MENU

Where the world comes to study the Bible

21. Recenze knihy -- Pastýřem dětského srdce

Autor: Tedd Tripp

Rok vydání: 2005 (1995)

Vydavatel: Návrat domů, Praha ČR, http://www.navrat.cz (Shepherd Press)

Počet stran: 188 (237)

Webová stránka autora: http://www.shepherdpress.com/blog/notes-from-tedd-tripp

Jazyk vydání: anglický, český

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Se chcete seznámit s biblickým přístupem k rodičovství, který se zaměřuje na kořen problému – postoj srdce.

„V kostce”…

Stav srdce je základem toho, proč děti dělají konkrétní věci. Pokud nedojde k proměně srdce, nemůže dojít ani ke skutečné změně chování. Abyste dosáhli změny chování, potřebujete pochopit „stav srdce“ svého dítěte a důvod, proč se chová tak, jak vidíte.

Hlavní myšlenky…

Důslednost je klíčem k bezpečí, utvářející pohled dítěte na svět. Kladení otázek vám pomůže pochopit, co se děje v srdci dítěte. Důvody jeho chování lze identifikovat pouze tehdy, když pochopíte „stav jeho srdce“.

Chování nepředstavuje hlavní problém; změna chování není nutně známkou proměny srdce. Tato skutečnost je základním předpokladem všech vztahů, a to nejen s dětmi, ale i s dospělými.

Rodiče si potřebují uvědomit, že to, co se děje doma nebo ve škole, může vyvolávat u dítěte projevy chování, které ovlivňují jeho srdce. Příklady: rozvod, stres, dlouhá pracovní doba rodičů, manipulativní postoje, drogy, problémy se spolužáky, špatné známky, pocity nejistoty.

Kroky…

Dbejte na to, abyste byli se svým manželem/manželkou důslední v tom, jak posuzujete „stav srdce“ svého dítěte, jaká kázeňská opatření přijímáte a jak dítěti sdělujete, o jaké změny v jeho chování vám jde.

Vynasnažte se pochopit, co vaše dítě za účelem proměny chování potřebuje. Pokud dítěti pomůžete pochopit jeho chování a stav jeho srdce, dosáhnete trvalé změny.

Rodinné modlitby a spoléhání na Bibli za účelem nalezení pokoje, radosti a posily může mít nesmírný dopad jak na dítě, tak na rodiče.

Schopnost říct „Promiň“ nebo „Udělal jsem chybu“ vám coby rodičům otevře dveře ke komunikaci a je pro dítě dokladem bezpodmínečné lásky.

Potřebujeme duchovně vést své děti, aby si vypěstovaly biblické postoje. Podepíráme je Písmem, aby zjistily odpověď na otázku „proč“.

Citace…

Písmo učí, že srdce je řídícím centrem života. Život člověka je odrazem jeho srdce. V Přísloví 4,23 se píše: „Především dobře chraň své srdce – právě z něj všechen život vychází.“ (str.3).

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

Před tím, než jsem si přečetla tuto knihu, mě zajímaly a spatřovala jsem řešení v poznatcích, které jsem se dozvěděla o vývoji dítěte a psychologii na vysoké škole. Sekulární průprava mi sice pomohla pochopit, jakými fyziologickými a emocionálními stadii dítě prochází, ale otázky duchovnějšího rázu pro mě zůstaly nezodpovězené.

Na příkladu své vlastní dcery jsem si uvědomila, že sekulární metody často přinášejí jen dočasné změny, a nikoli trvalé výsledky, kterých jsem si u svého dítěte přála dosáhnout. Chtěla jsem, aby se dcera naučila být disciplinovaná a měla dobrý postoj. Je třeba, aby ve svém srdci sama chtěla dělat, co je správné, tedy ne proto, že ji k tomu vždy přinutím.

Když jsem pracovala s hluboce zraněnými a odmítnutými dětmi v Africe, zjistila jsem, že jim můžete pomoci k uzdravení jedině tím, že pochopíte, co je v jejich srdci. Mnoho sekulárních postupů zaměřených na důslednost představuje skvělou pomůcku, ale rozhodujícím faktorem je, že změna chování nenastane, pokud nedojde k proměně srdce. To bylo to nejdůležitější, co jsem si uvědomila i ve vztahu ke starším dětem. Pokud uděláte chybu, je důležité být pro dítě příkladem pokory a omluvit se. Nikdy není příliš pozdě na to, pozměnit svůj přístup ke starším dětem. Velmi mě povzbudilo, když jsem se mohla omluvit své dospělé dceři za věci, které jsem v období jejího dětství nezvládla dobře. Bůh je skvělý odborník na obnovu a kniha je povzbuzením pro každého rodiče.

© 2014 The Family Resource Library

Related Topics: Book Review, Parent Resources, Christian Home, Fathers, Mothers, Parenting

22. Recenze knihy -- Sourozenci bez rivality

Autor: Adele Faberová & Elaine Mazlishová

Rok vydání: 2009 (1987)

Vydavatel: CPress (HarperCollinsPublishers)

Počet stran: 176 (246)

Webová stránka autora: http://www.fabermazlish.com

Webová stránka knihy: http://www.knihy.cpress.cz/KZ0093

Jazyk vydání: anglický, český

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že …

Chcete, aby spolu vaše děti lépe vycházely a vytvořily si mezi sebou dobrý vztah.

„V kostce”…

Rivalita mezi sourozenci je běžnou součástí vyrůstání. Aby v této době nedošlo k narušení vztahů mezi dětmi, nabízí tato kniha nástroje, díky nimž se děti naučí spolu vycházet podstatně pozitivnějším způsobem.

Hlavní myšlenky …

• Rivalita mezi sourozenci je běžná; není to nic, čeho je třeba se obávat. Naopak, bereme ji jako „třídu“,v níž se děti učí formovat zdravé vztahy. Všechny další dovednosti, které se v rodině naučí, jako je zvládnutí konfliktních situací, zklamání při neprosazení vlastní vůle, dělení se o věci, apod., si odnášejí do života.

• Uznání negativních pocitů vůči svým sourozencům je zásadní pro vytváření pozitivních pocitů. Naším úkolem je dát dětem prostor k vyjádření a uznání těchto pocitů.

• Vzájemné srovnávání dětí, ať už v pozitivním či negativním významu, je škodlivé.

• Jednat s dětmi individuálně je podstatně důležitější, než jednat vždy spravedlivě. Děti chtějí pocítit, že jsou milovány a chtějí, abychom respektovali jejich individualitu. Jsou jedinečné a jedinečné jsou i jejich potřeby.

• Nikdo (rodiče, dítě, sourozenci) by neměl dítě uzavírat do jakékoli role. Rodiče by nikdy neměli dětem přisuzovat nálepky (nepořádník, chytrolín, stydlín), dokonce ani v případě, kdy si myslí, že je tím oceňují.

• Pokud tyto principy začleníte do svého rodinného života, rivalita mezi dětmi se zmenší a dobré vztahy převáží.

Kroky…

• Nesnažte se, aby vaše děti byly „nejlepšími přáteli“. Zaměřte se na to, abyste je vybavili dovednostmi (např. naslouchání) a postoji (např. skromnost), které budou ve vztazích potřebovat.

• Uznejte pocity svých dětí (negativní i pozitivní) vůči sobě navzájem a ukažte jim, jak přijatelným způsobem zvládnout hněv a pocity vzteku.

• Ohodnoťte sami sebe, jak zvládáte vlastní hněv a vztek – jací jsme?

• Vyhodnoťte individuální potřeby každého dítěte. Vysvětlete jim, že vše nemusí být vždy posuzováno stejně a že je to tak v pořádku.

• Neuzavírejte děti do rolí, podpořte je, aby zkusili různé činnosti.

• Namísto mluvení o negativním chování použijte věty jako „Vím, že dokážeš být velmi laskavý. Prokaž to, prosím!“

• Řekněte dětem, že ubližování není přípustné.

• Nenuťte děti, aby se dělily o své věci. Můžete je k tomu povzbudit, násilné nucení však ještě zvýší zášť mezi sourozenci.

Citace …

• „Vynucování dobrých pocitů mezi dětmi vede ke špatným pocitům. Umožnění projevu špatných pocitů mezi dětmi vede k dobrým pocitům.“ (str. 49)

• „S nadšením, které cítíte, když se dítěti něco podaří, počkejte na chvíli, kdy se spolu ocitnete sami. Pro ostatní sourozence může být příliš těžké tomu naslouchat.“ (str. 58)

• „Být milován stejně je něco jako být milován méně. Být milován specificky – za něco, co má jen ona konkrétní osoba – znamená být milován přesně takovou měrou, jakou očekáváme.“ (str. 69)

• „Jednejte se svými dětmi ne podle toho, jaké jsou, ale podle toho, jaké chcete, aby byly.“ (str. 103)

• „V zásadě se snažíme nezasahovat (pokud se děti perou). Pokud však musíme zasáhnout, činíme tak ve snaze navést děti k tomu, aby se co nejdříve přiblížili dohodě.“ (str. 156)

Různé …

Jak zvládnout dětské bitky (str. 143-144):

• Běžné pošťuchování: Ignorujte je; Řekněte si, že děti získávají důležité zkušenosti pro řešení konfliktů.

• Situace se vyhrocuje: Uznejte jejich hněv; Vyjádřete názor každého dítěte; Popište problém s vážností; Vyjádřete své přesvědčení ve schopnosti dětí najít své vlastní řešení; Opusťte místnost.

• Situace může být nebezpečná: Zeptejte se: „Perete se jenom „jako“ nebo doopravdy?“ (Praní „jako“ je dovoleno, skutečné praní dovoleno není.); Sdělte dětem: „Praní „jako“ je dovoleno jen po vzájemném souhlasu“; Vyjádřete své pocity: „Možná si jen hrajete, ale mě je to nepříjemné. Je třeba, abyste si našli jinou činnost.“

• Situace je výrazně nebezpečná. Zásah dospělé osoby je nutný: Popište, co vidíte; Oddělte děti od sebe.

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství …

Tato kniha obsahuje pár skvělých praktických rad. Ty se dají poměrně snadno použít, protože jakmile o nich přemýšlíte, dávají vám okamžitě smysl. Nikdy jsem moc nepřemýšlela o nástrojích, které mohou pomoci ukončit pošťuchování mezi dětmi. Tuto knihu jsem začala číst s pocitem, že naše děti potřebují změnit své chování. Postupem času jsem si ale uvědomila, že to jsme my, můj manžel a já, kdo musí změnit svůj rodičovský přístup. Zjištění, že se naše děti chovají zcela normálně, bylo velmi povzbudivé, stejně jako zjištění, že vzájemnou interakcí děti získávají cenné životní zkušenosti.

Zrovna nedávno jsme společně mluvili o tom, jak posuzovat každého stejně a obě naše děti odešly s tím, že být posuzovány ve všem stejně je to poslední, co by chtěly. Chtěly být posuzovány individuálně.

Výše zmíněná pravidla o dětských bitkách skutečně velmi pomohla: oprostila jsem se od vnějšího tlaku řešit spory ze své pozice.

Měla jsem dojem, že by se mé děti měly o všechno dělit a snažila jsem se je nutit k tomu, aby to dělaly. Uvědomila jsem si ale, že je dobré ponechat jim možnost volby, o co se chtějí dělit.

Rivalita mezi sourozenci v sobě skrývá mnohem více, než jen neustálé bitky a spory a je velmi důležité, abychom my rodiče pomohli děti v jejich vzájemném vztahu správně nasměrovat.

© 2014 The Family Resource Library

Related Topics: Book Review, Parent Resources, Christian Home, Fathers, Mothers, Parenting

23. Recenze knihy -- Superchůva

Podtitul: Jak motivovat své děti k tomu, aby ze sebe vydaly to nejlepší

Autor: Jo Frostová

Rok vydání: 2005

Vydavatel: Hyperion

Počet stran: 223

Webová stránka autora: http://www.jofrost.com

Jazyk vydání: anglický

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Hledáte jednoduché strategie, jak řešit každodenní problémy, kterým čelíte coby rodiče dětí mladších pěti let.

„V kostce”…

Tato kniha rozebírá různá témata, která jsou užitečná pro rodiče dětí do pěti let věku.

Hlavní myšlenky a kroky…

Základní postupy Basic

Věkové kategorie a stadia:

Od narození do šesti měsíců – Vaše miminko potřebuje mnoho lásky a kontaktu. Nelze ho nutit k návykům ani ho rozmazlit. Proto mu věnujte pozornost pokaždé, když pláče. Brzy dokážete rozlišit, o jaký druh pláče se jedná (hlad, únava, špinavá plenka atd.).

Šest až osmnáct měsíců – Vaše dítě je aktivnější a začíná zkoumat svůj svět. Proto mu z bezpečnostních důvodů přizpůsobte svou domácnost. Dítě také začíná rozvíjet svůj charakter. Můžete ho vést ke kázni, ale pouze pevným, nezvýšeným hlasem. Dítě bude reagovat na tón hlasu, i když nerozumí vašim slovům.

Osmnáct měsíců až tři roky – Vaše batole je ve stadiu, kdy chce zkoumat a poznávat svět jako pětileté dítě, ale chybí mu sebekontrola nutná k tomu, aby dělalo správná rozhodnutí. Nastává tak zkušební období známé jako „hrozný věk dvou let“. Vaše batole bude většinou postrádat trpělivost, nebude schopné plánovat dopředu, nedokáže se ovládat a rozpoznávat nebezpečí. Je to věk, kdy je vhodné začít dítěti vymezovat hranice a také je důsledně dodržovat.

Tři až pět let – V tomto věku bude váš předškolák schopen víc ovládat své činy a začne si hrát s druhými dětmi. Bude vám klást mnoho otázek typu „proč“ a bude mít patrně živou představivost.

Režim a pravidla: Zavedením každodenního režimu zajistíte, že budou ve správný čas uspokojeny fyzické potřeby vašeho dítěte, a tím zamezíte výbuchům hněvu pramenícím z hladu nebo únavy. Je to také způsob, jak zredukovat jeho vzdor v případě, že má následovat další aktivita (např. koupání, ulehnutí k spánku), protože vaše dítě už bude díky každodennímu režimu vědět, co má následovat. Pravidla jsou pro děti nezbytná a je třeba být v tomto ohledu důslední bez ohledu na to, kdo má právě vaše dítě na starost. Zároveň je třeba zavést taková pravidla, která dokáže vaše dítě v daném věku skutečně dodržovat.

Vymezení hranic: Kázeň představuje tenkou linii mezi zavedenými pravidly na straně jedné a vřelostí a láskou na straně druhé. Respekt je potřeba ze strany rodičů i dětí. Pokud však vedete své děti ke kázni až příliš, můžete zlomit jejich ducha. Pokud kázeň podceňujete, vystavujete je selhání, až opustí bezpečí domova (např. až začnou chodit do školy, najdou si kamarády). Když vedete své děti ke kázni, pamatujte na to, že vnímají tón vašeho hlasu a řeč vašeho těla. Dbejte na to, abyste s nimi jednali na jejich rovině a mluvili pevně, aniž byste zvyšovali hlas. Kromě toho nezapomínejte své dítě pochválit, když udělá něco dobře. Zabráníte tak tomu, aby se přetvařovalo jen proto, aby upoutalo vaši pozornost. Buďte důslední a veďte dítě ke kázni okamžitě, ale nikdy ne tehdy, když je nemocné, když není jasné, kdo komu co udělal, když je samo dítě svým chováním zaskočené a skutečně ho lituje, když rodina prožívá velkou změnu (stěhování, narození dalšího dítěte atd.) nebo když už kázeň proběhla.

Řešení problémů

Oblékání: Pokud nastávají problémy s oblékáním, dbejte na to, abyste při jejich řešení postupovali podle těchto kroků: Nabídněte svému dítěti několik možností, co si obléknout, a jasně mu vysvětlete, jaký typ oblečení si musí vzít. Zapojte dítě do činnosti a naučte a povzbuďte ho, aby se oblékalo samo. Pokud se problém s oblékáním opakuje, buďte pevní, ale spravedliví.

Chození na záchod: Optimální věk, kdy začít učit dítě chodit na záchod, je 2,5 až 3 roky. V tomto věku je už dítě dost staré na to, aby dokázalo ovládat svůj močový měchýř a střeva a uvědomilo si svou potřebu. Pokud k tomu vedete dítě příliš brzy, může se to učit celé měsíce. Pokud ale počkáte, až je dítě připravené, učební proces potrvá jen několik týdnů. Když je čas začít učit dítě chodit na záchod, naučte se rozpoznávat známky toho, že má vaše dítě potřebu, oblékejte mu jednoduché oblečení, pochvalte ho, když se vyčůrá nebo vykaká, v průběhu celého dne se ho ptejte, zda potřebuje na záchod, mějte při ruce nočník a buďte důslední, klidní a sebejistí. V tomto stadiu nepoužívejte tréninkové kalhotky. Dítě to zmate. Používejte buď plenky nebo kalhoty.

Stravování: První čtyři měsíce života by mělo vaše dítě pít jen mateřské mléko nebo dětskou výživu. Pokud má dítě hlad i po krmení, potřebuje víc mléka, nikoli pevnou stravu. Kravské mléko by dítě nikdy nemělo dostat před prvním rokem života. Obsahuje příliš mnoho bílkovin. Po čtyřech měsících začněte dítě krmit pevnou stravou v případě, že má hlad i po krmení nebo nepřibírá na váze. Zpočátku se mu možná nebude chuť ani složení podávané stravy zamlouvat, ale zkoušejte ho dál po kouscích krmit a v případě potřeby jeden nebo dva týdny počkejte. Zkoušejte vždy jeden konkrétní pokrm, abyste zjistili, zda mu chutná nebo mu nezpůsobuje alergickou reakci. Po roce a půl by mělo být batole schopné jíst to co rodina za předpokladu, že je jídlo nakrájené na malé kousky. Už zpočátku mu dávejte jíst nejrůznější pokrmy. Porce by měly být malé a podávané pravidelně třikrát denně; kromě toho dávejte dítěti každý den dvě zdravé svačiny.

Sociální dovednosti: Pro dítě je velmi důležité, aby se naučilo vycházet s druhými lidmi. Zatímco batole je může považovat za překážku toho, co chce udělat, předškolák si brzy uvědomí, že dělit se o věci a střídat se jsou dobré a užitečné dovednosti. Můžete svému dítěti pomoci tím, že mu jasně sdělíte, jaké jsou hranice, když si hraje. Tím, že se k němu připojíte a bavíte se s ním v každém vývojovém stadiu, mu vštípíte sociální dovednosti. Hrát si neznamená jen se bavit, ale také učit. Užitečné sociální dovednosti můžete vštípit dítěti i tím, že vám „pomůže“ s domácími pracemi. Dítě nedokáže rozlišit „práci“ od „hry“. Pokud se má dítě naučit dělit o věci a střídat se, procvičujte to doma prostřednictvím jednoduchých lekcí. Pokud si děti spolu pěkně hrají, nezasahujte jim do toho. Vyřeší si své problémy a najdou si přátele i bez toho, že byste museli být neustále s nimi.

Spánek: Zavedení režimu, co se týče uléhání k spánku, je klíčem k tomu, jak usnadnit přechod od denní k noční době. Nejprve stanovte čas, kdy bude dítě chodit spát. V případě předškoláků se nejlépe osvědčuje doba mezi 19. a 20. hodinou. Pevně stanovená doba umožňuje starším dětem být s vámi o samotě a vám a vašemu partnerovi zajistí tolik potřebný odpočinek. Při zavádění tohoto režimu je důležité, abyste jednotlivým krokům věnovali jen tolik času, kolik jste stanovili. Není žádoucí tyto kroky (jako je koupání, čištění zubů atd.) protahovat, aby si dítě nezačalo myslet, že toho může zneužívat. Zároveň však není dobré tyto kroky uspěchat.

Společně strávený čas: Výchova dítěte je náročná práce a není realistické očekávat, že strávíte každou společnou chvíli „kvalitně“. Odměnou vám však jistě bude, že si můžete toto vzácné období v životě svého dítěte užít, protože uběhne velmi rychle. Využijte každou příležitost k tomu, aby se z práce stala zábava. Každý člen rodiny by se navíc měl těšit individuální pozornosti a měl by mít možnost „vypnout“.

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

Hlavní věc, kterou jsem si z této knihy odnesla, je důležitost denního režimu. Mám sklony být jako rodič poněkud laxní, ale zjistila jsem, že od té doby, co jsme režim zavedli (přestože není přehnaně přísný), jsou mé děti uvolněnější, obecně šťastnější a méně rozmrzelé v průběhu dne i před spaním.

© 2014 The Family Resource Library

Related Topics: Book Review, Parent Resources, Christian Home, Fathers, Mothers, Parenting

24. Recenze knihy -- Sourozenecké konstelace

Autor: Dr. Kevin Leman

Rok vydání: 1998

Vydavatel: PORTÁL, s.r.o. (Revell, divize Baker Publishing Group)

Počet stran: 224 (351)

Webová stránka autora: http://www.drleman.com

Jazyk vydání: anglický, český

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Chcete rozumět sourozenecké konstelaci, aby vám to pomohlo v osobních vztazích, v manželství, rodičovství a světě obchodu.

„V kostce”…

„Sourozenecká konstelace je vědou o porozumění vašemu místu v rodinné posloupnosti.“ (str. 14) Vaše sourozenecká konstelace ovlivňuje váš život a pomáhá porozumět vám samým a vyřešit vaše problémy.

Hlavní myšlenky…

  • Rodiče mají tendenci se příliš ztotožnit ve stejné sourozenecké konstelaci, kterou s daným dítětem sdílí. Toto může způsobit, že rodič má pak na dítě příliš vysoké nároky či ho rozmazluje.
  • „Jestliže jsou rodiče autoritáři, kteří mají příliš vysoké a nerozumné nároky na své první dítě, mohou své dítě změnit na rebela, který místo toho, aby bylo premiantem třídy, což je pro prvorozené typické, pokazí, co se dá jen proto, aby pokazilo plány svých perfekcionistických rodičů.“ (str. 55)
  • Jestliže máte soudržnou rodinu, zacházejte s ní jako s malým podnikem. Pořádejte pravidelná setkání na nichž se každý posadí a bude diskutovat o tom, jak jeho chování ovlivňuje ostatní členy rodiny a jestli jejich chování způsobuje problémy, jak mohou své chování změnit.
  • Prvorození musí „rozpoznat rozdíl mezi beznadějnou snahou o dokonalost a mezi uspokojením, které přináší snaha o výtečnost.“ (str. 117)
  • Děti si vytvářejí životní téma, které je osobním mottem či sloganem, které si dítě podvědomě opakuje a kterému věří celým svým srdcem. Nikdo není naprosto tím, co mu říká jeho životní téma, neboť každý má možnost toto své životní téma měnit.
  • Rodiče jsou obvykle buď autoritářští či příliš permisivní ve svém rodičovském stylu.
  • „Autoritativnost se zakládá na pokřivené myšlence omezení – čím více omezení, tím lépe.“ (str. 253)
  • „Permisivnost se zakládá na pokřivené myšlence lásky“ (str. 253), která tvrdí, že vše, co musíte udělat, je jen milovat své dítě a vše bude v pořádku.
  • Lepším stylem rodičovství je autoritativní rodičovství, v němž rodiče užívají techniky ukázňování zaměřené na jednání. „Ukázňování by mělo odpovídat přestupku. Například, dítě zneužívá svého kapesného. Když dítě požádá o více peněz před koncem týdne, prostě mu řeknete, „Promiň, musíš si to zaplatit ze svého kapesného a jestli ti z něho už žádné peníze nezbývají, budeš muset počkat do neděle.“ (str. 266) „S ukázňováním založeným na realitě rodiče nikdy nechtějí trestat, vždy chtějí ukázňovat, trénovat a učit.“ (str. 260)

Kroky…

  • Ukázňovat děti je nejlepší způsob, jak je milovat.
  • Jestliže dáte svému dítěti výprask, měli byste být sami pod kontrolou, ne rozzlobeni a vždy poté řekněte svému dítěti, proč jste ho potrestali. Po výprasku dítě držte, řekněte mu, jaké chování očekáváte v budoucnu a naslouchejte mu, abyste zjistili, proč se dítě chovalo tak, jak se chovalo. „Oprávněným důvodem k výprasku je situace, kdy je ohrožena bezpečnost dítěte – když opakovaně trvá na chování, které je nebezpečné, jako například vběhnutí do silnice.“ (str. 259)
  • Typy, jak vychovávat prvorozené děti a jedináčky:
  • „Hledejte způsoby, jak ukázat svému dítěti, že jste člověkem, že rozumíte, že dítě není dokonalé a že jeho chyby nejsou koncem světa. Vždy, když toto děláte, pomáháte svému prvorozenému dítěti či jedináčkovi stát se menším perfekcionistou, který by rostl pro rákosku a byl veden očekáváními, která jsou naprosto mimo lidské možnosti.“ (str. 285)
  • Když přivezete své druhorozené dítě domů z porodnice, ať vám vaše prvorozené dítě pomůže s péči o svého sourozence (prvorozené dítě může pomoci například při krmení a s přebalováním).
  • Nedovolte svému prvorozenému dítěti, aby vás zmanipulovalo k tomu, aby mělo zvláštní výhody či aby si zvyklo předvádět hysterické scény.
  • Všechny děti potřebují spíše povzbuzení než pobízení. „Naučte se prostě jen podržet své dítě v situaci, kdy má problém. Prostě jen řekněte, „Vše bude v pořádku. Co se děje?…Chceš, abych ti pomohl?“ (str. 283)
  • Nesrovnávejte své děti.
  • Dejte svým dětem dostatek času mezi čtyřma očima.
  • Typy pro výchovu dětí, které se narodili jako věkově prostřední sourozenci:
    • „Uvědomte si, že hodně dětí, které se narodily jako věkově prostřední sourozenci, se vyhýbají sdílení svých pocitů. Když se vaše dítě takto vyhýbá vyjadřování svých citů, vyhraďte mu čas k promluvě, který bude určen jen vám dvěma.“ (str. 319)
    • „Věnujte zvláštní pozornost tomu, aby se vaše dítě cítilo být významným.“ (str. 319) Ptejte se ho na jeho názor či mu dovolte, aby činilo určitá rozhodnutí.
    • Dovolte svému dítěti, aby mělo každý den či každý týden svá obvyklá privilegia. Ať je to zcela určitě něco, co bude výlučné jen pro toto dítě.
  • Typy pro výchovu nejmladšího dítěte:
  • Ať má vaše dítě dostatek povinností v domácnosti.
  • Ať dítě dodržuje rodinná pravidla.
  • „Náležitě oceňujte úspěchy vašeho nejmladšího dítěte a vystavujte jeho slohové práce a kresby“.
  • Velmi brzy začněte svému nejmladšímu dítěti předčítat (už v šesti měsících věku).

Citace…

  • „Ti, jejichž ukázňování vychází z reality, činí své děti zodpovědnými za jejich jednání, ať jde o jakékoli jednání a tím svým dětem pomáhají učit se na základě zkušenosti…v každém případě jsou děti zodpovědné za to, co dělají.“ (str. 260)
  • „Způsob, jakým rodiče přistupují ke svým dětem, je stejně tak důležitý, jako jejich sourozenecká konstelace, věkový rozestup mezi nimi, pohlaví a fyzické či mentální rysy. Hlavní otázkou je: Bylo prostředí, které rodiče zabezpečili, plné lásky, přijetí a vřelosti nebo bylo plné kritičnosti, vlažnosti a odstupu?“ (str. 338)

Statistiky a zajímavá fakta…

  • „Při věkovém rozestupu pěti až šesti let zakládá další dítě „novou rodinu“ Při rozestupu od sedmi do deseti let (či více), se další dítě stane quasi-jedináčkem…“ (str. 22)
  • Prvorozené dívky, které vyspívají s velmi kritickým otcem jsou často přísné sami k sobě a často se vlastním přičiněním dostávají do nebezpečných situací.
  • Prvorozené děti „mají tendenci být svědomití, pečliví, vážní, cílevědomí, důslední, snaží se vyhovět a věří v autoritu.“ (str. 78)
  • Jedináčci mohou být orientováni sami na sebe, neboť se nemusejí dělit se sourozenci.
  • Druhorození vykazují většinou opačné vlastnosti než prvorození.
  • Nejmladší sourozenci často tráví více času se skupinou vrstevníků než ostatní děti rodiny.
  • Nejmladší děti jsou obvykle sympatické, citově založené, tvrdohlavé, rebelující, temperamentní, manipulativní, rozmazlené a netrpělivé, obvykle jsou dobrými obchodníky.
  • „Protiklady se nejen přitahují, ale také jsou v manželství obvykle pro oba prospěšné.“ (str. 217)

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

Jsem prvorozené dítě, takže mi kniha pomohla se dozvědět více o sobě a o mých tendencích k perfekcionismu. Po přečtení knihy budu své prvorozené dítě (a všechny své děti) povzbuzovat spíše k výtečnosti než dokonalosti. Například, když syn pomáhá s domácími pracemi, nebudu opravovat jeho nedokonalosti, ale prostě mu jen poděkuji za jeho pomoc.

Tato kniha mi také pomohla lépe porozumět tomu, proč můj manžel, který je věkově prostředním sourozencem, často dělá některé věci jinak, než já. Teď to umím ocenit a být vděčná za naše rozdíly.

Také teď rozumím tomu, jak důležité je, věnovat dostatečnou pozornost nejmladšímu dítěti. Je sice jednodušší nejmladší dítě nechat jen tak splynout s rodinou, ale tato tendence může vést k permisivnosti, která pak působí problémy celému systému rodiny.

© 2014 The Family Resource Library

Related Topics: Book Review, Parent Resources, Christian Home, Fathers, Mothers, Parenting

25. Recenze knihy -- Dětí a pět jazyků lásky

Autor: Gary Chapman & Ross Campbell, M.D.

Rok vydání: 2002 (1997)

Vydavatel: Návrat domů, Praha ČR, http://www.navrat.cz (Moody Press, Chicago)

Počet stran: 169 (189)

Webová stránka autora: http://www.5lovelanguages.com

Jazyk vydání: anglický, český

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Máte zájem naučit se projevovat svému dítěti upřímnou lásku tak, aby ji dokázalo pochopit a přijmout. Protože láska je nejzákladnější potřebou každého dítěte, potřebujeme zjistit, jakým způsobem naše dítě lásku přijímá a naučit se ho tímto způsobem milovat. Tento proces pomůže lépe a efektivněji zvládnout prosazování disciplíny i proces učení.

„V kostce“…

Láska pomáhá dítěti rozvíjet zdravé sebevědomí. Díky ní se děti naučí ovládat svůj vztek, rozvíjet sociální dovednosti a rovněž své nadání. Tato kniha popisuje pět základních jazyků lásky a rovněž způsob, jak zjistit, který z nich je ten hlavní pro naše dítě a který pro vás. Naučíte se adekvátně reagovat na potřeby svého dítěte a dosáhnout porozumění v oblasti vyžadování disciplíny, procesu učení, projevů vzteku či potřeby povzbuzení.

Hlavní myšlenky…

Pět jazyků lásky zahrnuje:

Dotyky – všechny děti potřebují fyzický kontakt, některé ho však vyžadují více. Pro malé děti mají velký význam vaše polibky, objetí a chování na klíně. U starších dětí lze projevit kontakt např. zápasem se synem na podlaze či poplácáním po zádech, objetí dcery po návratu ze školy či při jejím odchodu za kamarády.

Povzbuzení – děti hluboce věří tomu, co říkáme. Pokud nemají dostatek povzbuzujících slov nebo pravidelně neslyší slova „mám tě rád/a“, pak některé děti nepocítí lásku, ani když jim ji budete projevovat jinými způsoby. Slova „mám tě rád“ nejsou totéž jako slova chvály za dobře vykonaný úkol. Tato slova však znamenají pochvalu a uznání osobnosti dítěte a jeho výsledků. Častá nahodilá chvála bez reálného vztahu ke konkrétnímu činu může pro dítě, které vnímá lásku skrze slova, vyznít jako prázdné lichocení. Buďte proto při používání slov opatrní a pravdiví – pomůže vám to vést dítě k projevu upřímné lásky.

Kvalita stráveného času – vaše plná pozornost – je darem pro vaše dítě. Projevujete tím, že je dítě pro vás důležité a rádi s ním trávíte čas. Můžete si zahrát nějakou hru nebo zajít společně na oběd. Od rodičů to vyžaduje obětování vzácné komodity – času – aby strávili čas sami se svým dítětem. Je-li kvalita času hlavním jazykem lásky vašeho dítěte, pak tu existuje nebezpečí, že nebude-li společně strávený čas dostatečně kvalitní, tedy nebudete-li dítěti věnovat plnou pozornost, dítě vycítí, že ho nemáte doopravdy rádi.

Dárky – každý rád dostává dárky, ale dítě, které se cítí nejvíce milováno právě prostřednictvím dárků, bude své speciální dárky uchovávat na speciálním místě a nikdy se nezapomene ostatním zmínit, od koho je dostalo. Takové dárky většinou nejsou ani příliš drahé ani příliš velké. Není dobré kupovat dětem cokoli a kdykoli, dbejte na to, aby váš dárek skutečně odrážel vaši náklonnost. Zároveň nezapomeňte projevovat svou lásku prostřednictvím ostatních jazyků lásky. Vaše dárky tak vaši upřímnou lásku ještě prohloubí.

Servis – rodičovství zahrnuje mimo jiné i dostatečný „servis“, který však není čistým projevem lásky, ale spíše povinnosti. Děti, kterým se dostává lásky prostřednictvím „servisu“, pociťují rodičovskou lásku tehdy, když pro ně rodiče dělají věci, které samy nezvládnou nebo které zvládají jen s velkými obtížemi.

Kroky…

Objevení hlavního jazyka lásky vašeho dítěte nějakou dobu trvá. Malé děti stále experimentují s různými způsoby přijímání a projevování lásky. Je třeba používat všech pět jazyků lásky a současně vyprofilovat ten, který je pro vaše dítě hlavní.

Pozorujte, jak vám dítě projevuje lásku.

Pozorujte, jak dítě projevuje lásku druhým.

Naslouchejte tomu, co dítě nejčastěji vyžaduje.

Všimněte si, na co si dítě nejčastěji stěžuje.

Dejte dítěti na výběr mezi dvěma variantami (dvěma jazyky lásky).

Dítě je nutné v lásce vycvičit. Při tom je nutné si uvědomit, že děti neustále testují naši lásku svým chováním. Zeptejte se tedy sami sebe, co vaše dítě potřebuje, když se nechová podle vašich představ. Vaším cílem není jen korigovat jeho projevy, ale vést ho ke správnému chování, správným volbám, vyjadřování pochopení a projevování nesobeckosti.

Citace…

„…používání hlavního jazyka lásky pomáhá dítěti pocítit, že je milováno. Když se vaše dítě cítí milováno, když je jeho emoční nádoba plná, bude vnímavější vůči rodičovskému vedení ve všech oblastech života.“ (str. 97)

„Naučíme-li se my, rodiče, používat hlavní jazyk lásky svých dětí, i když se může lišit od toho našeho, ukazujeme jim nesobecký způsob, jak přinášet užitek ostatním.“ (str. 98)

Různé…

-Dbejte na to, abyste v jednání s dítětem používali jeho hlavní jazyk lásky předtím i poté, co korigujte jeho chování či jej trestáte.

-Vstřícný a láskyplný vztah mezi rodičem a dítětem je základem dětské chuti a schopnosti učit se, protože aby se dítě mohlo dobře učit, musí být emocionálně vyzrálé příslušně svému věku. Rodiče mají na emocionální růst svého dítěte největší vliv a mohou svým dětem poskytnout výhodu v učení tím, že naplní jejich nitro láskou, a to právě tím konkrétním způsobem, jakým jejich děti lásku přijímají.

-Vztek a láska spolu úzce souvisí. Musíme si uvědomit, co je vztek a jak ho přiměřeně zvládnout, abychom dokázali své děti naučit totéž. Vztek představuje pro naše dítě základní životní hrozbu, a pokud se ho nenaučí dobře zvládat, může jej poškodit nebo úplně zničit.

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

Když se mé děti špatně chovají, tak se namísto okamžitého potrestání snažím ujistit, že dělám vše pro to, abych je přesvědčila o své náklonnosti tím, že používám jejich jazyky lásky. Sama sobě pak kladu otázku, co asi mé děti potřebují, že se takto chovají.

Pokud jde o mou nejstarší dceru, potřebuje cítit lásku skrze společně strávený čas a někdy i skrze dárky. Pokud s ní netrávím dostatek času, vzdoruje mým rodičovským radám a vymezuje se i vůči disciplíně a nápravě.

Mé nejmladší se dostává lásky prostřednictvím slov a někdy i fyzického kontaktu, protože jsou jí teprve čtyři roky. Kdykoli musím uvést na pravou míru její chování, vždy dbám na to, abych ji objala před pokáráním i po něm a zdůraznila jí, že ji mám ráda a děkuji jí za to, že poslouchá, co jí říkám a snaží se podle toho chovat.

© 2014 The Family Resource Library

Related Topics: Book Review, Parent Resources, Christian Home, Fathers, Mothers, Parenting

26. Recenze knihy -- Cesta k srdci dítěte

Autor: Gary Smalley

Rok vydání: 1999 (1984)

Vydavatel: Samuel (Word Publishing) http://www.samuelcz.com/shop

Počet stran: 176

Webová stránka autora: http://www.garysmalley.com

Jazyk vydání: anglický, český

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Vaše dítě má velké sklony izolovat se od ostatních členů rodiny NEBO se vzteká či trucuje bez zjevného důvodu či déle než jeden, dva dny, ANEBO pokud hledáte nové kreativní nápady, jak vychovávat své adolescenty, motivovat je a učit a vést k zodpovědnosti.

„V kostce“…

Tato kniha mi pomohla porozumět jednomu z mých dětí, kterého se něco dotklo, aniž bychom si toho byli vědomi. Bylo pro něj těžké přijímat naši lásku a komunikovat s námi. Ve svém duchu se uzavřelo vůči nám i druhým lidem, které, jak jsme věděli, mělo rádo. Tato kniha nám ukázala, jak ho v duchu opět otevřít a jak lépe pochopit, co a proč se ho dotklo. V té době mu byly tři roky.

Hlavní myšlenky…

Vychovávejte své děti v otevřeném duchu, láskyplně určujte pravidla a vytvářejte vřelé rodinné prostředí, ve kterém budete žít ve vzájemné blízkosti. Tímto způsobem nejen pomůžete svým dětem získávat sebedůvěru a učit se odpovědnosti, ale také si s nimi vypěstujete naplněný celoživotní vztah.

Čtyři základní typy rodičovství: dominantní (pěstuje v dětech ty nejnegativnější vlastnosti), ledabylé (má sklony poskytovat v nedostatečné míře jak láskyplnou oporu, tak dohled nad dětmi), povolné (vřelé a podpůrné, i když slabé v zavádění a uplatňování pravidel a hranic pro děti), láskyplné a pevné (jasně definuje životní pravidla, hranice a měřítka).

Kroky…

Kniha uvádí 84 způsobů, jak se můžeme negativně dotknout našich dětí: nechápeme správně jejich motivy nebo jsme vůči nim emocionálně necitliví či tvrdí a/nebo nedodržujeme sliby, které se nám zdají bezvýznamné. Pokud je dítě v duchu uzavřené vůči druhým lidem, můžete to poznat podle toho, že vzdoruje, dohaduje se, vyhledává nezdravé vztahy, mluví neuctivě. Pokud jsme v duchu uzavření vůči lidem, nejsme schopni hlubokých vztahů ani komunikace s nimi. Můžeme se uzavřít a začít se izolovat buď od těch, kdo nás zranili, nebo od těch, kteří by nás podle našeho názoru zranit mohli.

5 způsobů, jak dítě v duchu znovu otevřít: buďte něžní, snažte se ho víc chápat, uznejte, že jste se ho dotkli, pokuste se ho pohladit nebo obejmout, poproste ho o odpuštění.

Láskyplně své děti podporujte: Autor konkrétně mluví o aspektech vztahů mezi lidmi, o kterých běžně nepřemýšlíme, např. o bezpodmínečné oddanosti, společném plánování času, dostupnosti pro naše děti, něžném zacházení s nimi a používání očního kontaktu. Autor také pomáhá čtenáři pochopit, jak si mohou členové rodiny lépe vzájemně naslouchat, jak se mohou lépe chápat a jak mohou používat smysluplný dotek.

Navrhované jednoduché hranice pro děti od 3 do 5 let:

1. Budeme poslouchat Boha v souladu s tím, jak chápeme Bibli.

2. Budeme poslouchat maminku a tatínka.

3. Budeme se dobře chovat k lidem i věcem – Božímu stvoření.

Tři způsoby, jak děti motivovat – účinná metoda změny chování:

1. Využijte jejich přirozené sklony – Snažte se pochopit, jakou má vaše dítě osobnost a temperament, a poznejte jeho základní zájmy a vlohy. Když znáte jeho cíle, můžete je využít při četbě, zdravém stravování, setkávání s lidmi atd.

2. Používání principu „soli“ – Staré rčení „Můžete přivést koně k vodě, ale nemůžete ho přinutit pít“ není nutně pravdivé. Pokud zamícháte koni do ovsa sůl, dostane žízeň. Využijte zájmy svého dítěte k tomu, abyste se s ním dělili o to, co mu pomůže dosáhnout úspěchu. Vodítka: jasně formulujte, co si přejete dítěti sdělit, identifikujte nejdůležitější zájmy svého posluchače, podělte se s ním o svou myšlenku jen natolik, abyste vzbudili jeho zájem, za stejným účelem používejte otázky, o důležitou informaci nebo nápad se podělte až poté, co uvidíte, že jste získali zájem a pozornost svého dítěte.

3. Používejte emocionální slovní obrazy – spojovat si emoce buď s reálným nebo imaginárním vysvětlením nám umožňuje navazovat mezi sebou hluboký kontakt. („Cítím se jako modrá barva.“ „Auta se neobejdou bez benzínu, ty se neobejdeš bez jídla.“)

Členové rodiny, kteří jsou si blízcí, se vzájemně uznávají, tráví spolu mnoho času, uplatňují dobré komunikační principy, jsou jeden druhému hluboce oddaní, jsou vysoce nábožensky orientovaní a dokáží se pozitivním způsobem vypořádat s krizí.

Citace…

„Zjistil jsem, že když pozorně sledujeme jeho neverbální projevy, můžeme lépe pochopit, co se děje v nitru našeho dítěte.“ (str. 35)

„Lidé dělají to, co kontrolujete, ne to, co očekáváte.“ Henry Brandt (str. 93)

Statistiky a zajímavá fakta…

Při výchově dětí by měl být kladen důraz ze 45% na strukturu a hranice a z 55% na láskyplný vztah.

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

Rozhodla jsem se napsat recenzi k této knize, protože principy v ní uvedené radikálně a pozitivně ovlivnily způsob výchovy našich čtyř malých dětí. Od té doby už uplynulo 25 let a mám dojem, že naše dnes už dospělé děti jsou všestrannější právě díky některým principům, které jsme se dověděli z této knihy. Velmi ji proto doporučuji jako vhodný zdroj do vaší domácí knihovny. Jistě bude užitečné se k ní během let jako rodina vracet. Myslím, že tato kniha vám bude mít vždy co říct!

© 2014 The Family Resource Library

Related Topics: Book Review, Parent Resources, Christian Home, Fathers, Mothers, Parenting

27. Recenze knihy -- Láska a kázeň ve výchově dětí

Autor: Dr. James Dobson

Rok vydání: 1997 (1970, 1992)

Vydavatel: Návrat domů, Praha ČR, http://www.navrat.cz (Tyndale House Publishers, Inc.)

Počet stran: 208 (288)

Webová stránka autora: http://www.focusonthefamily.com

Jazyk vydání: anglický, český

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Se chcete dovědět, jak efektivně a láskyplně vést své děti ke kázni. Prostřednictvím povzbudivých slov Dr. Dobsona se naučíte vymezovat hranice ve své rodině.

„V kostce”…

Kniha Dr. Dobsona vysvětluje, jak citlivě aplikovat kázeň prostřednictvím výchovy založené na zdravém rozumu a s využitím zákona posílené reakce s cílem vštípit dětem pozitivní chování a změnit chování negativní. Kniha také pomáhá vyučujícím překonávat překážky spjaté s výukou a kázní ve třídě.

Hlavní myšlenky…

Láskyplná kázeň funguje při správné aplikaci. Existuje rozdíl mezi kázní a trestem: kázeň se zaměřuje na dané chování, trest na daného jedince. Pro dítě jsou skvělé verbální pochvaly; rodiče by měli stále svým dětem říkat, že je milují, a srozumitelně poukazovat na činnosti, které chtějí, aby opakovaly. Jinými slovy, ignorujte činnosti, kterým jako rodiče chcete, aby se dítě vyhýbalo. Vážná kázeňská opatření, jako je naplácání, mají své místo v případě svévolného vzdoru vůči rodiči, nikoli v případě dětské nezodpovědnosti.

Druhá polovina knihy je určena pro učitele/vychovatele a rozebírá, jak zavést dostatečnou strukturu a kázeň ve třídě s cílem motivovat studenty k určitému chování. Jedním ze záměrů vzdělávání je připravit mládež na zodpovědnost, která je čeká v dospělosti (dochvilnost, domácí úkoly, připravenost, schopnost vycházet s druhými lidmi, schopnost soustředit se s cílem splnit úkol atd.).

Kroky…

Výchova dítěte založená na zdravém rozumu

Pěstování úcty k rodičům je zásadním faktorem ve výchově dítěte. Batolecí fáze je nejvhodnější dobou k tomu, dát dítěti citlivě, ale důrazně najevo, že hlavní slovo máte vy. Plácnutí by mělo být okamžitou reakcí na vzdorovité projevy typu „To neudělám“ nebo „Zmlkni“. Tím, že odhalí, co dané chování motivuje, rodič může aplikovat vhodný kázeňský prostředek a usilovat o konečný cíl, kterým je udržet si respekt dítěte.

Nejlepší příležitost ke komunikaci nastává po aplikaci kázeňského prostředku. Poté, co je dítě ukázněno, zatouží po rodičovské lásce. Svou otevřenou, láskyplnou náručí dáváte najevo, že neodmítáte dítě, ale jeho chování.

Autorita bez sekýrování (je možná).

Nezahlcujte dítě materialismem. „Pokud dítěti nikdy nedovolíte, aby něco chtělo, nikdy si nevychutná radost z toho, že to dostane.“ (str. 45)

Usilujte o rovnováhu mezi láskou a disciplínou. Dbejte na to, aby vaše dítě vědělo, kdo má hlavní slovo, dávejte mu najevo svou lásku a chovejte se k němu s úctou a důstojností. Můžete pak očekávat, že k vám bude přistupovat stejně.

Dalším tématem, které Dr. Dobson ve své knize rozebírá, je zákon posílené reakce. Píše, že „chování, které přináší žádoucí výsledky, se bude opakovat“. Všichni jsme motivováni tím, co je nám příjemné, a toho lze využít při vštěpování zodpovědného chování chlapcům a děvčatům. Jedním ze způsobů jsou odměny, které je však třeba dávat rychle. Není přitom nutné, aby byly materiálního rázu, protože dané chování může vypůsobit jakýkoli vhodný podnět (např. pochvaly). Všechno, co se zdá člověku žádoucí, může být motivací ke konkrétnímu chování. Děti jsou tak různé, že jednomu stačí k poznání toho, kdo má hlavní slovo, přísný pohled, zatímco na jiné může zapůsobit jen silné a dokonce i bolestivé kázeňské opatření.

Když kázeňské prostředky selžou, jedná se většinou o chybu v jejich aplikaci. Existuje několik základních důvodů nedostatečného úspěchu. Největším problémem je sporadická a nečekaná kázeň. Rodiče musí být ve věci disciplíny dítěte vytrvalí a důslední. Dítě také může být cílevědomější než rodič, přičemž obě strany jsou si toho vědomy.

Existují tři typy překážek, které brání některým dětem se učit: opožděný žák, pomalý žák a žák nepodávající výkon podle svých schopností. Opožděný žák je vývojově pozadu a může mu pomoci, pokud „se zdrží“ o rok déle ve škole. Pomalý žák není schopen učit se stejně rychle jako jeho spolužáci. Pomalí žáci mohou začít prospívat díky tomu, že je budeme učit individuálně, v prostředí vylučujícím selhání s jeho negativními důsledky, a přitom budeme pamatovat, že úspěch plodí úspěch. Žák nepodávající výkon podle svých schopností postrádá jistou sebekázeň, která by ho motivovala k dobrému výkonu. Takového žáka se snažte stimulovat na základě stanovení cílů ve spojitosti s pozitivním posilováním reakcí.

Citace…

„Rodiče, kteří jsou vůči svým synům a dcerám chladní a přísní, je často poškodí na celý život.“ (str. 12)

„Vztah mezi rodičem a dítětem představuje pro mladého člověka první a nedůležitější interakci.“ (str. 18)

„Projevy rodičovské autority vzbuzují úctu jako žádný jiný proces.“ (str. 35)

„Disciplína adolescentů a teenagerů by měla zahrnovat ztrátu výsad, finanční postih a podobné formy nefyzických trestů.“ (str. 72)

„Verbální motivace může být pro lidské bytosti tím nejsilnějším stimulem.“ (str. 92)

„… cenná formule pro výchovu dětí a dospívajících: poskytněte co nejpádnější důvod k tomu, aby bylo vyhověno vašim přáním. Váš hněv je tím nejméně efektivním stimulem…“ (str. 118)

Různé…

„11. kapitola: Vyhrazeno pro maminky“

Udělejte si čas sama na sebe – zařaďte své jméno do seznamu priorit.

Nebojujte s tím, co nemůžete změnit.

Nezabývejte se složitými problémy pozdě večer – v tuto dobu se všechny problémy zdají neřešitelné a rozhodnutí, která uděláte, mohou být spíš emotivní než racionální.

Snažte se psát si seznamy – seznam povinností, které je třeba splnit, vám přinese úlevu.

Hledejte pomoc shůry – všechna řešení mohou rodiče najít prostřednictvím modlitby a osobní komunikace s Bohem, naším Stvořitelem.

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

Mám teď k dispozici nástroje k tomu, vychovávat své děti v disciplinovaném a láskyplném ovzduší. Už nemám strach vést je ke kázni nebo je plácnout (když je to nezbytné), protože vím, že veškerá láska a pozitivní čas s nimi strávený nám umožní, aby tato kázeňská opatření upevnila naše pouto. Zároveň jsem lépe vybavena k tomu, abych pracovala na pozitivním posilování reakcí.

© 2014 The Family Resource Library

Related Topics: Book Review, Parent Resources, Christian Home, Fathers, Mothers, Parenting

28. Recenze knihy -- Zázrak chlapců

Autor: Michael Gurian

Rok vydání: 1996/2006

Vydavatel: Jeremy P. Tarcher/ Penguin

Počet stran: 295

Webová stránka autora: http://www.michaelgurian.com

Jazyk vydání: anglický

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Chcete rozumět tomu, jak Bůh stvořil chlapce takové, jakými jsou a v případě, že chcete vědět, co potřebují k tomu, aby z nich vyrostli dospělí a mravní muži a jaké praktické kroky můžete udělat, abyste své syny vedli z dětství k dospělosti.

„V kostce”…

V kmenových kulturách jsou chlapci vychováváni všemi muži kmene k tomu, aby ctili a respektovali svoji biologickou rozdílnost. V naší kultuře je třeba rodičů, mužských rolových vzorů a společnosti (médií, vzdělávacích institucí, vlády, atd.) k tomu, aby byl chlapec vychován, aby respektoval tělo, které mu Bůh dal, aby si vytvořil osobní vztah s Bohem, aby si našel smysluplnou práci, aby se naučil společenskému styku s muži a ženami a aby byl platným členem společnosti. Tato kniha je také velmi přínosná pro matky samoživitelky, neboť jim pomáhá najít mužské rolové vzory pro jejich syny. Nemusejí tak nést břímě výchovy svých synů zcela samy.

Hlavní myšlenky…

Chlapci potřebují, aby do jejich výchovy byl zapojen „kmen“ tří rodin: Primární pečovatelé, rozšířená rodina (lidé, které vidí denně), kultura a společenství (sbor, média, lidé místního společenství, atd.)

Bůh stvořil dívky a chlapce přesně tak rozdílné, jak zamýšlel: Chlapci potřebují velký prostor k objevování, slyší na jedno ucho lépe než na druhé, zpracovávají a projevují své city v rychlých výbuších energie díky testosteronu, opožďují své citové reakce, aby daný problém nejdříve vyřešili a jistá agresivita (ale ne násilí) jim je vlastní. My, jakožto rodiče, bychom těmto kvalitám chlapců měli rozumět a přistupovat k nim pozitivně.

Chlapci a muži potřebují soutěž a účelově zaměřenou práci. Skupinové sporty a koníčky jsou pro ně důležité, aby realizovali svatý účel, který pro ně Bůh má.

Chlapec prožívá své druhé zrození při dospění v muže (str. 10 a následující). Dorostenci potřebují mužské vedoucí, se kterými by mohli otevřeně mluvit o „šedých/hříšných“ stránkách jáství, o sebe-kontrole, o duchovnosti, o vztazích s ženami a o nalezení smysluplné práce, atd.

Kroky…

Gurian vysvětluje prvky a techniky zdravé kázně. Gurian v knize nabízí celou řadu praktických nástrojů. Několik hlavních kázeňských technik zahrnuje: ukázat chlapci, jak jeho jednání ovlivňuje svět kolem něho, přeorientovat jeho agresi na neživé objekty, užívat vážný tón, zabavit hračky či ho zbavit určitých výsad, vyjednávat a poskytnout mu možnosti výběru, když je to možné, stanovit úkoly a zapojit ho do „her“ a NIKDY ho neuhodit či při ukázňování neužít násilí.

Při učení morálky, hodnot a duchovnosti si musíme nejdříve sami vyjasnit svoji vlastní pozici. Gurian vysvětluje stádia morálního vývoje chlapců a jak tato stádia usměrňovat. Příběhy o „hrdinech“ (z mytologie a z pravdivých biblických příběhů) zaujmou jejich pozornost spíše než přednášky a jsou výborným způsobem, jak chlapce poučit o kvalitách mravných, silných a duchovních mužů.

Poučování chlapců o sexu a o lásce vyžaduje upřímný rozhovor o sexu, lásce a závazku. Chlapci potřebují vědět, že jejich sexuální pocity nejsou špatné sami o sobě a že Bůh stvořil jejich těla pro svatý účel. Mužští vedoucí jim mohou pomoci uvědomit si tyto potřeby a zároveň je učit sebekontrole a respektu k ostatním.

Dejte chlapcům důležitou práci od brzkého věku. Bůh nás stvořil k tomu, abychom pracovali na důležitých dílech v jeho království. Práce mužům pomáhá pociťovat sounáležitost, dává jim sebejistotu a pomáhá jim stát se zodpovědnými „manžely“ ve společnosti.

Statistiky a zajímavá fakta…

V několika posledních desetiletích se učitelé, vlády a média soustředily na pozvednutí dětí a vzdělání se soustředilo na ženy, aby jim v naší společnosti přineslo rovnost. Nicméně, výzkumy ukazují, že nevěnujeme dostatek času a zdrojů výchově chlapců:

U chlapců je vyšší pravděpodobnost zanechání školy.

Ženy překonávají muže, pokud jde počty studentů na vysokých školách a dalších institucích vyššího vzdělávání.

Chlapci se častěji než dívky stávají oběťmi fyzického zneužívání.

Chlapci páchají sebevraždu čtyřikrát častěji než dívky.

Různé…

Velmi užitečné kapitoly knihy se zaměřují na vtah mezi matkou a synem a otcem a synem. Pár hlavních ponaučení pro matky (především matky samoživitelky): Matky by neměly nutit své syny, aby se starali o jejich citové potřeby. Chlapcům by mělo být umožněno, aby se oddělili od svých matek ve druhém desetiletí svého života a vstoupili do světa mužů. Některé rady otcům: Otcové musí učinit vědomé rozhodnutí být účastni v životě chlapců jakožto otcové od okamžiku početí a musejí sami mít povědomí o svých vlastních hodnotách, přesvědčeních a jednáních jakožto vzory rolí pro své syny. Pro otce a syny je velmi důležitý osobní vztah s častou komunikací.

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

Více si uvědomuji úžasný způsob, jakým Bůh děvčata a chlapce stvořil rozdílnými. Využiji těchto rozdílností a požádám Boha, aby nám pomohl vychovat našeho syna stát se takovým mužem, jakým Bůh chce, aby byl: Mužem, který následuje Krista, který je dobrým manželem a otcem a který v dobrém přispěje světu.

© 2014 The Family Resource Library

Related Topics: Book Review, Parent Resources, Christian Home, Fathers, Mothers, Parenting

29. Recenze knihy -- Respektovat a byt respektován

Název knihy: Respektovat a být respektován

Autor: Pavel Kopřiva, Tatjana Kopřivová, Jana Nováčková, Dobromila Nevolová

Rok vydání: 2008

Vydavatel: Spirála, Kroměříž

Počet stran: 286 Webová stránka autora | www.zkola.cz/respektovat

Celá kniha k dispozici v: česky

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Nechcete své děti vychovávat tak, jak jste sami byli vychováváni a zároveň neznáte jiné přístupy… Dozvíte se zde, co je neefektivní a jak neefektivní rodičovské přístupy korigovat. Kromě teorie kniha nabízí i konkrétní příklady komunikace s dětmi (a nejen s nimi…)

„V kostce“…

Publikace si klade za cíl zprostředkovat rodičům velmi cenné informace pro výchovu dětí, a to bez ohledu na jejich věk. Autoři věří, že kromě lásky je další nezbytnou podmínkou úspěšné výchovy respekt k dětem. Domnívají se, že k tomu, aby se děti chovaly s respektem k druhým lidem, musí zažít respekt od dospělých na sobě samých.

Hlavní myšlenky…

  • Největším rizikem trestů je přenášení mocenského modelu do dalších vztahů a vtahování dalších účastníků do vyčerpávající hry kdo s koho.
  • Kdykoliv vyžadujeme od dětí poslušnost (chováme se autoritativně), učíme je vlastně nepřijímat zodpovědnost za své jednání a nedáváme jim možnost pocítit přirozené důsledky.
  • Nelze vychovávat autoritativně a pak očekávat, že se děti budou chovat demokraticky.
  • Prubířským kamenem úspěšné výchovy je to, jak se děti chovají v naší nepřítomnosti.
  • Žádoucím protipólem poslušnosti není neposlušnost, ani „dělat si co chci“. Je to zodpovědnost, která se nepodřizuje druhé osobě (autoritě), ale řídí se správností věcí, zvnitřněnými hodnotami. Je velký rozdíl mezi „řídit se něčím“ a „podřídit se někomu jen proto, že to chce“.
  • Poslušné dítě může být zbožným přáním i pýchou řady nepoučených rodičů. Když se pak takové dítě třeba „chytne party“, nešťastní rodiče často říkávají: „Vždyť on to byl takový hodný, poslušný chlapec (poslušná dívka)…“ Vlastně se nic nezměnilo. Dítě je stále poslušné. Jenže teď poslouchá někoho jiného.
  • Alternativou k odměnám ve výchově je uspořádat podmínky pro činnosti a chování dětí tak, aby mohly prožívat pozitivní přirozené důsledky těchto činností a chování.
  • Stejné principy, které platí doma, mohou úspěšně fungovat i ve školním prostředí. Učitelé, kteří se zaměřují na budování vztahů se studenty, vytvářejí emočně bezpečné prostředí a poskytují studentům možnost spoluvytvářet pravidla, často dosáhnou lepší spolupráce.

Kroky…

  • Chovat se k dětem tak, aby to nezraňovalo jejich lidskou důstojnost. Základním vodítkem při tom je nedovolit si k nim nic, co nechceme, aby si ony dovolily k nám.
  • Vyhýbat se slovům vždycky, nikdy, pořád…, nevyčítat a neobviňovat. Vyhýbat se poučování, vysvětlování a moralizování: Měl/a by sis uvědomit, že… Nekritizovat a nezaměřovat se na chyby: Tohle jsi udělal/a špatně! Větami typu Ty mě jednou utrápíš… své děti citově vydíráme. Podobný efekt mají urážky a ponižování, ironie a shazování: To ses teda vyznamenal! Nesrovnávat své dítě s někým, komu jde něco lépe (např. jezdit na kole).
  • Namísto toho zaujměte pozitivní přístup. Pozorujte: Vidím, že jsi…; vysvětlujte nebo informujte: Pomůže, když…; vyjádřete očekávání: Potřebuji, abys…; nabídněte možnost výběru: Vyber si to či ono…; podpořte zodpovědnost: Co s tím uděláme…
  • Vyhýbat se křiku. Křik je většinou projevem hněvu, zlosti, ale také bezmoci.
  • Přibírat ke spoluúčasti, předávat zodpovědnost: „Co s tím uděláš/uděláme? Conavrhuješ? Co si o tom myslíš? Co by ti pomohlo?“
  • Umožnit volbu – nabídnout více možností, jak problém vyřešit (Zkusíme to stihnout společně nebo si rozdělíme úkoly?).
  • Věnovat pozornost emocím (empatie, já-výroky), teprve potom přejít k racionálnímu, tj. efektivnímu řešení problému.
  • Reagovat empaticky znamená aktivně naslouchat, pojmenovat pocity, záměry a očekávání druhé osoby, vyjadřit jí podporu.
  • Tím se děti i dospělí učí, že mít emoce je v pořádku.
  • Namísto trestů nechat přiměřeně dopadnout důsledky nesprávného jednání.
  • Namísto pochval, použít zpětnou vazbu a ocenění.

Různé…

Odměny a pochvaly. Jedná se jednoznačně o kapitolu, která rozdělí rodiče na (minimálně) dva tábory. Cílem této teorie je rozpoznat záměr, aniž dojde k nějakému „hodnocení“ jako špatné, dobré, apod. Pochvaly/odměny či důsledky jsou aplikovány na základě činů. (Např. „Udělal jsi hodně práce, abys dostal dobrou známku“, namísto „Jsi chytrý chlapec“.) Většina mých kamarádek tuto kapitolu, resp. argumenty v ní obsažené, neuznává. Já zatím stojím někde uprostřed, je to pro mne zcela nová teorie, kterou v sobě musím nejprve „zpracovat“.

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

Například jsme přestali určité projevy chování 4letého syna nazývat „zlobením a naschvály“ a začali s nimi pracovat, s trpělivostí a snahou porozumět jim. Namísto trestání a hlavně vyhrožování, byť šlo „pouze“ o zákaz pohádky, se snažíme (ne vždy se to podaří) zvolit formu, která syna neponižuje. Výsledky se dostavily až po nějaké době (proto zmiňuji trpělivost), byly ale významnou motivací k pokračování v tomto duchu.

Ve chvílích únavy či jiné nepohody je velmi těžké nesklouznout k automaticky vynucované poslušnosti, již si ze svého dětství neseme. Začínám však pociťovat, že moudrost obsažená v knize je platná i mimo mou rodičovskou roli. Jak uvádí jedna z autorek: „Budeme-li se chovat k druhým s respektem a od nich respekt očekávat…, budeme si víc vážit sebe samých a nebudeme tak závislí na mínění druhých“.

© 2014 The Family Resource Library

Related Topics: Book Review, Parent Resources, Christian Home, Fathers, Mothers, Parenting

30. Recenze knihy -- Boj o moc

Subtitle: Jak řešit emocionální bitvy se svými dětmi

Autor: Jan Faullová, M.Ed

Rok vydání: 2000

Vydavatel: Parenting Press Inc.

Počet stran: 127

Webová stránka autora: http://www.raneydesign.com/janfaull

Jazyk vydání: anglický

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Se chcete naučit, jak nepodlehnout mocenským zápasům se svými dětmi.

„V kostce“…

Tato kniha se zabývá každodenními problémy, které rodiče řeší se svými dětmi, jako je např. plnění domácích úkolů a povinností, ukládání k spánku nebo „boj o moc“. Je to skvělá kniha: je čtivá a zajímavá, snadno srozumitelná a díky mnoha jasným příkladům velmi věcná.

Hlavní myšlenky…

Možnost rozhodování

Pokud dítěti nabídnete, aby se samo rozhodlo, ujistěte se, že jste připraveni na obě varianty.

Děti se musí naučit být zodpovědné za svá rozhodnutí. Například vaše dcera se zapíše do kurzu plavání, ale potom se rozhodne tam nechodit. Je důležité, aby si stála na svém rozhodnutí až do konce kurzu.

Pomozte svému dítěti při dělání rozhodnutí, která rozvíjejí jeho schopnosti. Dávejte mu otázky a nabízejte mu možnosti, které pomohou dítěti uspět.

Mocenské zápasy, které vždy prohrajete

Děti mají pod kontrolou mnoho projevů svého chování včetně jedení, spaní a postojů. Můžete dítěti nabídnout zdravé jídlo, ale pokud odmítne jíst, nemůžete ho nutit. A nepřinutíte ho ani k spánku. Stejně tak není ve vaší moci ovládat postoje dítěte ke konkrétním situacím, ale můžete stanovit hranice vymezující jeho chování.

Dávejte svému dítěti najevo, že ho bezpodmínečně milujete

Říkejte mu, že ho máte rádi, objímejte ho, hlaďte ho po zádech a masírujte. Další metodou je věnovat svému dítěti pozornost s využitím správného očního kontaktu a láskyplných pohledů. Je důležité účastnit se aktivit svého dítěte a podvolit se jeho vedení (nikoli se během hry snažit s ním soupeřit nebo ho poučovat). Všímejte si toho, kdy dítě přichází a odchází z pokoje nebo z domu.

Přijměte pocity svého dítěte, aniž byste se snažili je měnit

Můžete projevit dítěti účast, ale netolerujte mu jeho negativní chování. Například dítě žárlí na svou mladší sestru a štípne ji. Je v pořádku mu říct: „Chápu, že žárlíš na svou sestřičku, ale nedovolím ti, abys ji štípal.“

Pomáhejte svému dítěti

Je dobré učit dítě zodpovědnosti, ale pokud ho něco stresuje, například že ztratilo svůj domácí úkol, je v pořádku pomoci mu ho najít. Využijte danou situaci jako příležitost něčemu ho naučit.

Kroky…

„Pokud musíte říct dítěti ,ne’, řekněte ,ano’ něčemu jinému.“ Například můžete zakázat svému synovi, aby šel sám se svým kamarádem do parku, ale pokud se zeptá, zda by mohl uvařit špagety s rajčatovou omáčkou, dovolte mu to, i když tím riskujete velký nepořádek! Uspokojíte tím jeho potřebu nezávislosti.

„Dávejte dítěti na vybranou, diskutujte s ním o možných rozhodnutích nebo dělejte průběžně kompromisy.“ Dítě si například nechce obout boty do školy. Můžete mu nabídnout, aby si vybralo ze dvou párů bot, a pokud to nezabere, můžete mu říct, že buď se obuje, nebo půjde do školy naboso. V příkladu uvedeném v knize se dotyčná dcera trochu styděla jít do školy bez bot, a proto se raději rychle obula.

„Vymyslete motivační program, nabízející možnost buď pracovat, nebo nepracovat ve spojení s odměnou.“ Vaše dítě chce například kosmickou loď Lego, ale neplní své domácí povinnosti. Můžete mu kosmickou loď slíbit výměnou za to, že své povinnosti splní. Motivační program lze ale využívat jen omezenou dobu. Jakmile se z daného postupu stane zvyk, systém odměňování přestává fungovat. Také je třeba, abyste ve dnech, kdy se dítě rozhodne nesplnit svůj domácí úkol nebo povinnost, zachovali chladnou hlavu. Můžete mu to přátelsky připomenout, ale pokud se dítě rozhodne neudělat, co má, nepovolujte uzdu svým emocím.

„Nabídněte dítěti varianty, které mohou mít různé důsledky.“ Například otec chce, aby si jeho tři synové po příchodu domů uklidili školní pomůcky. Zavolá na ně z vedlejšího pokoje, aby to udělali. Chlapci ho ignorují. Rozhněvaný otec k nim později vejde do pokoje a jejich školní věci sklidí. Už předtím zavedl pravidlo, že televize zůstane vypnutá a lednice zavřená, dokud nebudou školní věci sklizené. Vysvětlil synům daná pravidla a jejich důvody. Dva mladší chlapci rychle poslechli. Nejstarší se rozzlobil, ale protože byl otec důsledný, také on po několika dnech poslechl.

„Dosahujte kompromisů formálním vyjednáváním.“ V případě některých mocenských zápasů je nutné, aby se zúčastnění členové rodiny zapojili do formálního vyjednávání. Je třeba jasně identifikovat daný problém, zapsat si poznámky, zamyslet se a dané myšlenky zrevidovat. Nakonec je třeba zvolit konkrétní řešení a vyzkoušet ho.

Citace…

„Mocenské zápasy představují emocionální bitvy mezi rodiči a dětmi, ve kterých jde o to, kdo má věci pod kontrolou… Vaším úkolem je učit, vychovávat, ovlivňovat, zajišťovat svým dětem bezpečí, zdraví, předávat jim hodnoty a vést je, dokud nebudou dost staré na to, aby samy nacházely správný směr. Na druhé straně děti touží po nezávislosti a přejí si o sobě samy rozhodovat. Přirozené napětí mezi těmito dvěma pozicemi může vyústit v emocionální bitvu mezi vůlí dítěte a rodičů neboli v boj o moc.“ Str. 7

„Rodiče musí udržovat rovnováhu. Pokud nechávají příliš mnoho rozhodnutí na svých dětech, jedná se o přehnanou benevolenci. Přistupují tak k rodičovství s postojem „dělej si, co chceš“. Dětem tím v podstatě sdělují, že nemají zájem nebo energii zabývat se tím, co dělají. Této benevolenci se lze vyhnout tím, že si ponecháte kontrolu nad oblastmi týkajícími se bezpečí, zdraví a hodnot důležitých pro rodinu… Pokud ale dítěti dovolujete a povzbuzujete ho, aby dělalo menší rozhodnutí, která jsou pro něj důležitá, zdravým způsobem tak budujete jeho sebeúctu.“ Str. 18-19

Statistiky a zajímavá fakta…

Někteří rodiče, zastávající v zaměstnání vyšší pozici, se (mylně) domnívají, že mohou přistupovat ke svým dětem stejným a často diktátorským způsobem jako ke svým podřízeným.

Rodiče, kteří mají pocit, že jsou bezmocní, mohou začít ovládat své fyzické chování, a tak se zaplést do emocionálních zápasů o moc. Například žena, která má dominantního manžela, se může začít chovat dominantně ke svým dětem. Str. 94

Perfekcionističtí rodiče mají potřebu ovládat chování svých dětí, které se odchyluje od jejich měřítek nebo postojů. Například rodiče mohou zakázat svému dítěti nosit oblečení, které se k sobě nehodí.

V mocenských zápasech mohou uvíznout také rodiče, kteří mají často nerealistická očekávání ohledně chování nebo úspěchů svých dětí.

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

Kniha se mi velmi líbila. Pomohla mi identifikovat, kdy probíhá boj o moc. Také mi pomohla pochopit, proč moje děti občas potřebují mít věci pod kontrolou a být „na koni“. Je dobré vědět, že někdy je v pořádku danou situaci řešit, zatímco jindy je vhodné dát věcem volný průběh.

© 2014 The Family Resource Library

Related Topics: Book Review, Parent Resources, Christian Home, Fathers, Mothers, Parenting

Pages