužívání.
Chlapci páchají sebevraždu čtyřikrát častěji než dívky.
Velmi užitečné kapitoly knihy se zaměřují na vtah mezi matkou a synem a otcem a synem. Pár hlavních ponaučení pro matky (především matky samoživitelky): Matky by neměly nutit své syny, aby se starali o jejich citové potřeby. Chlapcům by mělo být umožněno, aby se oddělili od svých matek ve druhém desetiletí svého života a vstoupili do světa mužů. Některé rady otcům: Otcové musí učinit vědomé rozhodnutí být účastni v životě chlapců jakožto otcové od okamžiku početí a musejí sami mít povědomí o svých vlastních hodnotách, přesvědčeních a jednáních jakožto vzory rolí pro své syny. Pro otce a syny je velmi důležitý osobní vztah s častou komunikací.
Více si uvědomuji úžasný způsob, jakým Bůh děvčata a chlapce stvořil rozdílnými. Využiji těchto rozdílností a požádám Boha, aby nám pomohl vychovat našeho syna stát se takovým mužem, jakým Bůh chce, aby byl: Mužem, který následuje Krista, který je dobrým manželem a otcem a který v dobrém přispěje světu.
© 2014 The Family Resource Library
Název knihy: Respektovat a být respektován
Autor: Pavel Kopřiva, Tatjana Kopřivová, Jana Nováčková, Dobromila Nevolová
Rok vydání: 2008
Vydavatel: Spirála, Kroměříž
Počet stran: 286 Webová stránka autora | www.zkola.cz/respektovat
Celá kniha k dispozici v: česky
Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…
Nechcete své děti vychovávat tak, jak jste sami byli vychováváni a zároveň neznáte jiné přístupy… Dozvíte se zde, co je neefektivní a jak neefektivní rodičovské přístupy korigovat. Kromě teorie kniha nabízí i konkrétní příklady komunikace s dětmi (a nejen s nimi…)
„V kostce“…
Publikace si klade za cíl zprostředkovat rodičům velmi cenné informace pro výchovu dětí, a to bez ohledu na jejich věk. Autoři věří, že kromě lásky je další nezbytnou podmínkou úspěšné výchovy respekt k dětem. Domnívají se, že k tomu, aby se děti chovaly s respektem k druhým lidem, musí zažít respekt od dospělých na sobě samých.
Hlavní myšlenky…
Kroky…
Různé…
Odměny a pochvaly. Jedná se jednoznačně o kapitolu, která rozdělí rodiče na (minimálně) dva tábory. Cílem této teorie je rozpoznat záměr, aniž dojde k nějakému „hodnocení“ jako špatné, dobré, apod. Pochvaly/odměny či důsledky jsou aplikovány na základě činů. (Např. „Udělal jsi hodně práce, abys dostal dobrou známku“, namísto „Jsi chytrý chlapec“.) Většina mých kamarádek tuto kapitolu, resp. argumenty v ní obsažené, neuznává. Já zatím stojím někde uprostřed, je to pro mne zcela nová teorie, kterou v sobě musím nejprve „zpracovat“.
Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…
Například jsme přestali určité projevy chování 4letého syna nazývat „zlobením a naschvály“ a začali s nimi pracovat, s trpělivostí a snahou porozumět jim. Namísto trestání a hlavně vyhrožování, byť šlo „pouze“ o zákaz pohádky, se snažíme (ne vždy se to podaří) zvolit formu, která syna neponižuje. Výsledky se dostavily až po nějaké době (proto zmiňuji trpělivost), byly ale významnou motivací k pokračování v tomto duchu.
Ve chvílích únavy či jiné nepohody je velmi těžké nesklouznout k automaticky vynucované poslušnosti, již si ze svého dětství neseme. Začínám však pociťovat, že moudrost obsažená v knize je platná i mimo mou rodičovskou roli. Jak uvádí jedna z autorek: „Budeme-li se chovat k druhým s respektem a od nich respekt očekávat…, budeme si víc vážit sebe samých a nebudeme tak závislí na mínění druhých“.
© 2014 The Family Resource Library
Subtitle: Jak řešit emocionální bitvy se svými dětmi
Autor: Jan Faullová, M.Ed
Rok vydání: 2000
Vydavatel: Parenting Press Inc.
Počet stran: 127
Webová stránka autora: http://www.raneydesign.com/janfaull
Jazyk vydání: anglický
Se chcete naučit, jak nepodlehnout mocenským zápasům se svými dětmi.
Tato kniha se zabývá každodenními problémy, které rodiče řeší se svými dětmi, jako je např. plnění domácích úkolů a povinností, ukládání k spánku nebo „boj o moc“. Je to skvělá kniha: je čtivá a zajímavá, snadno srozumitelná a díky mnoha jasným příkladům velmi věcná.
Možnost rozhodování
Pokud dítěti nabídnete, aby se samo rozhodlo, ujistěte se, že jste připraveni na obě varianty.
Děti se musí naučit být zodpovědné za svá rozhodnutí. Například vaše dcera se zapíše do kurzu plavání, ale potom se rozhodne tam nechodit. Je důležité, aby si stála na svém rozhodnutí až do konce kurzu.
Pomozte svému dítěti při dělání rozhodnutí, která rozvíjejí jeho schopnosti. Dávejte mu otázky a nabízejte mu možnosti, které pomohou dítěti uspět.
Mocenské zápasy, které vždy prohrajete
Děti mají pod kontrolou mnoho projevů svého chování včetně jedení, spaní a postojů. Můžete dítěti nabídnout zdravé jídlo, ale pokud odmítne jíst, nemůžete ho nutit. A nepřinutíte ho ani k spánku. Stejně tak není ve vaší moci ovládat postoje dítěte ke konkrétním situacím, ale můžete stanovit hranice vymezující jeho chování.
Dávejte svému dítěti najevo, že ho bezpodmínečně milujete
Říkejte mu, že ho máte rádi, objímejte ho, hlaďte ho po zádech a masírujte. Další metodou je věnovat svému dítěti pozornost s využitím správného očního kontaktu a láskyplných pohledů. Je důležité účastnit se aktivit svého dítěte a podvolit se jeho vedení (nikoli se během hry snažit s ním soupeřit nebo ho poučovat). Všímejte si toho, kdy dítě přichází a odchází z pokoje nebo z domu.
Přijměte pocity svého dítěte, aniž byste se snažili je měnit
Můžete projevit dítěti účast, ale netolerujte mu jeho negativní chování. Například dítě žárlí na svou mladší sestru a štípne ji. Je v pořádku mu říct: „Chápu, že žárlíš na svou sestřičku, ale nedovolím ti, abys ji štípal.“
Pomáhejte svému dítěti
Je dobré učit dítě zodpovědnosti, ale pokud ho něco stresuje, například že ztratilo svůj domácí úkol, je v pořádku pomoci mu ho najít. Využijte danou situaci jako příležitost něčemu ho naučit.
„Pokud musíte říct dítěti ,ne’, řekněte ,ano’ něčemu jinému.“ Například můžete zakázat svému synovi, aby šel sám se svým kamarádem do parku, ale pokud se zeptá, zda by mohl uvařit špagety s rajčatovou omáčkou, dovolte mu to, i když tím riskujete velký nepořádek! Uspokojíte tím jeho potřebu nezávislosti.
„Dávejte dítěti na vybranou, diskutujte s ním o možných rozhodnutích nebo dělejte průběžně kompromisy.“ Dítě si například nechce obout boty do školy. Můžete mu nabídnout, aby si vybralo ze dvou párů bot, a pokud to nezabere, můžete mu říct, že buď se obuje, nebo půjde do školy naboso. V příkladu uvedeném v knize se dotyčná dcera trochu styděla jít do školy bez bot, a proto se raději rychle obula.
„Vymyslete motivační program, nabízející možnost buď pracovat, nebo nepracovat ve spojení s odměnou.“ Vaše dítě chce například kosmickou loď Lego, ale neplní své domácí povinnosti. Můžete mu kosmickou loď slíbit výměnou za to, že své povinnosti splní. Motivační program lze ale využívat jen omezenou dobu. Jakmile se z daného postupu stane zvyk, systém odměňování přestává fungovat. Také je třeba, abyste ve dnech, kdy se dítě rozhodne nesplnit svůj domácí úkol nebo povinnost, zachovali chladnou hlavu. Můžete mu to přátelsky připomenout, ale pokud se dítě rozhodne neudělat, co má, nepovolujte uzdu svým emocím.
„Nabídněte dítěti varianty, které mohou mít různé důsledky.“ Například otec chce, aby si jeho tři synové po příchodu domů uklidili školní pomůcky. Zavolá na ně z vedlejšího pokoje, aby to udělali. Chlapci ho ignorují. Rozhněvaný otec k nim později vejde do pokoje a jejich školní věci sklidí. Už předtím zavedl pravidlo, že televize zůstane vypnutá a lednice zavřená, dokud nebudou školní věci sklizené. Vysvětlil synům daná pravidla a jejich důvody. Dva mladší chlapci rychle poslechli. Nejstarší se rozzlobil, ale protože byl otec důsledný, také on po několika dnech poslechl.
„Dosahujte kompromisů formálním vyjednáváním.“ V případě některých mocenských zápasů je nutné, aby se zúčastnění členové rodiny zapojili do formálního vyjednávání. Je třeba jasně identifikovat daný problém, zapsat si poznámky, zamyslet se a dané myšlenky zrevidovat. Nakonec je třeba zvolit konkrétní řešení a vyzkoušet ho.
„Mocenské zápasy představují emocionální bitvy mezi rodiči a dětmi, ve kterých jde o to, kdo má věci pod kontrolou… Vaším úkolem je učit, vychovávat, ovlivňovat, zajišťovat svým dětem bezpečí, zdraví, předávat jim hodnoty a vést je, dokud nebudou dost staré na to, aby samy nacházely správný směr. Na druhé straně děti touží po nezávislosti a přejí si o sobě samy rozhodovat. Přirozené napětí mezi těmito dvěma pozicemi může vyústit v emocionální bitvu mezi vůlí dítěte a rodičů neboli v boj o moc.“ Str. 7
„Rodiče musí udržovat rovnováhu. Pokud nechávají příliš mnoho rozhodnutí na svých dětech, jedná se o přehnanou benevolenci. Přistupují tak k rodičovství s postojem „dělej si, co chceš“. Dětem tím v podstatě sdělují, že nemají zájem nebo energii zabývat se tím, co dělají. Této benevolenci se lze vyhnout tím, že si ponecháte kontrolu nad oblastmi týkajícími se bezpečí, zdraví a hodnot důležitých pro rodinu… Pokud ale dítěti dovolujete a povzbuzujete ho, aby dělalo menší rozhodnutí, která jsou pro něj důležitá, zdravým způsobem tak budujete jeho sebeúctu.“ Str. 18-19
Někteří rodiče, zastávající v zaměstnání vyšší pozici, se (mylně) domnívají, že mohou přistupovat ke svým dětem stejným a často diktátorským způsobem jako ke svým podřízeným.
Rodiče, kteří mají pocit, že jsou bezmocní, mohou začít ovládat své fyzické chování, a tak se zaplést do emocionálních zápasů o moc. Například žena, která má dominantního manžela, se může začít chovat dominantně ke svým dětem. Str. 94
Perfekcionističtí rodiče mají potřebu ovládat chování svých dětí, které se odchyluje od jejich měřítek nebo postojů. Například rodiče mohou zakázat svému dítěti nosit oblečení, které se k sobě nehodí.
V mocenských zápasech mohou uvíznout také rodiče, kteří mají často nerealistická očekávání ohledně chování nebo úspěchů svých dětí.
Kniha se mi velmi líbila. Pomohla mi identifikovat, kdy probíhá boj o moc. Také mi pomohla pochopit, proč moje děti občas potřebují mít věci pod kontrolou a být „na koni“. Je dobré vědět, že někdy je v pořádku danou situaci řešit, zatímco jindy je vhodné dát věcem volný průběh.
© 2014 The Family Resource Library
Autor: Elisa Morganová a Carol Kuykendallová
Rok vydání: 2006
Vydavatel: Zondervan
Počet stran: 229
Webová stránka autora: http://www.MOPS.org
Jazyk vydání: anglický
Máte hodně práce s výchovou dětí a ptáte se, kde najít čas na udržování přátelských vztahů a na svůj osobní rozvoj.
Být matkou je důležité povolání – formuje náš svět, naše rodiny a nás samé. „Pokud chceme být těmi nejlepšími matkami, naučíme se poznávat a uspokojovat své vlastní potřeby.“ (Str. 25) Těmito potřebami jsou: identita, růst, vztahy, pomoc, perspektiva a naděje.
„Potřebujeme se vidět tak, jak nás vidí Bůh. To je naše pravá identita…“ (str. 42)
„Milost znamená, že nemohu udělat nic pro to, aby mě Bůh miloval více, ani nic pro to, aby mě miloval méně.“ (Phillip Yancey, str. 41-42)
„Potřebujeme se držet Ježíše a tišit všechen svůj hlad v něm. Pamatujte na to, když nevíte co dřív, snažíte se o sto šest a začíná vás opět přemáhat pocit prázdnoty. ,Chci tohle… a tohle… a tohle…’ Chci tebe, Ježíši. Naplň mě. Ukaž mi. Pomoz mi. Veď mě.“ (str. 209)
To největší, co můžeme pro své děti udělat, je se za ně modlit. „Při modlitbě se připojujeme k Bohu vesmíru, který disponuje nekonečně větší mocí než všechno ostatní, co může svět postavit našim dětem do cesty.“ (str. 215-216)
Maminky „potřebují růst jako osobnosti, rozvíjet své nadání a schopnosti… a také posilovat svůj charakter…“ (str. 62)
„Když druzí lidé uvidí, jak sebejistě reagujete a používáte své vrozené obdarování i osvojené schopnosti, povzbudí je to, aby objevovali způsoby, jak zlepšit svůj vlastní život a vztahy.“ (str. 64)
Rozvíjejte intimitu se svým manželem tím, že: (1) mu budete klást otázky, jako např. co je jeho největším životním snem nebo jakými třemi adjektivy by chtěl, aby ho druzí lidé popsali; (2) mu budete naslouchat a přitom potlačovat své nutkání kritizovat nebo hodnotit; naslouchejte mu a přijímejte všechno, co slyšíte, protože to odráží něco z osobnosti člověka, kterého milujete; (3) budete jednat podle toho, co ho slyšíte říkat; (4) budete ochotné se v případě potřeby změnit; (5) budete odpouštět; nosit v sobě zášť je na překážku intimitě.
„Perspektiva spočívá v tom, že nevidíme jen danou chvíli, ale bereme v úvahu život jako celek.“ (str. 161)
„Na čem vám jako matce skutečně záleží? Na uklizeném domě, nebo laskavém srdci? Na návycích, nebo hodnotách vašich dětí? Na jejich vzhledu, nebo na jejich postojích a činech?“ (str. 166)
„Vychutnávejte si okamžiky tohoto období, které se už nikdy nevrátí. Máme sklony čekat na to, až se náš život zlepší, zatímco se ve skutečnosti mění. Pokud se vám zdá trávník na druhé straně vašeho plotu zelenější, důvodem může být to, že neinvestujete svůj čas a energii do svého vlastního trávníku. Žijte v přítomnosti.“ (str. 169)
Průzkum mezi matkami odhalil, že jejich největší potřebou je perspektiva a naděje.
Kniha obsahuje různé užitečné úkoly pro děti odpovídající jejich věku (například dvou- a tříleté děti mohou pomáhat s krmením domácích mazlíčků, sklízet si hračky, utírat stůl, zametat smetáčkem a skládat utěrky).
Kniha dále obsahuje tipy na různé hry pro předškoláky zaměřené na úklid (například své dítě požádejte, aby vám pomohlo posbírat nejprve všechny červené hračky, potom hračky modré nebo ve tvaru čtverce atd.; při úklidu si společně zazpívejte; domluvte se, že úklid potrvá deset minut; požádejte dítě, aby si ustlalo jednu stranu postele, zatímco vy ustelete druhou).
Kniha mě povzbudila k tomu, abych objevila své obdarování a rozvíjela se jako osobnost i v době, co jsem doma s dětmi, místo abych s tím čekala na později. Díky tomu se ze mě stane lepší manželka a matka.
© 2014 The Family Resource Library