MENU

Where the world comes to study the Bible

Report Inappropriate Ad

29. Recenze knihy -- Respektovat a byt respektován

Název knihy: Respektovat a být respektován

Autor: Pavel Kopřiva, Tatjana Kopřivová, Jana Nováčková, Dobromila Nevolová

Rok vydání: 2008

Vydavatel: Spirála, Kroměříž

Počet stran: 286 Webová stránka autora | www.zkola.cz/respektovat

Celá kniha k dispozici v: česky

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Nechcete své děti vychovávat tak, jak jste sami byli vychováváni a zároveň neznáte jiné přístupy… Dozvíte se zde, co je neefektivní a jak neefektivní rodičovské přístupy korigovat. Kromě teorie kniha nabízí i konkrétní příklady komunikace s dětmi (a nejen s nimi…)

„V kostce“…

Publikace si klade za cíl zprostředkovat rodičům velmi cenné informace pro výchovu dětí, a to bez ohledu na jejich věk. Autoři věří, že kromě lásky je další nezbytnou podmínkou úspěšné výchovy respekt k dětem. Domnívají se, že k tomu, aby se děti chovaly s respektem k druhým lidem, musí zažít respekt od dospělých na sobě samých.

Hlavní myšlenky…

  • Největším rizikem trestů je přenášení mocenského modelu do dalších vztahů a vtahování dalších účastníků do vyčerpávající hry kdo s koho.
  • Kdykoliv vyžadujeme od dětí poslušnost (chováme se autoritativně), učíme je vlastně nepřijímat zodpovědnost za své jednání a nedáváme jim možnost pocítit přirozené důsledky.
  • Nelze vychovávat autoritativně a pak očekávat, že se děti budou chovat demokraticky.
  • Prubířským kamenem úspěšné výchovy je to, jak se děti chovají v naší nepřítomnosti.
  • Žádoucím protipólem poslušnosti není neposlušnost, ani „dělat si co chci“. Je to zodpovědnost, která se nepodřizuje druhé osobě (autoritě), ale řídí se správností věcí, zvnitřněnými hodnotami. Je velký rozdíl mezi „řídit se něčím“ a „podřídit se někomu jen proto, že to chce“.
  • Poslušné dítě může být zbožným přáním i pýchou řady nepoučených rodičů. Když se pak takové dítě třeba „chytne party“, nešťastní rodiče často říkávají: „Vždyť on to byl takový hodný, poslušný chlapec (poslušná dívka)…“ Vlastně se nic nezměnilo. Dítě je stále poslušné. Jenže teď poslouchá někoho jiného.
  • Alternativou k odměnám ve výchově je uspořádat podmínky pro činnosti a chování dětí tak, aby mohly prožívat pozitivní přirozené důsledky těchto činností a chování.
  • Stejné principy, které platí doma, mohou úspěšně fungovat i ve školním prostředí. Učitelé, kteří se zaměřují na budování vztahů se studenty, vytvářejí emočně bezpečné prostředí a poskytují studentům možnost spoluvytvářet pravidla, často dosáhnou lepší spolupráce.

Kroky…

  • Chovat se k dětem tak, aby to nezraňovalo jejich lidskou důstojnost. Základním vodítkem při tom je nedovolit si k nim nic, co nechceme, aby si ony dovolily k nám.
  • Vyhýbat se slovům vždycky, nikdy, pořád…, nevyčítat a neobviňovat. Vyhýbat se poučování, vysvětlování a moralizování: Měl/a by sis uvědomit, že… Nekritizovat a nezaměřovat se na chyby: Tohle jsi udělal/a špatně! Větami typu Ty mě jednou utrápíš… své děti citově vydíráme. Podobný efekt mají urážky a ponižování, ironie a shazování: To ses teda vyznamenal! Nesrovnávat své dítě s někým, komu jde něco lépe (např. jezdit na kole).
  • Namísto toho zaujměte pozitivní přístup. Pozorujte: Vidím, že jsi…; vysvětlujte nebo informujte: Pomůže, když…; vyjádřete očekávání: Potřebuji, abys…; nabídněte možnost výběru: Vyber si to či ono…; podpořte zodpovědnost: Co s tím uděláme…
  • Vyhýbat se křiku. Křik je většinou projevem hněvu, zlosti, ale také bezmoci.
  • Přibírat ke spoluúčasti, předávat zodpovědnost: „Co s tím uděláš/uděláme? Conavrhuješ? Co si o tom myslíš? Co by ti pomohlo?“
  • Umožnit volbu – nabídnout více možností, jak problém vyřešit (Zkusíme to stihnout společně nebo si rozdělíme úkoly?).
  • Věnovat pozornost emocím (empatie, já-výroky), teprve potom přejít k racionálnímu, tj. efektivnímu řešení problému.
  • Reagovat empaticky znamená aktivně naslouchat, pojmenovat pocity, záměry a očekávání druhé osoby, vyjadřit jí podporu.
  • Tím se děti i dospělí učí, že mít emoce je v pořádku.
  • Namísto trestů nechat přiměřeně dopadnout důsledky nesprávného jednání.
  • Namísto pochval, použít zpětnou vazbu a ocenění.

Různé…

Odměny a pochvaly. Jedná se jednoznačně o kapitolu, která rozdělí rodiče na (minimálně) dva tábory. Cílem této teorie je rozpoznat záměr, aniž dojde k nějakému „hodnocení“ jako špatné, dobré, apod. Pochvaly/odměny či důsledky jsou aplikovány na základě činů. (Např. „Udělal jsi hodně práce, abys dostal dobrou známku“, namísto „Jsi chytrý chlapec“.) Většina mých kamarádek tuto kapitolu, resp. argumenty v ní obsažené, neuznává. Já zatím stojím někde uprostřed, je to pro mne zcela nová teorie, kterou v sobě musím nejprve „zpracovat“.

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

Například jsme přestali určité projevy chování 4letého syna nazývat „zlobením a naschvály“ a začali s nimi pracovat, s trpělivostí a snahou porozumět jim. Namísto trestání a hlavně vyhrožování, byť šlo „pouze“ o zákaz pohádky, se snažíme (ne vždy se to podaří) zvolit formu, která syna neponižuje. Výsledky se dostavily až po nějaké době (proto zmiňuji trpělivost), byly ale významnou motivací k pokračování v tomto duchu.

Ve chvílích únavy či jiné nepohody je velmi těžké nesklouznout k automaticky vynucované poslušnosti, již si ze svého dětství neseme. Začínám však pociťovat, že moudrost obsažená v knize je platná i mimo mou rodičovskou roli. Jak uvádí jedna z autorek: „Budeme-li se chovat k druhým s respektem a od nich respekt očekávat…, budeme si víc vážit sebe samých a nebudeme tak závislí na mínění druhých“.

© 2014 The Family Resource Library

Related Topics: Book Review, Parent Resources, Christian Home, Fathers, Mothers, Parenting

Report Inappropriate Ad