4. Recenze knihy -- Jak vychovat děti a nepřijít o rozum

Autor: Dr. Kevin Leman

Rok vydání: 1995

Vydavatel: Thomas Nelson Publishers

Počet stran: 353

Webová stránka autora: http://www.RealFamilies.com

Jazyk vydání: anglický

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Se chcete dozvědět, jak dávat dětem dobrý příklad sebehodnocení a vychovat z nich sebevědomé, schopné a zodpovědné dospělé jedince.

„V kostce“…

Dr. Leman vysvětluje význam pozitivního sebehodnocení pro děti. Tento fakt popisuje jako ujištění dětí o vlastní sebeúctě. Uvádí příklady, jak si s dětmi vytvořit pozitivní vztah a současně zvládnout kázeň, odpovědnost, pochvalu a mnoho dalších rodičovských dovedností.

Hlavní myšlenky…

Zdravé sebehodnocení není příčinou sobectví a arogance. Ve skutečnosti těmto vlastnostem zabraňuje. Zdravé sebehodnocení přináší sebevědomé děti, které se vyznačují sebeúctou, nejsou domýšlivé ani arogantní. Zodpovědnost nás jako rodičů leží ve snaze nalézt způsob, jak dětem zdravé sebehodnocení předat, a to prostřednictvím povzbuzení, kázně, naslouchání, respektování a reagování vůči dětem. Musíme najít takovou výchovnou metodu, která není ani autoritářská, ani liberální.

Většina dětí má dvě základní potřeby: být milován(a) a mít pocit, že za něco stojí.

Sebehodnocení dětí má přímý vliv na jejich chování, dobré či špatné. Každé chování má určitý záměr a pokud děti zlobí, má to jeden z následujících důvodů:

snaží se získat pozornost

chtějí získat sílu k ovládnutí

snaží se vyhnout tlaku a očekávání tím, že vytvářejí dojem vlastní neadekvátnosti

hledají pomstu

Všechny děti se od přírody snaží získat pozornost. To, jak reagujete na jejich pokusy o získání pozornosti, přímo souvisí s tím, zda získávání pozornosti bude pozitivní či negativní. Vyhněte se přehnané reakci na to, co vaše dítě říká nebo dělá a snažte se projevit zájem, aniž byste na dítě vyvíjeli sebemenší tlak.

Kroky…

Aspekty zdravého sebehodnocení jsou přijetí a ujištění, sounáležitost a dovednost. Děti, které cítí přijetí a ujištění, vědí, že jsou milovány a že rodičům na nich záleží. Toho dosáhneme prostřednictvím povzbuzení, mazlení a trávení času s dětmi. Pocit sounáležitosti je jedním z nejranějších stavebních kamenů pro vybudování sebehodnocení každého jedince. Nejlepším způsobem, jak tento pocit v dětech rozvíjet, je nechat je pocítit, že jsou součástí rodiny. Má-li dítě pocit, že někam patří, řekne si, „Za něco stojím. Jsem důležitý(á). Patřím sem.“ Díky tomu si vaše dítě dokáže poradit s odmítnutím, s nímž se v určitém okamžiku v životě nevyhnutelně setká. Děti, které o sobě mají dobré mínění, si dokáží říci, „Dokážu to!“ Skutečnost, že dokážete něco udělat a něčeho dosáhnout, jakkoli je tato meta malá, vám navodí pocit, že za něco stojíte.

Šest základních pravidel pro funkční rodinu:

Buďte přísní, ale spravedliví

Žádejte – a dávejte – respektujte se

Učte se z chyb

Věci jsou takové, jak se jeví

Opravdová láska zahrnuje hranice

Naplňujte své hodnoty činy, ne pouze slovy

Zlaté pravidlo rodičovství: Chovejte se ke svým dětem tak, jak byste chtěli, aby se ony chovaly k vám.

Mezi láskou a hranicemi musí existovat rovnováha. Láska k dětem neznamená dávat dětem všechno co chtějí, ani pro ně dělat všechno, co jim vidíte na očích.

Šest pravidel pro skutečnou disciplínu:

Buďte pro děti zdravou autoritou

Nechte děti zažít odpovědnost za jejich činy

Nechte pracovat realitu

Nechte za sebe mluvit činy, ne slova

Držte se svých zbraní

Vztahy jsou nadřazeny pravidlům

Zodpovědnosti nemůžete své děti naučit. Zodpovědnost jim předáváte a necháte je učit se ji zvládnout.

Citace…

Dr. Dinkmeyer říká, „Dítě, které cítí, že je užitečné, nemá potřebu rozvíjet destruktivní vzorce chování. Neuchýlí se k drogám ani revoltě. Má kooperativního ducha, smysl pro odpovědnost a pozitivní postoj vůči své rodině. Jeho vztah s rodiči je založený na vzájemné důvěře a respektu.“ (str. 5)

„Při vytváření pravidel kázně, je důležité si uvědomit, že přísný, i když spravedlivý přístup umožňuje velkou flexibilitu, zatímco volnost je zdrojem neúspěchu. Děti mají svobodu ve vyjádření pocitu zlosti, frustrace, smutku, strachu a vyjádření svých pocitů přiměřeným způsobem. Například v rámci pevného, ale spravedlivého přístupu, vezmeme na vědomí dětský hněv a snažíme se dětem ukázat, jak svůj hněv vyjádřit nedestruktivním a přijatelným způsobem.“ „Chceš-li křičet, pak můžeš, ale jen ve svém pokoji. Až se uklidníš, můžeš k nám přijít a můžeme si o tom promluvit.“ (str. 54)

„Výchova dětí bez hlubokých hodnot, přesvědčení a mravů je výchovou, kdy děti nevědí, čemu věří a kým jsou – oba tyto aspekty jsou přitom podstatnou součástí dobrého sebehodnocení.“ (str. 63)

„Neexistuje lepší budování sebedůvěry a sebeznání, než vědomí, že jste dílem všemocného Stvořitele – že jste někým, nikoli „něčím“ nebo jen náhodou.“ (str. 66)

„Nejsou-li rodiče ochotni mít a učit své děti takovým hodnotám jako je morálka, kde se je vaše děti naučí?“

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

Nechat se zaplavit každodenními úkoly ve výchově dětí je tak snadné, že jsem si uvědomila, že mnohokrát jen tyto úkoly slepě naplňuji. Tato kniha mi naučila uvědomit si, že musím vyvinout vědomé úsilí k tomu, abych svým dětem předala pozitivní sebeuznání prostřednictvím vlastního příkladu. Mnohem více dbám na to, abych své děti povzbudila k tomu, aby své úkoly plnily samy a pocítily radost z jejich zvládnutí. Trávím mnohem více času mazlením se s dětmi a zahrnuji je bezvýhradnou láskou. Přemýšlím o dalších způsobech, jak sebevědomí svých dětí zlepšit.

Related Topics: Parent Resources, Christian Home, Fathers, Mothers, Parenting

5. Recenze knihy -- Kreativní náprava

Autor: Lisa Whelchelová

Rok vydání: 2000

Vydavatel: Tyndale House Publishers

Počet stran: 320

Webová stránka autora: http://www.creativecorrection.com

Jazyk vydání: anglický

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Vám došly nápady, jak vést své dítě ke kázni, a potřebujete získat nový pohled na věc.

„V kostce“…

Tato kniha nabízí mnoho různých postupů, které vám mohou pomoci s nápravou vašich dětí, a zmiňuje konkrétní nástroje, jako jsou biblické verše a hry, které vás i vaše děti na tento úkol připraví.

Odměna za velmi dobré chování: Sežeňte si sklenici od okurek, umyjte ji a nazvěte ji „Nádoba výsad“. Potom ji naplňte kousky papíru popsanými různými zábavnými a speciálními výsadami. Může jít například o návštěvu kina, polštářovou bitvu, něco sladkého k pití při večeři apod.

Motivační odměny: Narýsujte na papír tabulku se zhruba dvaceti políčky. Pokaždé, když dítě udělá něco dobrého, nalepte mu do jednoho políčka samolepku. Když je tabulka plná, dítě odměňte.

Biblické verše jako příklady dobrého chování:

Přísloví 24,3-4 – „Moudrost dovede postavit dům, šikovnost jej umí upevnit. Poznání pak jeho pokoje plní majetkem vzácným a překrásným.“ (Bible21) Když má vaše dítě dobré známky, odměňte ho tím, že mu dovolíte koupit si nějakou dekoraci do jeho pokoje.

Přísloví 1,8-9 – „Poslouchej, synu můj (dcero má), otcovo poučení, od matčiných pokynů se nevzdaluj. Půvabným věncem na tvé hlavě budou, náhrdelníkem budou na hrdle tvém.“ (Bible21) Když se vaše dcera rozhodne vás poslechnout místo toho, aby udělala věci po svém, odměňte ji šperkem.

Hlavní myšlenky…

Každé dítě je jedinečné a vyžaduje jiný způsob nápravy. Lisa Whelchelová nechává čtenáře nahlédnout do své vlastní rodiny a seznamuje ho s tím, jak řeší určité situace, jako je například sourozenecká řevnivost a lhaní. V části „Souprava nástrojů“ zmiňuje způsoby řešení konkrétních situací. Uveďme si několik příkladů popsaných v této části:

Konflikt mezi sourozenci: Jedno z dětí rozbije hračku tomu druhému. Dítě, jehož hračka se rozbila, si může vybrat jako náhradu některou z hraček svého sourozence.

Konflikt mezi sourozenci: Objetí, a to i vynucená, jsou dobrým prostředkem bourání bariér.

Konflikt mezi sourozenci: Pokud slyšíte, že se vaše děti dohadují, jděte k nim, aby si uvědomily, že je slyšíte. Řekněte jim, že mají několik minut na to, aby situaci samy vyřešily. Pokud toho nejsou schopné, vyřešíte problém za ně, což zřejmě nebude ani pro jedno z dětí nijak příjemné.

Lhaní: Uzavřete se svým dítětem smlouvu a dohodněte se na odpovídajícím trestu za lhaní. Smlouvu opatřete podpisem a datem. Kdykoli nastane problém s lhaním, jednoduše svému dítěti smlouvu připomeňte. Vědomí, že přistoupíte k dohodnutému trestu, může být pro dítě další motivací k tomu, aby se rozhodlo mluvit pravdu.

Kroky…

Zhodnoťte své priority: Co je skutečným cílem našeho rodičovství?

Děti reagují dobře na důslednost a rutinu.

Neříkejte, že uděláte něco, co nemůžete vyplnit. Pokud jste předem vymezili konkrétní hranice a stanovili důsledky jejich překročení, buďte připraveni je dodržovat.

Citace…

„Když se rozhodujete, jaký trest zvolit, berte v úvahu pocity svého dítěte. Existuje jemná hranice mezi získáním a zraněním jeho srdce.“ (str. 137)

„Vypěstovat si nadhled v přístupu k rodičovství obnáší víc než jen zbavit své dítě negativních rysů. Zároveň musíme svým dětem pomáhat osvojit si pozitivní rysy, které se projeví coby jejich silné stránky v období dospívání.“ (str. 99)

„Mluvíme-li o podstatě poslušnosti, je také třeba vést naše děti k tomu, aby si uvědomovaly, jaký dopad mají jejich slova a činy na druhé lidi.“ (str. 64)

„Dávejte pozor na to, abyste nečekali příliš mnoho od nového páru bot: Je příjemné si je zkusit a dokonce ještě příjemnější, když vám padnou, ale to, zda jsou pro vás ty pravé, nepoznáte, dokud v nich nebude nějakou dobu chodit.“ (str. 332)

„Náprava naštěstí nemusí být vždy provázena slzami.“ (str. 138)

Různé…

Tipy, jak zvládat výbuchy hněvu:

Vzteklé bouchnutí dveřmi: Řekněte dítěti, aby v klidu a dokořán stokrát otevřelo a zavřelo dveře.

Záchvaty vzteku: Řekněte dítěti, aby se šlo vztekat do svého pokoje. Nedovolte mu z pokoje odejít, dokud se neuklidní.

Dítě zapomíná uklízet věci: Příště, až vaše dítě „zapomene“ něco uklidit, řekněte mu, že si to musí samo najít.

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

Dříve jsem často měla pocit, že jsem u svých dětí vyzkoušela všechny možné formy nápravy, aniž by to mělo velký úspěch. Tato kniha mi poskytla několik různých tipů, které mohu doma uplatnit. Uvědomila jsem si, že rodina je důležitá a že je třeba, aby její členové spolupracovali a nesoupeřili spolu. Také mi poskytla kreativní nápady, jak svým dětem vštěpovat konkrétní hodnoty.

2014 The Family Resource Library

6. Recenze knihy -- Nenuť mě počítat do tří!

Autorka: Ginger Plowmanová

Rok vydání: 2003

Vydavatel: Shepherd Press

Počet stran: 151

Webová stránka autorky: http://www.gingerplowman.com

Jazyk vydání: anglický

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Se potřebujete naučit řešit neposlušnost svého dítěte tím, že se zaměříte na jeho srdce. Autorka využívá příklady neposlušnosti z reálného života a ukazuje, jak se s nimi praktickým a biblickým způsobem vypořádat.

„V kostce“…

Kniha nabízí přístup k disciplíně zaměřený na srdce a vysvětluje, jak využívat Bibli za účelem povzbuzování a napomínání vašich dětí.

Hlavní myšlenky…

Pokud se snažíme změnit chování svých dětí namísto jejich nitra, způsobíme tím, že z nich vyrostou manipulátoři. Naučí se nám zavděčovat tím, že udělají, co jim řekneme, pouze ze strachu z trestu, aniž by se naučily žít tak, jak jim říká Bůh.

Pokud máme svým dětem skutečně pomoci, musíme zvolit opačný postup neboli na základě jejich chování odhalit postoje jejich srdce, které dané projevy motivují.

Místo abychom svému dítěti pouze říkali, co udělalo špatně a jak by to mělo napravit, mu musíme klást otázky, které ho povedou k zamyšlení.

„Je důležité pokárat své děti, když udělají něco špatně, ale stejně tak důležité, ne-li důležitější, je projít s nimi, co je správné.“ (str. 47)

Poučte své děti o tom, co říká Bible o jejich těžkostech ve chvíli, kdy neuposlechnou. Neříkejte svému dítěti jen to, co udělalo špatně a co by mělo udělat místo toho. Také ho veďte k tomu, aby to skutečně udělalo. Zeptejte se ho, co mohlo udělat pro to, aby zareagovalo lépe.

Kroky…

„K tomu, abyste pomohli svým dětem rozpoznat, co se odehrává v jejich srdci, je užitečné probrat s nimi tři otázky. O jaké pokušení šlo? Byl to hněv, modlářství, závist? Bylo to sobectví nebo svár? Jak dítě na pokušení zareagovalo? V čem byla jeho reakce nesprávná? Jak jinak mohlo zareagovat, aby se zachovalo lépe?“ (str. 44-45)

Jednou z velmi užitečných pomůcek při vedení dětí k tomu, aby uváděly do praxe, co se naučily, je hraní rolí.

Každý večer si udělejte na své dítě nikým nerušený čas. Nespěchejte. Nevyužívejte danou chvíli k poučování, ale prostě si sedněte na jeho postel a naslouchejte tomu, co vám chce říct. Když usne, vraťte se k němu do pokoje a modlete se, aby se ho Bůh dotkl v srdci.

Než své dítě napomenete, „prozkoumejte své motivy: Dělám to proto, že nebyla naplněna moje, nebo Boží vůle? Napomínám své dítě, protože zhřešilo proti Bohu, nebo protože mi bylo jeho chování osobně nepříjemné, zahanbilo mě či mi způsobilo problémy?“ (str. 85)

„Měli bychom od svých dětí očekávat okamžitou poslušnost. Učte je, že Bůh chce, aby poslouchaly ,plně, ihned a s radostným srdcem’.“ (str. 117)

Nekárejte své dítě, pokud došlo k nehodě (která se ovšem nestala v důsledku jeho neposlušnosti).

„Ptejte se svých dětí, jak se za ně můžete modlit. Modlete se nahlas spolu s nimi. Modlete se často. Modlete se formou rozhovoru. Modlete se všude, aby si vaše dítě uvědomilo, že jeho nebeský Otec je vždy k dispozici. Modlete se za malé věci, jako je ztracená hračka, i za velké. Říkejte svému dítěti, že Bůh je věrný a vyslýchá vás, když se za něj modlíte.“ (str. 151)

Citace…

„Pokud bychom viděli ve veškerém jejich hříšném chování vzácnou příležitost k tomu, je něco naučit, byli bychom ve své výchově mnohem spravedlivější. Byli bychom neustále radostní a dychtiví, místo abychom měli zlost a propadali frustraci.“ (str. 70)

„Děti je třeba učit poslouchat, protože je to správné a těší to Boha, a ne proto, aby za to dostali odměnu. Odměňování dětí proto, abychom je přiměli poslechnout, v nich povzbuzuje sobectví.“ (str. 101)

„Motivem disciplíny vašich dětí by neměla být pomsta, ale láska. Vaším cílem by mělo být odstranit ze srdce vašeho dítěte pošetilost. Disciplína by neměla být založena na mentalitě ,Já ti ukážu!’ ani ,Tak, a teď to schytáš!’ Jejím motivem by mělo být: ,Miluju tě příliš na to, abych dovolila tomuto hříchu zakořenit a růst ve tvém srdci.’“

Různé…

Nikdy byste neměli napomínat své dítě, aniž byste mu přesně řekli, co udělalo špatně a co může udělat pro to, aby situaci napravilo.

Když své dítě napomínáte za špatné chování, mluvte na něj normálním tónem hlasu.

Vždy, když své dítě upozorníte na možné důsledky nebo mu řeknete, že něco uděláte, dodržte své slovo.

„Správné uplatnění výchovného prostředku by mělo vždy mít pozitivní vyústění. Pokud dítě přímo neuposlechne maminku v obchodě, nekřičte na něj ani neodjíždějte domů v hněvu. Taková kázeňská opatření vysílají negativní signál: ,Nejsem s tebou spokojená.’ Měli bychom si přát, aby dítě spíš přemýšlelo o tom, co mohlo udělat správně, než o tom, co udělalo špatně.“ (str. 105)

Nečekejte, že vaše dítě udělá něco hned napoprvé, co mu to řeknete. Musíte ho naučit uvádět do praxe správné chování se správným postojem a ze správného důvodu.

Když vaše dítě neuposlechne, nepovažujte to za beznadějné selhání. Chopte se toho jako příležitosti naučit dítě poslušnosti, aby mu daný hřích nezakořenil v srdci.

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

Kniha mi poskytla mnoho užitečných a praktických příkladů, jak se vyrovnávat s otázkami zlobení svého dítěte tím, že mu budu klást správné otázky, které mu pomohou si uvědomit, co udělalo špatně, proč to bylo špatně a co mělo v dané situaci udělat.

Myslím, že je snadné propadnout frustraci, když naše děti zlobí, protože se to děje očividně velmi často. Tato kniha mi připomněla, že zlobení je příležitostí k tomu, ukázat mému dítěti, co je správné udělat; to mu pomůže rozvíjet charakter pozitivním způsobem.

Místo abych svému dítěti pouze vysvětlovala, co má a co nemá dělat, mě tato kniha povzbudila k tomu, abych mu nejen říkala, jak se má správně chovat, ale spíše mu pomáhala učit se správnému chování tak, aby si uvědomilo, v čem toto chování spočívá.

2014 The Family Resource Library

7. Recenze knihy -- Výchova vedená milostí

Autor: Dr. Tim Kimmel

Rok vydání: 2004

Vydavatel: Thomas Nelson

Počet stran: 230

Webová stránka autora: http://www.familymatters.net

Jazyk vydání: anglický

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Jste frustrování a nejisti svým způsobem výchovy spokojený, a pokud hledáte milost a naději pro sebe a své děti.

„V kostce”…

Všichni potřebujeme milost. Nikdo z nás není dokonalý, a pokud máme dokonalost jako standard pro výchovu svých dětí či dokonce pro ně samotné, neokusíme radost spojenou s jejich vyrůstáním. Krom toho, je větší pravděpodobnost, že budou vyrostat s pocitem trpkosti a zášti vůči nám a vůči našim tradicím a hodnotám, tedy těm věcem, které si přejeme, aby jim byly drahé.

Hlavní myšlenky…

Děti se rodí se třemi potřebami: potřeba bezpečí, potřeba pocitu významnosti a potřeba pocitu síly.

Rodič vedený milostí uspokojuje tyto potřeby tím, že svému dítěti dává tyto tři dary: lásku, pocit účelnosti a pocit naděje.

Bezpečná láska: Děti se cítí v bezpečí, když vědí, že jsou přijímány takové, jaké jsou, když vědí, že jsou součástí milující rodiny, která ctí všechny své členy, a když přijímají pravidelné a štědré projevy milující pomoci.

Významný účel: Děti se cítí být významnými, když jsou pravidelně potvrzovány, když vědí, že mají naší pozornost, a když jsou citlivě napomínány.

Silná naděje: Děti si vyvinou silný pocit naděje, když vědí, že jejich rodiče uznávají dovednosti a schopnosti, které jim dal Bůh, a když je přetvářejí v předpoklady pro budoucnost, když je jejich rodiče vedou a povzbuzují k tomu, aby svůj život žily jako velké duchovní dobrodružství, a když jim jejich rodiče pomáhají, aby své dětství naplnily řadou pozitivních úspěchů.

V rodinách, které jsou vedené milostí, je dětem dána:

Svoboda být odlišnými: „jedinečnými“, „divnými“, „bizardními“, „podivínskými“, „praštěnými“ a „splašenými“.

Svoboda být zranitelnými: Nereagujte přehnaně, ale ani nebuďte lhostejní, nepodceňujte nedospělé pocity dětí jako velké výkyvy nálad, bláhové představy a přehnané strachy.

Svoboda být přirozenými: „Rodiny vedené milostí vytvářejí prostředí, ve kterém jsou děti respektovány a dávají jim možnost vyjádřit případnou frustraci z rodičů.“ (str. 203).

Svobodu chybovat: Raději odpovídejte, než reagujte. Nevyhýbejte se důsledkům. Ukázňujte způsoby, které jsou nejúčinnější a které se k vám nejvíce hodí.

Kroky…

Vzbuďte ve svém dítěti bezpečný pocit, že je milováno.

Vzbuďte ve svém dítěti pocit významného účelu (obecný, specifický, vztahový a duchovní).

Vzbuďte ve svém dítěti silný pocit naděje.

Dovolte svému dítěti být odlišným.

Dovolte svému dítěti být zranitelným.

Dovolte svému dítěti být přirozeným.

Dovolte svému dítěti chybovat.

Vše dělejte tak, abyste přitom byli vedení milostí!

Citace…

„Různé přísné hlasy říkají rodičům, že pokud nebudou své děti krmit jistými způsoby, či je nebudou ukázňovat jistými způsoby či jistými způsoby vychovávat, pak své děti vedou k jistým zkázám… Jednou věcí je nabízet rady ve všech těchto oblastech, ale jinou je tyto rady vydávat za jediné způsoby, jak děti účinně vychovávat.“ (str. 8)

„(Rodiče vedení milostí) jsou plni milosti především v okamžicích, když si jejich děti zaslouží jejich lásku nejméně. Rady jejich dětem jsou směsí „Jsi Božím darem, běž a změň svět“ a „Někdy je těžké dělat to, co je správné, ale věz, že je ti odpuštěno.“ (str. 19)

„Pravidla, v nichž není milost, blokují vztah s našimi dětmi a vedou k jejich odporu. Na druhou stranu, vztahy bez pravidel nevedou k milosti o nic více.“ (str. 37)

„Výchova vedená milostí pochází a působí z nitra, výchova vedená strachem pochází a působí zvnějšku.“ (str. 133)

Jak kniha ovlivnila moji výchovu…

Už se nebojím vychovávat! Před pár lety jsem jako nová matka přečetla dvě nebo tři knihy o výchově, které mě zanechaly s pocitem, že když udělám jednu jedinou chybu, zničím svému dítěti život. Začala jsem si myslet, že ať učiním jakékoli rozhodnutí ohledně toho, co a kdy má dcera jí, jak si hraje, kdy spí, atd., navždy utvářím její povahu. Problémem bylo, že různí „odborníci“ měli různé představy o tom, co je tou „správnou“ metodou výchovy dětí. Byla jsem tím tak zmožena a frustrována, že jsem přestala číst knihy o výchově a to až do nedávné doby, kdy mi kamarádka doporučila knihu Výchova vedená milostí.

Dr. Kimmel ve své knize Výchova vedená milostí představuje naprosto odlišný přístup. Místo toho, aby předepisoval návod k výchově dokonalých dětí, zaměřuje se na podstatu milosti při výchově (nezasloužená přízeň, nezasloužená přívětivost). Pojednává nejen o potřebě milosti našich dětí ale také o naší vlastní potřebě milosti jakožto rodičů. Při tomto jiném postoji se zaměření posouvá od snahy být dokonalými rodiči, kteří se snaží vychovat dokonalé děti, k tomu, být rodiči vedenými milostí, jejichž prioritou je uspokojení vnitřních potřeb dětí.

S tímto novým přístupem nově doceňuji každé své dítě jakožto jedinečný a samo o sobě hodnotný dar od Boha. Každé je jiné a vyžaduje zvláštní péči, pozornost, potvrzení, vedení a dokonce i kázeň – vše však v atmosféře milosti. Jsme svobodni se těšit z našich rozdílností a učit se z našich chyb. Teď rozumím tomu, že Boží milost je v mém životě a v životech mých dětí dostatečně velká na to, aby zakryla naše chyby a selhání. A tato nová svoboda, kterou mi dává toto poznání, pokud jde o moji výchovu, dovoluje mým dětem, aby rostli ve své víře v Boha, neboť vidí, jak se Jeho milost projevuje v našich každodenních životech.

8. Recenze knihy -- Do pátku bude vaše dítě jiné

Podtitul: Nikdy není pozdě

Autor: Dr. Kevin Leman

Rok vydání: 2010 (2008)

Vydavatel: Návrat domů, Praha ČR, http://www.navrat.cz (Revell)

Počet stran: 300

Webová stránka autora: http://www.lemanbooksandvideos.com

Jazyk vydání: anglický, český

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Si chcete osvojit metodu pro vybudování důslednější disciplíny a pomoci svým dětem přijmout více zodpovědnosti za důsledky svého chování.

„V kostce“…

Tato kniha předkládá velmi konkrétní, praktický akční plán k tomu, jak se stát lepším a důslednějším rodičem.

Hlavní myšlenky…

Vaším úkolem jako rodiče není vytvářet šťastné děti.

V naší kultuře zaznamenala role zodpovědnosti v životě dětí pokles a menší zodpovědnost se dětem toleruje.

Rodiče představují klíč ke změně dětského myšlení a jednání – to na nás klade nárok, abychom byli takovými rodiči, jakými chceme být.

Dlouhodobé zájmy rodičů zahrnují:

Postoj – jako rodiče musíte zůstat klidní – jdete příkladem.

Chování – očekávejte dobré chování a pokud se tak nestane, je třeba si klást následující otázky:

1) Proč dítě dělá to, co dělá?

2) Jak se já jako rodič cítím – pomáhají mé emoce a odpovědi dané situaci nebo jí spíše škodí?

3) Dělám z komára velblouda?

Charakter – charakter je to, jací jsme, když se nikdo nedívá. Naše děti toto získávají od nás (rodičů) a životních zkušeností. Povzbuďte to dobré a vyrovnejte se s negativy.

Učte své děti a přitom myslete na jejich dospělost – jaké chcete, aby v dospělosti byly.

Existují 3 typy rodičů:

Liberální – snaží se být se svými dětmi nejlepšími přáteli, jsou nedůslední při výchově a nikdy nedopustí, aby dítě selhalo

Autoritářští – mají vždy pravdu, křičí a vyhrožují, poskytují minimum svobody

Autoritativní – dávají na výběr, ponechávají děti, aby pocítily důsledky svých činů, jsou důslední, ve vztahu panuje vzájemný respekt.

První a druhý typ rodičů vyvolává vzpouru ze strany dětí, třetí typ představuje zlatou střední cestu, kde je hlavní důraz kladen na vztah a vše ostatní se považuje za méně podstatné.

Mluvte se svými dětmi s úctou.

Děti se snaží naplnit očekávání, která od nich máte – nebojte se očekávat mnoho.

Existuje rozdíl mezi hrdostí (dobrý pocit ze sebe sama) a sebeúctou.

Pilíře sebeúcty jsou:

Přijetí – děti touží po Vašem bezvýhradném přijetí – můžete jej projevit slovy nebo činy. Čím větší míru přijetí projevíte, tím méně jej děti budou hledat u svých vrstevníků.

Sounáležitost – vytvořte takový domov, který vyjadřuje sounáležitost – dejte členům rodiny možnost hlasovat, poslouchejte, podporujte se navzájem, najděte si na sebe čas, setkávejte se u večeře, jezděte na společné dovolené.

Kompetentnost – přeneste na děti zodpovědnost – budou hrdé na výsledky svých činů.

Chvála není pro děti dobrá – vytváří spojení mezi sebeúctou dítěte a tím, co dělá – jak „dobré” je. Namísto chvály své dítě povzbuďte – zdůrazněte to, co udělalo a ne to, jaké je. Chvála zpravidla vyznívá neupřímně a spojuje „dobro“ či „chytrost“ dítěte s tím, jak dítě vykoná daný úkol. Děti potřebují vědět, že jsou přijímány za všech okolností.

Kroky…

Chcete-li po svých dětech, aby něco udělaly,

Řekněte to jednou

Otočte se zády

Odejděte

3 hlavní strategie vedoucí ke změně chování:

Nechte realitu, aby převzala vzdělávací roli – přirozený průběh věcí zpravidla představuje dostatečnou disciplínu.

Naučte se spíše odpovídat než oponovat – neodpovídejte bez rozmyslu a nedovolte, aby emoce převálcovaly to dobré ve vás.

Není-li dokončeno „A“, nenastane „B“ – neuchylujte se k dalšímu kroku, nebyl-li naplněn váš požadavek.

Dávejte dětem úkoly odpovídající jejich věku – poskytováním takovýchto zkušeností, kdy děti přebírají vlastní podíl a učí se zodpovědnosti, vytváříte v dětech zdravou sebeúctu.

10 nejlepších způsobů jak pomoci dětem, aby se vyvíjely dle vašich představ:

10. Buďte 100% důslední.

9. Vždy dodržte, co jste slíbili.

8. Odpovídejte, nestavte se proti.

7. Počítejte do 10 a ptejte se sebe sama „Jak by se mé „staré já“ zachovalo v této situaci? Jak se zachová mé „nové já“?

6. Nikdy svým dětem nevyhrožujte.

5. Nikdy se nerozčilujte.

4, Nevyslovujte ultimáta.

3. Ptejte se sebe sama „Čí je to problém?”

2. Nemyslete si, že se špatné chování samo napraví.

1. Udržujte si šťastný výraz, i když se cítíte jinak.

Citace…

„Klíčem ke změně vašeho dítěte je změna vašeho postoje.” (str. 39)

„Každé dítě někdy neuspěje, udělá chybu a uvede vás do rozpaků. Nemusíte se však těmito jeho neúspěchy donekonečna zaobírat. Usměrněte chování a život jde dál. Co je z dlouhodobého hlediska nejdůležitější, je charakter vašeho dítěte.“ (str. 44)

Různé…

Chcete-li se stát rodičem, jakým chcete být, pak se podívejte na popis jednotlivých dní, které ukazují, co byste měli udělat.

Pondělí

1. Pozorujte, co se u vás doma děje. Které oblasti ve vztahu s dítětem vás nejvíce trápí?

2. Přemýšlejte o tom, jak byste chtěli věci změnit.

3. Rozhodněte se vzít věci do svých rukou.

4. Očekávejte, že se stane něco velkého.

Úterý

1. Jaký je váš vztah k vašim dětem?

2. Jak vaše chování odhaluje vaše postoje?

3. Jaké změny v chování vůči svým dětem musíte udělat?

4. Pro jaký povahový rys byste chtěli být ceněni? Jak toho lze dosáhnout?

Středa

1. Jaký typ rodičovství používáte?

2. Jak na tento typ rodičovství reaguje vaše dítě?

3. Jak můžete svůj rodičovský styl změnit, aby byl vyrovnanější?

4. Jakým způsobem můžete zlepšit vztahy u vás doma?

Čtvrtek

1. Jak můžete svému dítěti projevit bezvýhradné přijetí?

2. Jak můžete ve své rodině zdůraznit sounáležitost?

3. Jakým způsobem (způsoby) můžete pobídnout své dítě ke kompetentnosti?

4. Přemýšlejte o rozdílu mezi chválou a povzbuzením. Co povzbudivého byste dnes svému dítěti mohli říci?

Pátek

1. Projděte si základní principy.

2. Označte si velké úkoly, s nimiž se chcete vypořádat.

3. Rozmyslete si, jak obvykle reagujete a jak budete reagovat nyní.

4. Připravte se, pozor, začínáte!

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

V této knize jsem našla několik věcí, které mě přiměly zastavit se, zamyslet se a hodnotit můj způsob výchovy dětí. Velmi se mi líbí princip, že „B“ nenastane, pokud není splněno „A“. Je pravda, že „B“ podstatně lépe funguje v případě, že jde o něco, co děti skutečně chtějí udělat, např. jít na návštěvu ke kamarádovi. Stále přemýšlím o tom, jak to udělat, když „B“ není něco, k čemu jsou děti motivovány, ale přemýšlení o přirozených důsledcích nesplnění „A“ v tomto případě velmi pomáhá.

Další věc, kterou nyní dělám, je, že říkám věci jen jednou a poté odcházím. Také se učím, že někdy je třeba klást požadavky v době, kdy děti nejsou uprostřed nějaké činnosti. Případně požadavek vyslovím a domluvíme se na době (ve velmi blízké budoucnosti), kdy ho děti mají splnit.

V neposlední řadě se snažím pracovat na koncepci povzbuzení versus chvála. Velmi se mi líbí myšlenka podpoření činů a úsilí, které do něj děti vložily, namísto směřování chvály na ně samé. Děti se tím učí dělat věci pro sebe a ne proto, aby se zalíbily druhým. Pozornost se tak věnuje danému úkolu a úsilí. Skutečně mě to přimělo zastavit se a přemýšlet o tom, co chci říci a jak to říci.

9. Recenze knihy -- Zdravý spánek, šťastné dítě

Autor: Dr. Marc Weissbluth

Rok vydání: 2003

Vydavatel: Ballantine Books, pobočka Random House, Inc.

Strany: 507

Webová stránka autora: NA

Jazyk vydání: anglický

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Chcete, aby se vaše dítě naučilo samostatně usínat.

„V kostce”…

Dr. Weissbluth je dětský lékař, jehož kniha se opírá o rozsáhlý výzkum spánkového režimu dětí a objasňuje význam adekvátního spánku pro zdravý vývoj novorozenců a kojenců. Kniha popisuje různé metody, jak naučit malé děti samostatnému usínání.

Hlavní myšlenky…

Správné spánkové návyky se nerozvíjejí samy od sebe. Jako rodiče můžeme tento zásadní proces ovlivnit jak pozitivním, tak negativním způsobem.

Nedostatek spánku má vliv na následující činnosti: učení, rozvoj sociálních dovedností, pozornost, podrážděnost, impulsívnost, úroveň aktivity a schopnosti přizpůsobit se změnám.

Nejlepší doba pro usínání je tehdy, kdy dítě začíná jevit známky ospalosti. K příznakům dětské ospalosti patří snížená aktivita, pomalejší pohyby, méně hlasitá komunikace, pomalejší sání, opadnutí zájmu o okolní prostředí, snížení zrakových vjemů a zívání.

Mezi příznaky přetažení dítěte patří neklid, mnutí očí a podrážděnost.

Spánkové rituály jsou důležité proto, aby se dítě před spánkem uvolnilo. Tyto činnosti by měly být prováděny před každým spánkem ve stejném pořadí, např. čtení pohádky, zpívání, houpání v křesle, koupání, krmení a/nebo masáž.

Odpočinuté děti spí lépe než děti unavené.

Trendem současné doby je mít „flexibilní“ dítě, které v kteroukoli denní hodinu bereme všude s sebou. Dalším jevem je, že zapisujeme malé děti do mnoha zájmových kroužků a zatěžujeme je velkým množstvím činností, které nerespektují jejich spánkové potřeby. Denní program dítěte se jistě neobejde bez drobných změn a odchylek, pro dítě (a nakonec i pro rodiče) je však mnohem prospěšnější, pokud se mu dostává přiměřeného kvalitního spánku, a to jak ve dne, tak v noci.

Kroky…

1. Metoda ignorace, „uplakání do usnutí“, utišení pláče:

Tato metoda spočívá v tom, že po uložení dítěte k spánku ho rodiče nechají plakat tak dlouho, dokud neusne.

Při prvním pokusu o aplikaci této metody zpravidla dochází ke krátkodobému zvýšení intenzity pláče.

Úspěch se dostaví dříve než u ostatních metod.

2. Kontrolovaný pláč, částečná ignorance či stupňované utišení pláče:

Nechte dítě 5 minut o samotě, poté se vraťte a pokud stále pláče, utište ho.

Nechte dítě o samotě 10 minut, pokud nadále pláče, utište ho.

Začne-li dítě po vašem odchodu opět plakat, vydržte 15 minut a poté se vraťte a utište ho.

Opakujte celý proces, přičemž po každém konejšení přidejte dalších 5 minut, dokud dítě neusne.

Tuto metodu lze rovněž přizpůsobit tak, že prodloužíte dobu návratu za účelem utišení dítěte jednou za pár dní o 5 minut.

3. Zkontrolujte dítě a utište ho:

Pokud dítě pláče poté, co ho necháte samotné v postýlce, můžete se k němu vrátit a uklidnit ho například hlazením po bříšku či houpáním postýlky, ale neberte dítě do náruče.

Tato metoda je obtížná, protože utišit dítě, aniž byste ho zvedli do náruče, může být náročné.

Současně se může stát, že se děti naučí déle plakat, aby přivolaly k postýlce rodiče.

Citace…

„Začnete-li s nácvikem spánku brzy, podaří se vám vyhnout problémům.“ (str. 12)

„Občasné vynechání spánku po obědě patrně nebude mít žádné následky. Stane-li se to však pravidlem, může se stát, že vaše dítě bude spánek odmítat častěji a jeho přetaženost bude velmi obtížně zvládnutelná.“ (str. 23)

„Dobře odpočinuté děťátko se správnými spánkovými návyky se probouzí veselé a šťastné. Unavené dítě se probouzí mrzuté.“ (str. 57)

„Nikdy nebuďte spící dítě.” (str. 108)

„Čím více odpočatí jste, tím snadněji usnete a spíte. Čím unavenější jste, tím je spánek obtížnější.“ (str. 118)

„Pocity vzteku vůči plačícímu dítěti vás mohou poněkud vyděsit – mít takové pocity je však normální. Můžete mít své dítě velmi rádi a současně nenávidět jeho pláč před spaním. Každý rodič občas zažívá protichůdné pocity ve vztahu ke svému dítěti.” (str. 159)

„Nechat dítě „vyplakat“ není jediný možný způsob, jak ho naučit samostatně usínat. Miminka i větší děti se naučí usínat za předpokladu, že jejich rodiče budou dbát na správné načasování, klidný spánek a důslednost v konejšení jejich pláče.“ (str. 229)

„Nejrozšířenější obavou, která nedovoluje rodičům uložit dítě večer ke spánku dříve, je, že dítě bude příliš brzy ráno vstávat. Ve skutečnosti je pravý opak pravdou. Díky včasnému uložení ke spánku bude dítě spát déle, pozdní uložení ke spánku bude mít naopak za následek příliš časné vstávání. Mějte na paměti, že spánek vyvolává spánek. Není to logické, ale je to biologické.“ (str. 280)

„Únava způsobuje zvýšenou aktivitu. Proto je pro přetažené dítě obtížnější usnout či setrvat ve spánku nebo obojí.“ (str. 292)

Statistiky a zajímavá fakta…

20% miminek trpí nadměrnou mrzutostí či kolikami.

„Zveřejnění průzkumu prováděného u dětí ve věku od sedmi do dvaceti sedmi měsíců ve skutečnosti prokázalo, že pokud se rodiče drželi instrukcí a nepodlehli pláči svých dětí (tato technika se nazývá ‚utišení‘), pocit jistoty malých dětí následkem toho výrazně vzrostl a matky byly méně nervózní.“ (str. 275)

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

Pomalu jsem začínala podléhat depresi a byla jsem nesmírně vyčerpaná v důsledku potíží, které moje dítě mělo s usínáním a se spánkem během noci i ve dne. Po přečtení této knihy (a vracím se k ní znovu a znovu) si mnohem více věřím a dokáži se s potížemi lépe vypořádat. Jsem si vědoma toho, že své dítě nemohu mít zcela pod kontrolou a i nadále občas mívá „špatnou noc“. Podařilo se mi však lépe porozumět tomu, jak zlepšit jeho spánkový režim a poradit si se specifickými poruchami spánku. Možná se nám nikdy nepodaří dosáhnout dokonalého spánku, ale mohu se alespoň opřít o spolehlivé a systematické rady pro případ, že se potíže znovu objeví.

12. Recenze knihy -- Kouzlo lásky a logiky v raném dětství

Autor: Jim Fay & Charles Fay, Ph.D.

Rok vydání: 2000

Vydavatel: Love and Logic Institute, Inc.

Počet stran: 165

Webová stránka autora: http://www.loveandlogic.com

Jazyk vydání: anglický

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Máte dítě v předškolním věku a chcete se naučit vychovávat ho konstruktivně a láskyplně.

„V kostce“…

Vychovávejte dítě tak, aby mělo dobrý pocit ze sebe sama.

Vytvořte si s dítětem pevné pouto založené na lásce a důvěře.

Dovolte svému dítěti dělat spoustu chyb a poučit se z nich již v útlém věku.

Umožněte svému dítěti, aby si vyzkoušelo praktické řešení problémů.

Hlavní myšlenky…

Prvních šest let života dítěte je nejdůležitějších pro jeho kognitivní, emocionální a behaviorální rozvoj. Rodiče mohou svým dětem poskytnout zásadní informace prostřednictvím čtyř základních kamenů Love and Logic:

(1) Vybudujte sebeposouzení dítěte – sebeposouzení rovná se chování dítěte. Pokud ze sebe mají děti dobrý pocit, existuje vysoká pravděpodobnost, že se budou dobře chovat. Ukažte dětem, že je dokážete zvládnout bez velkých problémů. Děti si z toho vezmou myšlenku, že „Když mě rodiče dokáží tak snadno zvládnout, určitě jsem v pohodě!“ Pokud hněv a frustraci nahradíte milými slovy a důrazným, nicméně laskavým přístupem, posílíte tak vlastní sebeposouzení dítěte.

(2) Podíl na přebírání kontroly – dejte dětem na výběr ve věcech, které nepůsobí potíže ostatním a odehrávají se v rámci pevně stanovených hranic, které dodávají dětem pocit, že přebírají kontrolu nad vlastním rozhodováním. Rodiče mohou takto například učinit „vklad“ do dětské „kontrolní banky“ položením jednoduchých otázek typu „Chceš k snídani raději mléko nebo džus?“ Sestavte si seznam věcí, v nichž můžete svým dětem dát na výběr. Klíčem k podílu na přebírání kontroly je, že se jako rodiče ujistíte o tom, že výběr, který dítěti nabízíte, vyhovuje i vám a že jste schopni splnit všechny varianty volby dítěte. Pokud dítěti během dne dáváte na výběr mezi vícero možnostmi, posilujete tak jeho „banku výběru“. Když pak potřebujete z této „banky“ „vybrat“ nebo něco požadujete, bude dítě lépe spolupracovat.

(3) Před vysvětlováním důsledků projevte velkou dávku empatie – Snažte se na chyby svých dětí nahlížet jako na příležitost k učení. Rodiče, kteří mají na paměti lásku i logiku, vědí, že frustrace ze špatného výběru pomáhá dětem vyhnout se chybám. Když k chybě dojde, zajistěte, aby věc měla láskyplný průběh. Cena za chyby u malých dětí je podstatně nižší než cena za chyby u adolescentů. Ocitnete-li se se svým dítětem v potencionální „situaci, kdy se dítě má poučit“, je třeba si klást tyto otázky: a) Může si mé dítě ublížit, pokud se dopustí chyby? (b) Jak se mé dítě z této situace poučí?

(4) Podíl na přemýšlení – Pokaždé, kdy se vaše dítě dostane do potíží nebo udělá chybu, stavte se k této situaci jako k příležitosti k ponaučení. Nechte ho, aby o situaci přemýšlelo více než vy sami. Čím více empatie a pochopení projevíte, tím více přimějete dítě, aby přemýšlelo o nepříjemnostech, které si způsobilo. Čím více hněvu a frustrace projevíte, tím méně bude dítě o situaci přemýšlet – a tím méně se naučí řešit své vlastní problémy.

Kroky…

Podíl na rozhodování

Pokud vše probíhá hladce, přenechejte 99% výběru z možností na dítěti; sledujte, kolik takových “vkladů” během dne zvládnete.

Dávejte na výběr jen v případech, které nejsou nebezpečné a nepůsobí potíže ostatním.

Dávejte na výběr ze dvou možností, s nimiž oběma souhlasíte.

Pokud si dítě nezvolí během 10 sekund žádnou možnost, proveďte výběr za něj.

Vynutitelná prohlášení

Říkejte dětem pouze takové věci, které dokážete vymáhat. Pokud dítě opakovaně žádáte, aby udělalo něco, co nedokážete vymáhat, poškozujete si svou autoritu. Například, namísto opakované žádosti typu „Seber si svoje hračky“ zkuste vynutitelné prohlášení typu „Klidně si seber ty hračky, s nimiž si chceš hrát zítra. Ostatní hračky posbírám já a ty si jejich vrácení budeš muset odpracovat domácími pracemi.“

Stanovte hranice a dodržujte je

U malých dětí, které nerozumějí jazyku, jednoduše změňte jejich polohu. Příklad – dítě sedí ve vysoké židličce a začíná házet jídlem. Použijte empatický výraz typu „ach jo“ nebo „škoda“, následně vyndejte dítě ze židličky a řekněte „Večeře skončila, zdá se, že je čas jít spát.“

U starších dětí rezervujte svou pozornost na šťastné okamžiky. Pokud má dítě záchvat vzteku nebo zlobí, řekněte mu, že je třeba, aby strávilo nějaký čas ve svém pokoji. Dítě zůstane v pokojíčku tak dlouho, dokud se neuklidní. Rodič by měl být poblíž a jakmile se dítě uklidní, měl by vstoupit do pokoje, obejmout dítě a říci „To bylo nepříjemné. Budeš už teď milý?“ Pokračujte ve své předchozí činnosti a již se k jeho chování nevracejte. Dítě se brzy naučí, že je mnohem zábavnější, když se chová dobře, než když zlobí.

Nejlepší je zvolit si jednu frázi a používat ji opakovaně v případech, kdy se něco přihodí, takže dítě ví, co bude následovat, jakmile uslyší „ach jo“ nebo „to je nepříjemné“.

Namísto výhrůžek či varování, řekněte “ach jo” a přejděte k činu.

Toto nelze aplikovat u kojenců či malých dětí v případě, že je nutné uspokojit jejich potřeby.

Jemně odveďte nebo odneste dítě do jeho pokoje.

Řekněte, „Až budeš připraven chovat se mile, můžeš klidně přijít“.

Nezačněte dítě kárat, jakmile přijde; projevte mu náklonnost a začněte znovu tam, kde jste přestali.

Když se děti chovají dobře, užívejte si s nimi.

Citace…

„Když se nás lidé ptají ‚Kdy můžeme začít používat Love and Logic s našimi dětmi?‘ odpovídáme ‚Začněte již od miminka … začněte, když jsou roztomilé, aby jim to vydrželo!‘“ (str. 30)

„Když se děti předvádějí, pak to, co říkají ve skutečnosti znamená ‚Prosím, projev mi svou lásku tím, že mi stanovíš určité hranice!‘“ (str. 31)

„Chcete-li aby vaše děti měly vlastní vnitřní kontrolu a vnitřní svobodu, musíte jim nejprve poskytnout vnější kontrolu.“ (str. 54)

Statistiky a zajímavá fakta…

Schopnost dítěte milovat a respektovat sebe sama i ostatní je primárně určena tím, jak dalece byly v průběhu prvních dvou let jeho života naplněny jeho základní potřeby.

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

Po přečtení knihy je teď mnohem méně pravděpodobné, že jako rodič budu na zlobení svého dítěte reagovat hněvem, frustrací a zoufalstvím. Mám pocit, že dokáži vhodně odpovídat na potřeby své dcery a zajistit tak rozvoj jejích návyků, které zaručí její vývoj ve zdravou, produktivní a milující lidskou bytost.

13. Recenze knihy -- Jak vyzrát na dítě

Podtitul: Poskytněte svému miminku dar nočního spánku

Autor: Gary Ezzo

Rok vydání: 2001 (přepracované & rozšířené)

Vydavatel: Parent-Wise Solutions, Inc.

Počet stran: 252

Webová stránka autora: http://www.gfi.org

Jazyk vydání: anglický

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Se chcete připravit na příchod svého miminka a získat informace o tom jak a kdy ho nakrmit, jaké činnosti mu připravit, když je vzhůru a jak ho přimět ke spánku.

„V kostce“…

Podle tohoto konceptu dokáže většina miminek ve věku 8-10 týdnů spát 6-9 hodin vcelku (v noci). Z toho vyplývá, že děťátko dokáže spát celou noc vcelku brzy, a může se tak vyspat i maminka. Tento koncept je vypracován pro období od narození do 6 měsíců věku dítěte.

Hlavní myšlenky…

Od narození do 8 týdnů kojíte své dítě každé 2,5 až 3 hodiny, počítáno od ZAČÁTKU jednoho kojení do začátku dalšího.

V průběhu 24 hodin tak kojíte dítě 8krát.

K tomu připočítejte další kojení, které potřebuje dítě nebo vy (potřeba stimulace tvorby mléka či úlevy přeplněných prsů).

Neuspávejte dítě houpáním, ale položte ho do kolébky, když je vzhůru, aby se naučilo usnout samo.

Kroky…

Existují 3 základní činnosti, které je třeba si při používání následujícího rozvrhu zapamatovat, a to v uvedeném pořadí: doba kojení, doba bdění a doba spánku.

Toto je příklad 3hodinového intervalu pro získání představy, jak rozvrh funguje. Potřebuje-li vaše dítě interval 2,5 hodiny místo plných 3 hodin, upravte tento rozvrh podle potřeb SVÉHO dítěte. CELKOVÁ doba, kdy je dítě vzhůru, včetně kojení, by měla být 90 minut, přičemž spánek trvá rovněž 90 minut, což dohromady dává 3 hodiny. Jak dítě poroste, tato doba se postupně upraví na 4 hodiny, přičemž se prodlouží doba bdění. Ve věku 24 týdnů (8 měsíců) dítěte bude tento rozvrh odpovídat modelu rodinného stravování: snídaně, oběd, večeře.

Trvalo mi několik týdnů, než se mi podařilo vše sjednotit. Buďte trpěliví a vytrvalí!

Zde je příklad rozvrhu dne. Upravte si časy podle svých potřeb a ZAČNĚTE kojením miminka, poté přičtěte 2,5 až 3 hodiny.

Brzy ráno: 7:00 hod.

1. Krmení: Vezměte děťátko do náruče a začněte ho krmit (z prsu nebo z láhve, z hlediska tohoto programu to není důležité, děti však preferují kojení). Po 15-45 minutách kojení z jednoho prsu (nebo v polovině vypité láhve) děťátko nechte odříhnout. Poté začněte krmit z druhého prsu (nebo mu dejte dopít zbytek láhve). Poté opět nechte odříhnout. Dle potřeby vyměňte plínku, není-li třeba, udržujte děťátko během krmení vzhůru, aby se vydatně najedlo.

2. Bdění: Houpejte děťátko a zpívejte mu. Položte ho do postýlky a nechte ho sledovat hračky nad postýlkou.

3. Spánek: Uložte děťátko ke spánku do postýlky (zajistěte tmu a klid).

Dopoledne: 10:00 hod.

1. Krmení: Nakojte miminko z prsu, z něhož jste naposledy kojila během předchozího krmení, nebo mu dejte láhev s mlékem. Dodržte instrukce k odříhnutí (viz výše) a vyměňte plínku dle potřeby.

2. Bdění: Uložte děťátko do kočárku a vezměte ho na procházku, na návštěvu k sousedům či na jiné pochůzky. Doufejte, že zůstane vzhůru.

3. Spánek: Uložte děťátko do postýlky.

Odpoledne: 13:00 hod.