Subtitle: Jak řešit emocionální bitvy se svými dětmi

Autor: Jan Faullová, M.Ed

Rok vydání: 2000

Vydavatel: Parenting Press Inc.

Počet stran: 127

Webová stránka autora: http://www.raneydesign.com/janfaull

Jazyk vydání: anglický

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Se chcete naučit, jak nepodlehnout mocenským zápasům se svými dětmi.

„V kostce“…

Tato kniha se zabývá každodenními problémy, které rodiče řeší se svými dětmi, jako je např. plnění domácích úkolů a povinností, ukládání k spánku nebo „boj o moc“. Je to skvělá kniha: je čtivá a zajímavá, snadno srozumitelná a díky mnoha jasným příkladům velmi věcná.

Hlavní myšlenky…

Možnost rozhodování

Pokud dítěti nabídnete, aby se samo rozhodlo, ujistěte se, že jste připraveni na obě varianty.

Děti se musí naučit být zodpovědné za svá rozhodnutí. Například vaše dcera se zapíše do kurzu plavání, ale potom se rozhodne tam nechodit. Je důležité, aby si stála na svém rozhodnutí až do konce kurzu.

Pomozte svému dítěti při dělání rozhodnutí, která rozvíjejí jeho schopnosti. Dávejte mu otázky a nabízejte mu možnosti, které pomohou dítěti uspět.

Mocenské zápasy, které vždy prohrajete

Děti mají pod kontrolou mnoho projevů svého chování včetně jedení, spaní a postojů. Můžete dítěti nabídnout zdravé jídlo, ale pokud odmítne jíst, nemůžete ho nutit. A nepřinutíte ho ani k spánku. Stejně tak není ve vaší moci ovládat postoje dítěte ke konkrétním situacím, ale můžete stanovit hranice vymezující jeho chování.

Dávejte svému dítěti najevo, že ho bezpodmínečně milujete

Říkejte mu, že ho máte rádi, objímejte ho, hlaďte ho po zádech a masírujte. Další metodou je věnovat svému dítěti pozornost s využitím správného očního kontaktu a láskyplných pohledů. Je důležité účastnit se aktivit svého dítěte a podvolit se jeho vedení (nikoli se během hry snažit s ním soupeřit nebo ho poučovat). Všímejte si toho, kdy dítě přichází a odchází z pokoje nebo z domu.

Přijměte pocity svého dítěte, aniž byste se snažili je měnit

Můžete projevit dítěti účast, ale netolerujte mu jeho negativní chování. Například dítě žárlí na svou mladší sestru a štípne ji. Je v pořádku mu říct: „Chápu, že žárlíš na svou sestřičku, ale nedovolím ti, abys ji štípal.“

Pomáhejte svému dítěti

Je dobré učit dítě zodpovědnosti, ale pokud ho něco stresuje, například že ztratilo svůj domácí úkol, je v pořádku pomoci mu ho najít. Využijte danou situaci jako příležitost něčemu ho naučit.

Kroky…

„Pokud musíte říct dítěti ,ne’, řekněte ,ano’ něčemu jinému.“ Například můžete zakázat svému synovi, aby šel sám se svým kamarádem do parku, ale pokud se zeptá, zda by mohl uvařit špagety s rajčatovou omáčkou, dovolte mu to, i když tím riskujete velký nepořádek! Uspokojíte tím jeho potřebu nezávislosti.

„Dávejte dítěti na vybranou, diskutujte s ním o možných rozhodnutích nebo dělejte průběžně kompromisy.“ Dítě si například nechce obout boty do školy. Můžete mu nabídnout, aby si vybralo ze dvou párů bot, a pokud to nezabere, můžete mu říct, že buď se obuje, nebo půjde do školy naboso. V příkladu uvedeném v knize se dotyčná dcera trochu styděla jít do školy bez bot, a proto se raději rychle obula.

„Vymyslete motivační program, nabízející možnost buď pracovat, nebo nepracovat ve spojení s odměnou.“ Vaše dítě chce například kosmickou loď Lego, ale neplní své domácí povinnosti. Můžete mu kosmickou loď slíbit výměnou za to, že své povinnosti splní. Motivační program lze ale využívat jen omezenou dobu. Jakmile se z daného postupu stane zvyk, systém odměňování přestává fungovat. Také je třeba, abyste ve dnech, kdy se dítě rozhodne nesplnit svůj domácí úkol nebo povinnost, zachovali chladnou hlavu. Můžete mu to přátelsky připomenout, ale pokud se dítě rozhodne neudělat, co má, nepovolujte uzdu svým emocím.

„Nabídněte dítěti varianty, které mohou mít různé důsledky.“ Například otec chce, aby si jeho tři synové po příchodu domů uklidili školní pomůcky. Zavolá na ně z vedlejšího pokoje, aby to udělali. Chlapci ho ignorují. Rozhněvaný otec k nim později vejde do pokoje a jejich školní věci sklidí. Už předtím zavedl pravidlo, že televize zůstane vypnutá a lednice zavřená, dokud nebudou školní věci sklizené. Vysvětlil synům daná pravidla a jejich důvody. Dva mladší chlapci rychle poslechli. Nejstarší se rozzlobil, ale protože byl otec důsledný, také on po několika dnech poslechl.

„Dosahujte kompromisů formálním vyjednáváním.“ V případě některých mocenských zápasů je nutné, aby se zúčastnění členové rodiny zapojili do formálního vyjednávání. Je třeba jasně identifikovat daný problém, zapsat si poznámky, zamyslet se a dané myšlenky zrevidovat. Nakonec je třeba zvolit konkrétní řešení a vyzkoušet ho.

Citace…

„Mocenské zápasy představují emocionální bitvy mezi rodiči a dětmi, ve kterých jde o to, kdo má věci pod kontrolou… Vaším úkolem je učit, vychovávat, ovlivňovat, zajišťovat svým dětem bezpečí, zdraví, předávat jim hodnoty a vést je, dokud nebudou dost staré na to, aby samy nacházely správný směr. Na druhé straně děti touží po nezávislosti a přejí si o sobě samy rozhodovat. Přirozené napětí mezi těmito dvěma pozicemi může vyústit v emocionální bitvu mezi vůlí dítěte a rodičů neboli v boj o moc.“ Str. 7

„Rodiče musí udržovat rovnováhu. Pokud nechávají příliš mnoho rozhodnutí na svých dětech, jedná se o přehnanou benevolenci. Přistupují tak k rodičovství s postojem „dělej si, co chceš“. Dětem tím v podstatě sdělují, že nemají zájem nebo energii zabývat se tím, co dělají. Této benevolenci se lze vyhnout tím, že si ponecháte kontrolu nad oblastmi týkajícími se bezpečí, zdraví a hodnot důležitých pro rodinu… Pokud ale dítěti dovolujete a povzbuzujete ho, aby dělalo menší rozhodnutí, která jsou pro něj důležitá, zdravým způsobem tak budujete jeho sebeúctu.“ Str. 18-19

Statistiky a zajímavá fakta…

Někteří rodiče, zastávající v zaměstnání vyšší pozici, se (mylně) domnívají, že mohou přistupovat ke svým dětem stejným a často diktátorským způsobem jako ke svým podřízeným.

Rodiče, kteří mají pocit, že jsou bezmocní, mohou začít ovládat své fyzické chování, a tak se zaplést do emocionálních zápasů o moc. Například žena, která má dominantního manžela, se může začít chovat dominantně ke svým dětem. Str. 94

Perfekcionističtí rodiče mají potřebu ovládat chování svých dětí, které se odchyluje od jejich měřítek nebo postojů. Například rodiče mohou zakázat svému dítěti nosit oblečení, které se k sobě nehodí.

V mocenských zápasech mohou uvíznout také rodiče, kteří mají často nerealistická očekávání ohledně chování nebo úspěchů svých dětí.

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

Kniha se mi velmi líbila. Pomohla mi identifikovat, kdy probíhá boj o moc. Také mi pomohla pochopit, proč moje děti občas potřebují mít věci pod kontrolou a být „na koni“. Je dobré vědět, že někdy je v pořádku danou situaci řešit, zatímco jindy je vhodné dát věcem volný průběh.

© 2014 The Family Resource Library

 

Avtor: Paul David Tripp

Leto izdaje: 1997

Založba: P&R Publishing

Število strani: 293

Avtorjeva spletna stran: http://www.paultrippministries.org

Jezik: angleški

To knjigo morate prebrati, če …

imate najstnika ali otroka v prednajstniškem obdobju in se želite naučiti, kako naj se z njim sporazumevate, da boste izgrajevali vajin medsebojni odnos in bo otrok rasel v poznanju Boga.

Na kratko

Knjiga staršem pomaga prepoznati greh v lastnem življenju, ki ovira njihov odnos z otrokom in z Bogom, ter z grehom opraviti. Starši lahko nato učinkoviteje izkoriščajo priložnosti, ko lahko Božjo besedo aplicirajo v težavnih situacijah najstniškega življenja in se osredotočijo na najvišji cilj starševstva: pomagati otrokom, da bodo vzljubili Boga.

Ključne misli

Najstniška leta so polna priložnosti, da lahko otroke poučujemo in vodimo. Vendar pa greh v življenju staršev le-tem preprečuje, da bi te priložnosti izkoristili. Po Božjem načrtu se otroci najosnovnejših življenjskih načel naučijo v družini: kako je vse povezano z Bogom, kako ljubiti drug drugega in kako prositi Jezusa za odpuščanje grehov.

Starši morajo otroke sredi težav in izzivov najstniških letih voditi v iskanju upanja v Kristusu. Najstniki se nagibajo k temu, da se osredotočajo na svoj videz, lastnino in sprejetost pri drugih; a pod tem površjem poteka globlji duhovni boj za njihovo srce. Starši morajo najstnikom pomagati prepoznati tiste vidike družbe, ki nanje vplivajo negativno, jih voditi pri apliciranju Božje besede v konkretnih situacijah in jih uriti, da se znajo modro odzivati na izzive, s katerimi se srečujejo, in tako razvijajo svoja osebna prepričanja.

Najvišji cilj starševstva je, da bi najstniki razvili globoko, pristno lakoto po Bogu: po poznanju njega, po ljubezni in spoštovanju do njega. Starši morajo najstnikom pomagati prepoznati področja, kjer mora človek rasti, preden so pripravljeni oditi zdoma. Z otrokom se morajo nenehno pogovarjati, v pogovoru naj ga usmerjajo v kesanje in upanje.

Od branja k dejanjem

V 2. poglavju teče beseda o tem, da starši v odnosu z otroki pogosto iščejo uteho, spoštovanje, občudovanje, občutek uspešnosti in moči. Prepoznajte te težnje kot škodljive malike in jih opustite.

Stopite k otroku in priznajte grehe v svojem srcu, ki ovirajo vaš odnos z otrokom.

Vzemite si čas in ugotovite, kaj vaš otrok méni o kakšni konkretni svoji težavi, s katero se spoprijema, in razmislite, kako lahko v tej situaciji aplicirate Božjo besedo.

V 9. poglavju preberite, katere so možne negativne naravnanosti najstnikov (relativizem – prepričanje, da je resnica relativna, odvisna od mnogih, npr. osebnih dejavnikov; individualizem; pretirano pripisovanje pomena čustvom in pretirano, neumestno izražanje čustev; pretirano osredotočanje na sedanjost; materializem; teženje po avtonomnosti za vsako ceno; vztrajanje na poziciji žrtve). Ugotovite, ali kaj od tega opazite pri svojem otroku, in katere alternative ponuja Sveto pismo.

Kako je knjiga vplivala na moje starševstvo

Knjiga mi je pomagala prepoznati greh v svojem življenju, s katerim se moram spoprijeti, saj se moji otroci bližajo najstništvu. Pomagalo mi je, da si jemljem več časa za pogovor z otroki o tem, kaj razmišljajo in s kakšnimi težavami se spoprijemajo. Pomagalo mi je tudi, da sem se osredotočila na najvišjo prioriteto starševstva: pomagati otroku, da ima odprto srce za Boga.

Avtor: Dr. Kevin Leman

Leto izdaje: 1995

Založba: Thomas Nelson Publishers

Število strani: 353

Avtorjeva spletna stran: http://www.lemanbooksandvideos.com

Jezik: angleški

To knjigo morate prebrati, če …

se želite naučiti, kako svojim otrokom pomagati, da pridobijo pozitivno samopodobo, in s tem vzgojiti samozavestne, sposobne in odgovorne mlade odrasle.

Na kratko

Dr. Leman razlaga, kako pomembno je otrokom pripomoči k pozitivni samopodobi. Temu pravi ‘zavarovanje otrokovega samospoštovanja’. Navaja primere, kako razvijati pozitiven odnos z otrokom pri discipliniranju otroka, privzgajanju odgovornosti, hvaljenju in mnogih drugih starševskih veščinah.

Ključne misli

Zdrava samopodoba ne vodi v sebičnost ali ošabnost; pravzaprav ju celo preprečuje. Zdrava samopodoba otroku pripomore k samozavesti in samospoštovanju brez domišljavosti in nadutosti. Naša starševska dolžnost je ugotoviti, kako otrokom privzgojiti dobro samopodobo s primernim spodbujanjem, discipliniranjem, poslušanjem, spoštovanjem in odzivanjem na otrokovo osebnost. Vzpostaviti moramo sistem discipliniranja, ki ni niti avtoritaren niti permisiven.

Večina otrok ima dve osnovni potrebi: biti vreden in biti vreden ljubezni.

Otrokova samopodoba ima neposreden učinek na njegovo vedenje, bodisi dobro bodisi slabo. Vse oblike vedenja imajo namen, in kadar se otrok vede slabo, je njegov cilj eden od naslednjih:

pridobiti pozornost,
s silo pridobiti nadzor,

izogniti se pritisku in pričakovanjem s tem, da naredi vtis nezadostnosti, maščevati se.

Vsi otroci se rodijo kot iskalci pozornosti. Kako se odzivate na njihove poskuse, da bi pridobili pozornost, ima neposredno opraviti s tem, ali bo njihovo vedenje, s katerim poskušajo pridobiti pozornost, negativno ali pozitivno. Nikar premočno ne odreagirajte na to, kar otrok pravi ali stori, in poskušajte pokazati zanimanje, ne da bi na otroka psihično preveč pritiskali.

Od branja k dejanjem

Vidiki zdrave samopodobe so sprejemanje in potrjevanje, pripadanje in kompetentnost. Otroci, ki se počutijo sprejete in priznane, vedo, da so vredni ljubezni in da so mami in očetu pomembni. To dosežemo s spodbujanjem in objemanjem otroka ter s preživljanjem časa z njim. Občutek pripadnosti je eden najzgodnejših zidakov samopodobe vsakogar. Najboljši način, da pri otrocih razvijemo ta občutek, je, da jim damo občutiti njihovo pripadnost družini. Občutek pripadnosti otroku pravi: »Vreden sem. Pomemben sem. Spadam.« To bo otroku tudi pomagalo spoprijemati se z neizogibnimi zavrnitvami, ki ga bodo v življenju občasno doletele. Otroci z dobro samopodobo zmorejo; rečejo si: »Zmogel bom!« Če kaj zmoreš in dosežeš, naj bo to še tako majhna stvar, ti ta dosežek dá občutek lastne vrednosti.

Šest osnovnih pravil za funkcionalnost družine: bodite odločni, a pravični;
zahtevajte – in izkazujte – spoštovanje;
učite se iz napak;

bodite odprti in iskreni, ne skrivajte se za masko;

prava ljubezen vključuje meje;

o svojih vrednotah ne govorite le, temveč jih živite.

Zlato pravilo starševstva: ravnajte z otroki, kot bi želeli, da oni ravnajo z vami.

Med ljubeznijo in mejami mora vladati ravnotežje. Otroke ljubiti ne pomeni, da jim daste vse, kar hočejo, ali da zanje vse storite.

Šest načel življenjske discipline:
vi imate zdravo avtoriteto nad svojimi otroki;

otroci naj bodo odgovorni za svoja dejanja; pustite, da je življenje učitelj;
naj govorijo vaša dejanja, ne besede; vztrajajte pri svojem;

najprej odnosi, potem pravila;
otroka ne morete odgovornosti naučiti; naložite mu odgovornost in pustite, naj se nauči biti odgovoren;

Pomembni navedki

Dr. Dinkmeyer pravi: »Otrok, ki sebe doživlja kot vrednega in koristnega, nima potrebe, da bi razvil uničevalne vzorce. Ne bo posegel po drogah in postal uporniški. Postal bo kooperativen, odgovoren in pozitivno naravnan do svoje družine. Njegov odnos do staršev bo zaznamovan z medsebojnim zaupanjem in spoštovanjem.« Str. 5

»Ko začnete oblikovati svoj sistem vzgoje, vam odločen, a pravičen pristop omogoča veliko prilagodljivosti in prostora za neuspeh. Otroci smejo svobodno razmišljati, spraševati in ne soglašati s starši. Smejo biti jezni, razočarani, žalostni, preplašeni, svoja čustva smejo izražati na primeren način. Z odločnim, a pravičnim pristopom priznavamo otrokovo jezo in otroku pomagamo to jezo izraziti neuničevalno in nežaljivo. ‘Če želiš kričati, boš morala to početi v svoji sobi. Ko se boš umirila, se nam lahko spet pridružiš in se lahko pogovorimo.’« Str. 54

»Vzgajati otroke brez zdravih vrednot, prepričanj in moralnih stališč pomeni vzgajati otroke, ki ne vedo, v kaj verjamejo ali kdo so – to pa sta ključni sestavini dobre samopodobe.« Str. 63

»Ni boljšega sredstva za izgradnjo dobre samopodobe in občutka lastne vrednosti, kot je vednost, da si stvaritev vsemogočnega Stvarnika – da si nekdo, ne pa ‘kar nekaj’, nekakšen plod naključja.« Str. 66

»Če starši niso pripravljeni stati za svojimi stališči in otrok učiti večnih vrednot, kot je moralnost, kje se jih bodo otroci lahko naučili?«

Kako je knjiga vplivala na moje starševstvo

Človek se zlahka ujame v zanko neštetih vsakdanjih opravil, povezanih z z otroki, in se pogosto nevede kar prepusti toku. Ta knjiga mi je pripomogla k spoznanju, da se moram zavestno truditi, da bi vsakemu otroku posebej s svojim starševskim odnosom in ravnanjem krepila samospoštovanje. Veliko pozorneje otroke spodbujam, da naloge opravijo sami in tako doživijo občutek uspeha ob opravljenem delu. Več časa preživim tako, da otroke samo objemam in jih brezpogojno ljubim. Vsak dan veliko razmišljam o tem, kako lahko izboljšam samopodobo svojih otrok.

© 2014 The Family Resource Library

Avtor: dr. James Dobson

Leto izdaje: 1970, 1992

Založba: Tyndale House Publishers, Inc

Število strani: 251

Avtorjeva spletna stran: http://www.focusonthefamily.com

Jezika: angleški, češki

To knjigo morate prebrati, če …

se želite naučiti učinkovitega in ljubečega discipliniranja otrok. Ob spodbudnih besedah dr. Dobsona se boste naučili, kako postavljati meje v svojem domu.

Na kratko

Avtor v knjigi razlaga, kako lahko z zdravorazumsko vzgojo otroke blago discipliniramo ter jim s podkrepljevanjem privzgajamo pozitivno vedenje in jih odvajamo od negativnega vedenja. Knjiga pomaga tudi učiteljem pri reševanju težav z učenjem in disciplino v šolskem okolju.

Ključne misli

Ljubeča disciplina, če jo pravilno izvajamo, deluje. Med discipliniranjem in kaznovanjem je razlika: discipliniranje je usmerjeno proti vedenju, kazen proti storilcu. Besedno nagrajevanje je odlična stvar; starši naj ne pozabljajo otroku povedati, kako radi ga imajo, in krepko pohvaliti želeno vedenje. Drugače rečeno, neželeno vedenje preprosto spreglejte. Resno discipliniranje, kot je šeškanje, je umestno le, kadar otrok staršu zavestno kljubuje, nikakor pa ne v primeru otročje neodgovornosti.

Drugi del knjige je namenjen učiteljem/vzgojiteljem in govori o tem, kako v učilnici vzpostaviti disciplino in strukturo, ki učitelju omogoča od učencev zahtevati določena vedenja. Eden od namenov izobraževanja je otroke pripraviti za odgovornosti pozneje v življenju (pravočasnost, domače naloge, pripravljenost na pouk, dobri medsebojni odnosi, vztrajanje do dokončanja dela itn.)

Od branja k dejanjem

Zdravorazumska vzgoja otrok:

Ključni dejavnik je privzgajanje spoštovanja do staršev.
Najprimernejše obdobje, da utrdite svoj položaj, je v času, ko je vaš otrok še kobacač; blago, a vztrajno si zagotovite vodstveni položaj. Na kljubovalni »Nočem!« ali »Tiho bodi!« se ne odzovite kar takoj s šeškanjem. Če si pravilno interpretirate otrokovo sporočilo, ki tiči za njegovim negativnim vedenjem, lahko otroka primerno disciplinirate in sledite cilju: ohraniti otrokovo spoštovanje.

Najboljša priložnost za pogovor je po discipliniranju.
Otrok takrat od vas želi zagotovilo, da ga imate še vedno radi; objemite ga in mu pokažite, da ne zavračate njega, temveč le njegovo vedenje.

Otroka obvladujte brez godrnjanja (to je izvedljivo!).

Otrok ne zasipajte z materialnimi stvarmi. »Če nikoli ne dovolite, da bi otrok po čem hrepenel, ne more občutiti veselja, ko to končno prejme.« Str. 45

Vzpostavite ravnotežje med ljubeznijo in disciplino.
Poskrbite, da bo otrok vedel, kdo je glavni; pokažite mu, da ga imate radi; bodite do njega spoštljivi in dostojanstveni in od njega zahtevajte prav tak odnos do vas samih.

Še ena tema, o kateri govori dr. Dobson v svoji knjigi, je t. i. zakon podkrepljevanja. Trdi, da se bo »vedenje, ki doseže želene posledice, ponavljalo«. Vse nas motivira tisto, kar nam je prijetno; ta načelo je lahko koristno orodje za privzgajanje odgovornega vedenja. En način je uporaba nagrad; a nagrado je treba podeliti hitro. Ni treba, da so nagrade materialne stvari; vedenje lahko podkrepimo s čimer koli prijetnim (npr. s pohvalo). Vse, kar je otroku všeč, lahko služi kot podkrepitev. Otroci so si tako različni, da nekdo potrebuje le strog pogled, da bi se zavedel, kdo je glavni, medtem ko pri kom drugem zaležejo le energični in celo boleči disciplinski ukrepi.

Kadar discipliniranje spodleti, so razlog ponavadi napačni disciplinski ukrepi. Za neuspeh je nekaj osnovnih razlogov. Največja težava je redko in nenavadno discipliniranje. Starši morajo biti pri discipliniranju otrok vztrajni in dosledni. Zgodi se lahko tudi, da je otrok preprosto bolj trmast od starša – in to oba vesta.

Ločimo lahko tri posebnosti otrok, zaradi katerih otroci pri učenju mogoče ne morejo držati koraka z vrstniki. Otrok mogoče nekoliko zaostaja v razvoju; v tem primeru pomaga, če ga zadržimo še eno leto v istem razredu. Nekateri otroci se ne morejo učiti tako hitro kot vrstniki. Pomagamo jim lahko tako, da jim na primer omogočimo individualno učenje branja, jih varujemo pred bolečino neuspeha in se nenehno zavedamo, da uspeh rodi uspeh. Spet drugim otrokom primanjkuje samodiscipline, da bi se lahko motivirali k uspešnemu delu. Takšnega otroka motivirajte tako, da mu postavljate cilje s pozitivnimi podkrepitvami.

Pomembni navedki

»Hladni in strogi starši lahko otrokom škodujejo za vse življenje.« Str. 12

»Odnos starš-otrok je za otroka prva in najpomembnejša oblika socialne interakcije.« Str. 18

»Starševa demonstracija avtoritete gradi spoštovanje bolj od katerega koli drugega procesa.« Str. 35

»Discipliniranje najstnikov naj vključuje izgubo privilegijev, finančne odtegljaje in druge nefizične ukrepe.« Str. 72

»Besedno podkrepljevanje je lahko za človeka najmočnejši motivator.« Str. 92

»… koristna formula za obvladovanje otrok in najstnikov: svoje želje čim bolj podkrepite z argumenti. Najmanj učinkovita motivacija pa je vaša jeza /…/«

Razno

Iz 11. poglavja: Trenutki za mamo:

rezervirajte si nekaj časa samo zase – na prednostni seznam uvrstite tudi sami sebe.

Ne živcirajte se zaradi stvari, ki jih ne morete spremeniti.

Velikih problemov ne rešujte pozno zvečer; takrat se vse zdi težje rešljivo, sprejete odločitve pa so pogosto bolj čustvene kot razumske.

Poskusite si narediti seznam; seznam stvari, ki jih je treba opraviti, precej pripomore k naši sproščenosti.

Prosite za pomoč Boga; vse odgovore na vprašanja starševstva lahko najdemo v molitvi in osebni prošnji Bogu, našemu Stvarniku.

Kako je knjiga vplivala na moje starševstvo

Zdaj imam orodje, ki mi pomaga vzgajati otroke v discipliniranem in ljubečem okolju. Ne bojim se jih več disciplinirati ali jih (po potrebi) našeškati, saj vem, da vsa ljubezen in vsi lepi skupni trenutki pripomorejo k temu, da to discipliniranje samo še krepi naše medsebojne vezi. Zdaj vem tudi, kako lahko s podkrepljevanjem spodbujam pozitivno vedenje.

© 2014 The Family Resource Library